Listopad 89? Skutečně máme, co jsme tenkrát chtěli?

Asi jen málokdo chtěl v roce 89 to, co máme dnes, když se zase vyhazuje kvůli názorům z práce a represe proti opozici začínají připomínat Velký teror. Tak ve sváteční den jen krátce

Jana si listopad 89 pamatovala dobře.

                Venku sněžilo, když rodiče přišli z demonstrace, na které zvonili klíči tak, že je zlomili, a kdyby jim nebyla Jana otevřela, tak by se snad ani nedostali domů.

                „Čert vezmi klíče! Hlavně, že už jsou komunisté v tahu! Bylo to fakt na bednu, něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Bože, já už si myslil, že se budu v těch prvomájových průvodech přetvařovat do konce života,“ řekl táta a otřepal si čepici od sněhu, „tam ale sněží! Listopad a sněží jak v únoru!“

                Taky maminka, jak si Jana pamatovala, byla celá od sněhu.

                „Uff, ruka mě od toho zvonění bolí jako čert! Snad ta vláda brzy podá demisi, jinak mi ta ruku odpadne,“ ulevila si Janina maminka, že už je doma a nemusí zvonit klíči, „ale i kdyby mi upadla, hlavně když zvítězí láska a pravda nad nenávistí!“

                Jana dobře poslouchala, co rodiče vykládají. Trochu ji štvalo, že ji rodiče nevzali taky demonstrovat, byla přece už velká, a pak, přece o nic nešlo, když už to všechno bylo předem domluvené.

                A aby to dokázala, že už je velká, a že ví, proč teď lidé každý večer mrznou po práci venku na náměstí, nechají na sebe padat sníh, řekla co nejvíce nahlas: „Já vím, co si mám představit, pod tím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, říkali nám to dnes ve škole herci a studenti z Prahy!

                Mám si pod tím představit, že se bude do lidí stříkat vodními děly, že to bude standard v celé EU, počítaje v to i polsko-běloruské hranice!

                A taky stále zesilující cenzuru! Perzekuce lidi za názor. Vyhazovy z práce, šikana, to tady bude!

                A taky lhaní o všem možném! Propaganda se bude valit z médií, budou ji tlačit dětem už od školek, ale lidé tomu nebudou věřit!

                Tváře revoluce roku 89, například Miloš Zeman, budou sloužit režimu a budou volat ještě po větší cenzuře a ještě větších represích!

                Ale my budeme jen obyčejní lidé, ne šiřitelé nenávisti a lží, lidé kteří budou chtít žít podle ideálů, za něž se teď, v listopadu 89 demonstruje!“

                Ale Janini rodiče se rozesmáli!

                „Tys to popletla! Bude to právě naopak! To jsi paní učitelku špatně pochopila, haha! Jdi se umýt, ať můžeš jít spát, zítra je taky den a vyhráno ještě zdaleka není!“ nařídili nakonec rodiče Janě.

                Jana věděla, že se nemýlí, ale nechtěla se s rodiči hádat, byli už staří a ničemu nerozuměli.

                Ale stačilo, aby uplynulo třicet let a vzpomínka na listopad 89 bledne vedle všech výjevů ze současnosti, kdy nám vládne režim estébáka Bureše a je to přesně tak, jak si to Jana představovala, lidé jsou vyhazováni z práce, cenzura sílí a represe taky…

                Jak je to možné?