Změna významu slova návrh, polemika s panem Gruberem

V mnohém má jistě pan Gruber pravdu, nepovažuje-li slovo návrh za synonymum slova rozkaz či příkaz, a v něčem se naopak šeredně mýlí

             S údivem sleduji, jak pan Gruber, vzdělaný to a kultivovaný muž, nadto všechno, stejně jako MUDr. Cimický, i skvělý psycholog, a aby toho nebylo málo, také zakladatel oboru „techniky duševní práce“ neboli „beneopedie“ (1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti, jakož i zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986), jakož i autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion a sto tisíc výtisků a v neposlední řadě i autor a moderátor nejméně čtyř televizních vzdělávacích seriálů a řady e-knih a audioknih, nezná takový pojem jako je ústavní zvyklost.

            Je to opravdu neuvěřitelné a podivuhodné!

Kdyby tento pojem, např. docela běžně užívaný i na Ostravsku, pan Gruber znal, nenapsal by takovou hovadinu, jako se mu přihodilo tuhle, když napsal, že spousta vzdělaných lidí považuje slovo návrh za synonymum slova příkaz či dokonce rozkaz.

            Samozřejmě, že tomu tak není, že nikdo z inteligentních lidí nepovažuje slovo návrh za synonymum slov příkaz či rozkaz a to ani v tom případě, když prezident jmenuje na návrh premiéra ministry. Ani totiž v tomto případě neznamená slovo návrh, tentokrát vtělené do Ústavy, to jest, základní zákona, jakýkoliv příkaz či dokonce rozkaz.

            To je jen, respektive dosud byl, takový blbý zvyk, že většina prezidentů tak nějak ve finále přece jen chápala význam článku 67 Ústavy České republiky, který o tomto problému pojednává na ploše jedné věty naprosto vyčerpávajícím způsobem, když říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

            Ne, opravdu se mi nechce věřit, že zakladatel oboru „techniky duševní práce“ neboli „beneopedie“ (1984), který zahrnuje mj. všechny soft skills vyšší generace a témata rozvoje osobnosti, jakož i zakladatel profese nezávislého lektora, konzultanta, kouče v naší zemi (1986), jakož i autor více než 55 klasických papírových knih, jichž se jen na českém a slovenském trhu prodalo přes milion a sto tisíc výtisků a taky autor a moderátor čtyř televizních vzdělávacích seriál a řady e-knih a audioknih, nechápe tak jednoduchou věc.

             Předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadu.

            Ne, v Ústavě opravdu není napsáno: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na svůj návrh jmenuje i ostatní členy vlády.“

            Jistě lze pochopit tvůrce ústavy, že v tomto případě nepoužili slovo příkaz či rozkaz,  ale poněkud delikátnější výraz návrh, jak by to snad potřeboval pan Gruber, aby chápal to, čemu se říká duch zákona, protože premiér skutečně sotva může něco prezidentovi přikazovat, nebo rozkazovat, to může maximálně tak Mynář nebo Ovčáček, a možná ještě i Nejedlý, když je ve formě, ale ne určitě premiér.

            Zkrátka a dobře, Ústavu psali blbci, kteří dost dobře nechápali, na rozdíl od pana Grubera, význam slova návrh, takže naše ústava je víceméně zmetek, a proto je lépe se jí neřídit, a tak pro příště nemusíme třeba považovat prezidenta za vepřovou hlavu státu, protože co je to vlastně taková vepřová hlava státu?

             A to už ani nemluvím o tom, že prezidentský slib složený se třemi promilemi v krvi není ani trochu směroplatný, náklady hradí Zeman a hradní spol.....