Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Lidé chtějí a potřebují okovy nejen v Afghánistánu

Tak vy si opravdu myslíte, že se v Afghanistánu odehrála tragédie? Prdlajs! Tamní lidé se naopak radují, že vládne zase Tálibán a tzv. uprchlíkům se jen nechce pracovat na makových plantážích

            Jeden by ani neřekl, co všechno se dá prožít, když jste lékařem na takové, docela obyčejné vojenské misi v Afghánistánu. Přitom moje rozhodnutí, že pojedu právě do Afghánistánu, do země, o které jsem předtím jaktěživ neslyšel, jako lékař bylo vlastně docela snadné, stačilo, když mi řekli, že se její hlavní město jmenuje Kábul.

            „Kábul, to je ono! Můj osud!“ věděl jsem hned, že se Kábul jmenuje právě proto Kábul, abych mne osud zavál právě tam.

            „Chápu tě, nechceš si připadat jako v televizních seriálech, pořád řešit nějaké vztahy a do toho ještě operovat, určovat diagnózy. Být na tvém místě, jeli bychom do Afghánistánu taky, vlastně ti závidíme,“ chápali mě známí, když jsem se jim svěřil, že jedu do Afghánistánu.

            A opravdu to tak bylo. Nechtěl jsem si připadat jako v televizních seriálech, a pak tady byl ještě ke všemu i můj obličej dobrodruha, který mě k takovému dobrodružství přímo předurčoval, který nepřipouštěl jinou možnost než tu, abych jel do Afghánistánu, do země, která je, jak jsem brzy pochopil, středobodem veškeré naší západní existence už jen proto, že nám nastavuje nepříliš lichotivé, protože pravdivé zrcadlo.

            Když se pode mnou objevilo kábulské letiště, tak se mi náramně ulevilo. Ještě jsme ani pořádně nepřistáli a já cítil lehké mravenčení v konečcích prstů a to mravenčení, to je u mě vždycky dobré znamení a ani tentokrát tomu nebylo jinak.

            „To je ráj!“ vydechl jsem nadšením, když se moje noha dotkla přistávací plochy a moje plíce do sebe vdechly první litry nefalšovaného afghánského vzduchu.

            Když jste v Afghánistánu, je to, jako byste se ocitli opět ve starozákonní době, tak je zde všechno jasné a zřetelné, tak je zde bůh, jehož zde nazývají, kdoví proč Alláhem, hmatatelný a hlavně, lidé si si na nic nehrají, ženy jsou prostě jen ženy a nic víc a muž s bičem v ruce je zde stejně tak častým úkazem jako hipster ve Vršovicích nebo zahraniční dělník v Mladé Boleslavi.

Afghánistán jsem zamiloval na první pohled, už jen kvůli jeho krásné přírodě jako stvořené pro treky, vlastně je záhada, proč my, lidé ze Západu, jezdíme do Nepálu, abychom si vyčistili hlavy, když Afghánistán je o něco blíž.

Zdálo se neuvěřitelným, že jen pár hodin letu od Prahy existuje země, kde je všechno dosud skutečné a nepokřivené, země, kde lidé žijí docela přirozeně a kde hlavně nemají euro a už z toho důvodů zde nemohu být lidé než jen naprosto šťastnými, protože se nemusí strachovat o svou budoucnost!

            A jako jsem si okamžitě zamiloval Afghánistán, zamiloval jsem si jeho obyvatele, ty sympatické lidičky, kteří si na nic nehrají, kteří jsou takoví, jací jsou, všichni vousatí a všichni obřezaní, protože žena zde není člověkem, a to je ta největší přednost Afghánistánu, jeho konkurenční výhoda nad Západem, který se topí v bažině progresivismu a korektních lží.

            Brzy jsem si našel mezi místními lidmi dobré přátele.

            Ó naše přátelství bylo úplně jiné, než jsou přátelství na cenzurovaném facebooku!

            Snadno jsem si našel cestu do srdcí svých afghánských přátel, lidí bytostně srostlých se svou vlastí a se svou vírou. Ta jejich víra mi ovšem ze začátku dělala tak trochu potíže.

            Když sebou sekli na zem a začali se zničehonic modlit, připadal jsem si trochu divně, nevěděl jsem kam s očima. Ale pak jsem si začal představovat, že neleží na zemi, ale přistupují v dlouhé frontě ke svatému přijímání a už mi tak trapně nebylo, ba naopak, díval jsem se na ně přátelskýma očima a oceňoval to, jak jsou ve své víře pevní, jak jsou duchovně založení.

            Nebyl bych to já, kdybych nakonec zcela nepronikl do jejich mentality, která se někomu v Praze může zdát tak divná a nepochopitelná.

            Ale na Afgháncích není nic divného a nepochopitelného, to už jsme spíš divní a nepochopitelní my. Když se občas nějaký Afghánec vyhodil do vzduchu, plně jsem ho chápal a připadal si jako Čech trochu zahanbeně, protože u nás se dokážeme zabít leda tak na motorkách, protože řeknete sami, kdo z vás měl někdy na sobě vestu sebevražedného atentátníka, aby vyburcoval svědomí národa jako kdysi Palach, aby ukázal, že jediná cesta do ráje vede skrze boha a dodržování tradičních hodnot?

            Písně mých afghánských přátel nebyly o nic horší než písně Karla Gotta, ba je v mnohém převyšovaly a to se mi na mých přátelích líbilo, líbilo se mi vlastně na nich všechno.

            Jednou jsme tak spolu procházeli kolem naší vojenské základy obehnané plotema já se neudržel a řekl jim: „Ani nevíte, jak vám závidím tu vaši svobodu!

            U nás se pořád do něčeho montuje stát, dusí nás a zotročuje, teď mi dokonce psali z domova, že před volbama zase zvýšili důchody.

            Fuj, takový hnus!

            Chápete to, zničehonic jen tak zvýší důchody, socialisti zkurvený!

            A to už nemluvím o centrální bance!

            Tiskne peníze jako pominutá a ten její negativní úrok?

            Člověk by se nejraději vyhodil do vzduchu, když na to pomyslí!

            Řeknu vám, hoši, Afghánistán je země zaslíbená, tady se mi dýchá úplně svobodně!

            Děkujte Alláhovi, že můžete žít v Afghánistánu, že nevíte, co je to inflace!“

            Mí přátelé po mých slovech ovšem docela zesinali!

            „Prorok zakazuje mluvit o inflaci, protože ho nepřijali na VŠE!“ vysvětlili mi, že jsem se právě dopustil jednoho z největších hříchů, když jsem nahlas mluvil o inflaci, a požádali mne, abych toto slovo už nikdy před nimi, věřícími nevyslovoval.

            Když jsem to slíbil, uklidnili se a sami pokračovali v našem rozhovoru.

            „Nevěř tomu, že jsme tak svobodní, jak to vypadá,“ řekli a pokračovali, „víš, mezi námi Afghánci a vámi Čechy vlastně není žádní rozdíl, jsme úplně stejní. Vy berete prachy z EU, my bereme prachy ze Západu. Vy nenávidíte EU, my nenávidíme Západ. Vy ty prachy, co dostanete z EU, rozkradete, my ty prachy ze Západu taky rozkrademe, jen s tím rozdílem, že na to nepotřebujeme umět excel.

            Jasně, že se na rozdíl od vás, můžeme v horských údolích cítit svobodně, ale to je jen zdání, které klame. Stejně jako vy, potřebujeme i my Afghánci, okovy, potřebujeme, aby nám někdo vládl pevnou rukou. Vy jste si zvolili estébáka a vůbec vám to nevadí, my zase, jak jen to bude možné, zběhneme k Tálibánu, protože nám jeho politika vlastně vyhovuje, a proč by nám neměla vyhovovat, když nemusíme platit žádné hypotéky?

            Sám tedy vidíš, že nejsme o nic lepší než Češi, že jsme úplně stejní jako vy, že je vám, stejně jako nám, svoboda jen na obtíž.“

            „Hm, vlastně máte pravdu,“ řekl jsem a dodal, „nám Čechům je, stejně jako vám, Afgháncům, svoboda opravdu na nic. Toužíme jen po okovech paternalistického státu. Vlastně tam u nás znám jen jednoho člověka, který je skutečně svobodný. Ten člověk je navíc žena, jmenuje se Markéta a jak ji znám, ta by nevyšla v burce ven ani za nic, tak miluje svobodu. Mohli byste ji bičovat, jak byste chtěli a stejně byste ji nezlomili, zase by vyšla na ulici s výstřihem proklatě nízko!“

            „To musí být silná žena! Ani Američané nejsou tak silní!“ zvolali mí přátelé vyděšeni tím, co se jim řekl.

            „Jo, je silná. Dokonce píše knihy, prorokuje v nich příchod krize,“ přikývl jsem.

            „Knihy? Ta žena je Mahdí v ženských šatech!“ padli Afghánci tváří do prachu a trvalo dlouho, předlouho než jsem je zvedl ze země, aby se týden na to všichni tři odpálili na nějakém tržišti, přičemž jejich poslední slova byla, „s plnou kapsou do důchodu!“

            Jejich ztráta mě ale nijak nermoutila. Věděl jsem, že to tak muselo být, že v okamžiku, kdy se odpálili, byli skutečně šťastní, že opravdu věřili tomu, že půjdou do důchodu s plnou kapsou.

Ostatně i na mě zanechal pobyt v Afghánistánu trvalé následky. Co jsem se z něho vrátil sem k nám zpátky, vím, že teď už rozumím úplně všemu nejlíp, protože každý, kdo se vrátí zpátky z Afghánistánu, rozumí úplně všemu nejlíp, ví, že tady u nás je to zase všechno v hovězím loji, a že to už tak zůstane, že socialisti dál budou zvyšovat důchody, protože to většině vyhovuje.

Taková je už prostě vůle Alláhova!

           

 

           

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 16.9.2021 16:40 | karma článku: 18,63 | přečteno: 418x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Helena Langšádlová byla nejlepší ministryní Fialovy vlády, nechápu, proč končí!

Ač to zní poněkud paradoxně, v případě současné vlády jsou nejlepší ti její členové, kteří se řídí zásadou, kdo nic nedělá, ten nic nezničí, protože Fialova vláda už zničila skoro všechno...

28.4.2024 v 9:58 | Karma: 14,20 | Přečteno: 193x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

K té vší válečné vřavě! Je smutné, když lékař podporuje válku!

Vždy mne rozesmutní, když válku hájí nebo ospravedlňuje lékař. Lékař toho povolání (omlouvám se za tuto kostrbatou a nesmyslnou formulaci, ale jsem z toho opravdu moc a moc smutný) by si něco takového neměl vůbec dovolit!

27.4.2024 v 15:32 | Karma: 20,92 | Přečteno: 422x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Malá poznámka k malé ukázce z nového románu zdejší spisovatelky

Byli jsme nedávno poctěni názornou ukázkou z připravovaného románu spisovatelky, která zde rovněž publikuje. Kolem této ukázky se rozhořel určitý spor, který si ovšem netroufám nijak rozhodnout, jelikož k tomu nejsem kompetentní

27.4.2024 v 11:02 | Karma: 21,74 | Přečteno: 511x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Nebezpečná hra s ohněm paní Kateřiny L.

Co myslíte, že je nebezpečnější? Kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil

26.4.2024 v 15:32 | Karma: 21,09 | Přečteno: 421x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Mistr a Markétka

Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...

25.4.2024 v 14:53 | Karma: 20,75 | Přečteno: 427x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok

28. dubna 2024  18:50

Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...

Prigožin se stal miláčkem ruských teenagerů, zaujal přesvědčením a vzdorem

28. dubna 2024  18:28

Deset měsíců poté, co vedl ozbrojenou vzpouru proti ruskému armádnímu velení, a osm měsíců poté, co...

Necítí bolest a nekomunikuje. Matyas trpí vzácným syndromem, rodina shání pomoc

28. dubna 2024  18:24

Zpomalený vývoj, neschopnost ovládat tělo, záchvaty vzteku či snížený práh bolesti. Tak vypadá...

Trump si před Bidenem udržuje náskok, ukazuje předvolební průzkum

28. dubna 2024  18:11

Bývalý republikánský prezident Spojených států Donald Trump, který se opět uchází o křeslo v Bílém...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 2953
  • Celková karma 24,98
  • Průměrná čtenost 865x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik