Biden nebojoval proti Tálibánu, ale proti Americe!
Onoho osudného večera, který navždy změnil můj život, jsem seděl v hospodě.
Zastavil jsem se tam cestou z práce jako každý den teď, když se rozvolnilo, a já už nemusel pracovat, díkybohu, na home office. Příliš jsem toho nevypil, jen čtyři, svrchně zkvašená piva, a tři odlivky čtyřicetiprocentní lihoviny nevalné chuti, přičemž třetí odlivku jsem obrátil do sebe jen proto, že ji pro celou hospodu objednala jakási žena, jež seděla sama u vedlejšího stolu, oděna do trochu již zašlých bílých svatebních šatů.
Bylo teprve něco po sedmé hodině, když jsem se zvedl, abych se dostal včas domů, kde na mne čekala má žena a dvě, ještě nedospělé děti, vůči nimž jsem měl tak stále vyživovací povinnost v případě, že by ode mne žena s nimi utekla, i když k něčemu takovému neměla samozřejmě ani ten nejmenší důvod.
„Za okny už se stmívá, musím už jít. Mí blízcí, ti, na kterých mi ze všech lidí na světě záleží nejvíc (nejmíň mi samozřejmě záleželo na muslimech a jistém nepřizpůsobivém etniku) už na mě čekají, vyhlížejí mne a s houstnoucím šerem si říkají, že už musím každou chvíli přijít, že již brzy se musí ozvat mé kroky!
Nesmím je zklamat!
Zvednu se a půjdu domů, již jsem se dosti občerstvil!“ pomyslím si a uvedu v činnost příslušně svaly, abych se zvedl se židle.
Ze židle se také zvednu, ale v tom kdosi na moje rameno položí ruku tak těžkou, že pod její nesmírnou hmotností podlomí se mi nohy a já se ocitnu zpátky na židli, ze které jsem teprve před několika sekundami vstal, těšící se na brzké setkání se ženou a dětmi.
Chci se pochopitelně znova zvednout, ale ta těžká ruka je pořád na mém rameni, takže sedím na židli jako Kristus přibitý na sádrový kříž.
„Seď!“ slyším, jak mi kdosi nařizuje.
„Musím domů. Čeká mne tam žena a děti!“ oponuji.
„Nikam nepůjdeš! Budeš vládnout světu!“ nařizuje mi opět hlas.
Ten hlas samozřejmě patří hostinskému a já si uvědomuji, že už jsem toho člověka kdysi viděl. Bylo to strašně dávno, byl jsem tehdy ještě kojenec. Rodiče mne vezli v kočárku a on se nade mne sklonil a spokojeně se usmál.
Ano, byl to on, ta vzpomínka se mi teď vybavila do nejmenších podrobností!
„Pěkné dítě!“ pochválil mne, jeho obličej se od té doby nijak nezměnil?
Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív, vždyť chodím do této hospody už dobře pět let, a když byla v rámci drakonických protipandemických opatření zavřená, nesnášel jsem to zrovna nejlépe.
Ale to je teď jedno!
Musím domů a tak se pokusím o odpor.
„Musím domů! Nemůžete mne zde držet proti vlastní vůli, nejsme přece v Afghánistánu!“ ohradím se, ale můj pokus o odchod skončí se naprostým fiaskem, ruka na mém rameni je tak těžká, že nemám nejmenší šanci se zvednout.
„Nikam nepůjdeš! Budeš vládnout světu!“ zopakuje hostinský.
„Je to blázen! Zbláznil se, jistě chlastá, jako všichni hostinští, ze samé opilosti už neví, co mluví!“ napadne mne a tak nahlas řeknu, „jak proboha můžu vládnout světu, když nejsem americký prezident, aha!? Zbláznil jste se, nebo co?“
Ale hostinského můj argument nerozhodí.
„Kdo říká, že nejsi americký prezident? Ty víš, kdo je skutečný americký prezident?“ řekne s ledovým klidem a dodá, „učinil jsem tě vládcem nad tímto světem, budeš mu vládnout dle svého nejlepšího svědomí.“
Tato slova mi záhadným způsobem zarezonují v duši. Tíha, která dosud spočívala na mém rameni, se rozlije jako smetana do celého mého vědomí. Jsem nyní těžký tak, že hostinský může bez obav sundat ruku z mého ramena. Nezvednu se, neodejdu domů, není to v mých silách.
„Ale já přece nevím, jak se vládne světu,“ hlesnu.
„Není to nic těžkého, neboj. Pro začátek musíš stáhnout americká vojska z Afghánistánu a pak už to půjde samo, černá rasa zvítězí nad bílou, aby se tak naplnila všechna biblická proroctví,“ uklidní mě hostinský.
„Ale jak mám stáhnout americká vojska z Afghánistánu, když nesedím v Bílém domě, ale v hospodě?“ pořád netuším, jak mám vládnout světu.
„Docela jednoduše. Stačí na to jen pomyslet, protože židle, na které sedíš, je světovým trůnem, a ty jsi správný člověk na správném místě,“ radí mi hostinský.
Zkusím tedy na to pomyslet. Pomyslím na to a americká vojska opravdu opouští Afghánistán, v němž se vlády ujímá Tálibán!
„Tak vidíš, že to nic není,“ pochválí mne hostinský a přidá další instrukci, „v podstatě nejde o nic jiného, než jen o to uvést svět do naprostého chaosu.
Kdo jiný by to dokázal líp?
Co bude pak, to už tě nemusí zajímat, protože to už nebude tvoje věc, svůj úkol jsi splnil. Ale teď vládneš světu ty a dřív se domů nedostaneš, než se všechno, tedy hlavně Západ, neocitne v naprostém rozvratu, dokud bude manželství posvátným svazkem toliko muže a ženy.
A ptáš se co Čína, můj zlatý??
O tu se neboj, ta se sama zhroutí pod tíhou své velikosti, stane se černou dírou, z které nebude úniku pro nikoho!
Ale už tě nebudu rušit, první krok si udělal, teď už ti to půjde samo!“
Hostinský se opravdu vrátí za výčep a já zůstávám sedět na své židli.
Vládnu světu, přivádím jej v naprostý chaos, ale tu tam si přece jen vzpomenu na své blízké.
Uvidím ještě někdy ženu a děti?
Bůhví, jestli mne už nenechaly posledním soudem dávno prohlásit za mrtvého!
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,18
- Průměrná čtenost 868x