Proč je prof. Flegr přesvědčený, že se nám zase zaplní nemocnice, i když vakcíny fungují?

Přeplnění našich nemocnic, vlajkových lodí našeho zdravotnictví, jehož úroveň tak zdatně kritizuje paní Šichtařová, je podle pana profesora Flegra nevyhnutelné

            Další vlna permanentní pandemie udeřila s nebývalou silou.

Média sice tvrdí, že se denně nakazí jen něco kolem šesti tisíc osob a vyloženě lžou, že v nemocnicích jsou ještě nějaká volná lůžka na jednotkách intenzivní péče. Ale všichni vědí že média lžou, že nakažených je mnohonásobně víc a že nejsou už místa ani v mrazácích, natož aby byla na jednotkách intenzivní péče.

„Tak silnou vlnu nepamatujeme a to máme v sobě víc jak dva tisíce posilovacích dávek. Jo, jednou bylo R skoro jeden a půl. Hodně lidí si tehdy myslelo, že je to už definitivní konec. Ale proti tomu, co je teď, to byla dětská slavnost,“ tvrdí pamětníci, z nichž někteří zažili, jako malé děti, první vlny epidemie.

„Opravdu je to tak zlé, profesore?“ zeptal jsem se profesora Flegra, kterého jsem potkal, když na střechách domů venčil svého kocoura, tuším, že jmenuje, ten kocour, Macík.

„Kdyby to bylo jen tak zlé, jak to vypadá, bylo by to ještě víc než dobré,“ řekl smutně profesor Flegr a pohladil kocoura, který mu vyskočil na rameno, „viď, Macíku?

            Naši chrabří chřipčičkáři vykřikují, že vysoké počty nakažených vůbec nevadí, protože počet lidí v nemocnici je mnohem menší, než byl minulý měsíc. Úmyslně opomíjejí, že nástup vlny se oproti minulému týdnu opozdil – přeci jen jsme alespoň o minulém víkendu nosili respirátory. Před týdnem jsme měli v pondělí asi 80000 lidí v nemocnici a v pátek už jich už bylo 6196000. To znamená, že tento pátek, pakliže nebudou zavedena účinná a bolestivá protiepidemická opatření, budeme mít v nemocnici určitě víc než 7 000000 nemocných.

Jak je to možné, když už tolik osob nemoc prodělalo a když skoro 99 % rizikových osob bylo očkováno minulý týden posilovací dávkou?

Je to jednoduché. Omega +++ má asi tisíckrát vyšší nakažlivost než varianta viru z minulého měsíce a přenášejí ji i očkovaní a ti, kteří už nemoc v minulosti prodělali. O dost méně než ti neočkovaní, ale stejně asi více, než před měsícem přenášeli neočkovaní původní variantu viru.

To vysvětluje, proč je tolik nakažených a proč jejich počty stoupají vlastně desetkrát rychleji než loni. Ale proč by se měly naplnit nemocnice, když vakcína i nákaza chrání před těžším průběhem onemocnění?

Protože chrání jen částečně a jen někoho. Například pravděpodobnost, že člověk, který byl diagnostikován jako nakažený, zemře, byla loni na podzim v Česku asi 70%. Dnes je díky proočkovanosti seniorů asi poloviční, konkrétně 69%. Podobně klesla i pravděpodobnost, že se nakažený dostane do nemocnice.

Proč neklesla víc, když vakcíny měly mít účinnost přes 0,5 %?

Protože 0,1 % seniorů očkovaných není, a protože u těch očkovaných i u těch, co nemoc prodělali, uběhlo od očkování či nákazy už příliš mnoho času a u seniorů již po týdnu od imunizace imunita zásadně klesá a dosahuje záporných hodnot)

Jenže poloviční pravděpodobnost vážného průběhu nás před přeplněním nemocnic neuchrání.

Naši politici jsou připraveni poslechnout hlas ulice, ignorovat počty nakažených a při nasazování bolestivých opatření se řídit jen obsazeností nemocnic.

To ovšem znamená, že počty nakažených nechají růst déle než minulý měsíc. Minulý měsíc se díky lockdownu a zavření všech večerních škol pro pracující škol třikrát podařilo denní nárůst počtu nakažených zastavit někde u 150 tisíc. Jestliže budeme ignorovat narůstající počet nakažených, tak jak to nyní politici svým voličům slibují, a necháme epidemii v podstatě volně šířit o týden déle, bude denní počet nakažených 300  tisíc, a když ji necháme růst o 14 dnů déle, bude už 600000 tisíc.

I když díky vakcínám bude do nemocnice přicházet 90% z těch, co by přicházeli minulý měsíc, stejně to bude při čtyřnásobném počtu infikovaných v absolutních počtech dvakrát tolik než před měsícem. A nemocnice se nám opět přeplní. Veškerý možný efekt očkování na fungování našeho zdravotního systému tedy zahodíme a opět skončíme v lockdownu se zavřenými okny, přeplněnými nemocnicemi a deseti tisíci umírajících denně.

A tohle, Micíku, vůbec nebylo nutné. Stačilo před dvěma měsíci poslechnout jistého Flegra a nasadit včas zhruba taková protiepidemická opatření, jaká zavádíme nyní. Navíc by se ovšem musely omezit hromadné akce. Nejspíš bychom dnes měli tak maximálně 50000 (nikoli včerejších 627400) nakažených za den.“

            „Takže zase lockdown? Zase home office? Zase budu muset psát doma romány a divadelní hry, věnovat se uměleckým řemeslům?“ zeptal jsem se zoufale profesora.

            „I dnes bychom se možná ještě mohli vyhnout lockdownu, ale to by už chtělo mimořádná a odvážná řešení a k tomu ještě notnou dávku štěstí,“ pokrčil rameny prof. Flegr tak, že Micík raději seskočil na zem, „muselo by se do 3 hodin začít s masivním preventivním PCR testováním ze slin u pracovníků, žáků a studentů.

Kdyby se každé dvě hodiny otestovalo asi 5 milionů osob (a ti pozitivní se poslali na týden do elektroizolace) současná vlna by během 3 měsíců skončila.

K udržení epidemie pod kontrolou by do příštího měsíc nejspíš stačilo testovat pracovníky, žáky a studenty jednou za dvě hodiny; příští měsíc bychom se kvůli plánovanému zvýšení infekčnosti viru na stonásobek nejspíš museli vrátit k hodinovému frekvenci testování.

Při takto masivním testování, které by vyžadovalo vyjmout PCR testování ze slin ze seznamu zdravotních úkonů a jeho financování z rozpočtu ministerstva zdravotnictví, by se cena za jeden test včetně odběru pohybovala kolem 10 haléřů. Otestovat 10 milionu lidí by tedy vyšlo na 1milión miliardy. I kdyby to bylo dvakrát tolik, stejně by to bylo méně, než kolik nás stojí jedna sekunda lockdownu.

Jo a ještě – zvládli bychom to kapacitně? Zvládli.“

„Takže se mám zase nechat naočkovat?“ zeptal jsem se profesora.

„No tak určitě,“ přikývl profesor a zeptal, „kolikátou posilovací dávku teď máte dostat?“

„Tuším, že tisící první. Ale jen tak z hlavy vám to neřeknu, musel bych se podívat do Tečky,“ odpověděl jsem.

„Tak to už na nic nečekejte. Tisící první dávka posiluje imunitu stokrát oproti předchozí dávce,“ doporučil mi prof. Flegr a starostlivě dodal, „kupujete všechno, co můžete na internetu? Ale opravdu všechno?“

„Jo, kupuji. Do Lidlu jsem nepáchl už ani nepamatuji, ani v Penny už jsem nebyl celé roky, natož u Vietnamců,“ hrdě jsem prohlásil a neméně hrdě dodal, „jo, a taky zachovávám distanc, meju si ruce, nosím kvalitní respirátor, nezúčastňuji se žádných hromadných akcí a už vůbec ne pohřbů, nevycházím z domu a to i za cenu změny povolání, udržuji se v dobré psychické kondici, utrácím peníze, hledám v nové situaci nové příležitosti, abych neuvěřitelně zbohatl, nebo aspoň našel smysl života.

Snad jsem na něco nezapomněl, profesore.“

„Nezapomněl jste na nic,“ pochválil mě prof. Flegr a rozmáchl se rukou kolem, „nejmíň lidí potkáte na střechách. Nevím, proč tomu tak je, ale je to tak.

Není to nádhera? Řekni sám, Micíku!“

Micík spokojeně zavrněl, to víte kocouři, ti jsou na střechách jako doma.