Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na svatbě v Káni galilejské jsme vykročili na cestu ke spáse a věčnému životu!

Nebýt zázraku v Káni galilejské dost možná bychom se dnes nekojili nadějí na život věčný a náš život by postrádal jakéhokoliv smyslu

            Od svého narození do svých třiceti let jsem žil se svou matkou sám.

V třicátém roku svého pozemského života jsem si pak domů přivedl svých dvanáct učedníků, z nichž si moje matka nejvíce oblíbila Jidáše, měla ho ráda tak, že ho nazývala mým bratrem a dávala mu nejlepší kousky jídla, což snášel nelibě hlavně Petr, který za živého boha nemohl pochopit, co na Jidášovi matka vidí.

            Své učedníky jsem zatím učil jen základní věci, nevykonav dosud žádné znamení, neboť pro nenastala ještě vhodná příležitost a taky jsem nebyl ještě pomazán, ačkoliv jsem už tušil, jako ohromná moc ve mně dřímá dosud neprobuzená, ale ten čas, kdy jsem se měl projevit jako skutečný Mesiáš a tím definitivně potvrdit své Synovství, se již nezadržitelně blížil, třicet dosavadních let mého života, kdy jsem mlčel a nekonal žádná znamení, mělo být zapomenuto a taky zapomenuto bylo.

            Stalo se tak na svatbě v Káni galilejské.

            Už si nevzpomínám, jak se tam matka dostala, nepojili nás s rodinami nevěsty a ani ženicha žádné příbuzenské vztahy. Ale pozvání dostala ona i já se svými dvanácti učedníky.

            „Přijďte všichni, i vy paní Marie, i vy pane Ježíši, i všech vašich dvanáct učedníků. Bude nás víc, nebudeme se vlka bát nic!“ zasmál se člověk, který nás přišel pozvat na svatbu, „a že těch učedníků je! A jak se vlastně všichni jmenují?“

            „Jmenují se, Jidáš, Jan, Jakub starší, Ondřej, Bartoloměj, Jakub mladší, Juda, Šimon, Matouš, Filip,Tomáš, jo a ještě Šimon Petr, vidíte, na toho bych mále zapomněla, “ vyjmenovala matka všech mých dvanáct učedníků, Jidáše jako prvního, Petra, který se přitom mračil, jako posledního.

            „Pěkná jména! Typicky židovská! Tak to má být! Určitě přijďte všichni, těšíme se na vás, občerstvení je zajištěno!“ zopakoval ten člověk své pozvání a tak jsme v určený den všichni matka, já i všech mých dvanáct učedníků na svatbu

            Vzpomínám si, že nevěsta byla velmi pěkná, ač negramotná, její ženich byl ovšem náramně ošklivý. V paměti mi nejvíce utkvěla jeho křivá ústa a malé, tukem zalité oči,  a taky tvář poďobaná jizvami po neštovicích, ač, jak jsem se pak dozvěděl, široko daleko nebylo hodnějšího a zbožnějšího muže. Hned jak jsme přišli, dívali se všichni na mě, já jsem totiž, na rozdíl od ženicha, vynikal krásou, jež byla onoho druhu, kdy je její čistě fyzická stránka prosycena nespornou oduševnělostí, takže vzniká neodolatelný mix.

            Nejžádostivěji se na mě dívala nevěsta, bylo vidět, že jsem ji okamžitě uhranul, že by byla nejraději, kdybych vedle ní nyní seděl já a ne muž, se kterým měla strávit celý život, kterému se měla podvolovat kdykoliv se mu zlíbili, jak ji to odteď ukládal status manželky. Byl to ten vzácný okamžik, kdy je žena již vdanou, ale je stále ještě pannou, protože nenadešla svatební noc, tato skutečnost dodával, ji půvab takřka nadpozemský, neboť mi tím tolik připomínala moji matku.

            Nemohl jsem od nevěsty odtrhnout oči, bylo mi jako bych hleděl na svoji matku mladší o třicet let, na děvčátko sotva odrostlé krátkým sukýnkám, které dnes bude zbaveno svého panenství svým zákonitým mužem, ale teď je, to nijak nepřeháním, bohyní.

            Svatebčané si toho museli všimnout a začali si mezi sebou něco vykládat, sám ženich byl rudý, a ve své nesmírné dobrotě mne nechtěl vyhodit ze své svatby, kterému jsem mu takto způsobem nanejvýš nepříjemným narušil. Věděl jsem, že chovám zcela nevhodně, ale nebylo v mých silách tomu se vzepřít.

            Matka však zatím nelenila, vše očíhla, a když zjistila, že na svatbě už došlo víno, kterého jinak byla toho roku naprostá hojnost, zatahala mě za rukáv: „Už nemají víno! Slyšíš, už nemají víno!“

            Trhl jsem sebou a obořil se na ni jako na cizí osobu, protože v tu chvíli jsem viděl svou matku v nevěstě, a nikoliv v ní, která mne přivedla na svět v betlémském chlévě.

            „Co mi chceš, ženo!? Co já s tím, že nemají víno? Ještě nepřišla má hodina!“ odsekl jsem, nepřestávaje hledět na nevěstu.

            Ale matka si nedala pokoje.

            Obrátila se na služebníky a nařídila jim: „Udělejte všechno, co vám řekne!“

            To mne probralo z mrákot. Matka svým rozkazem ze mne učinila Pána, toho, kterého mají všichni poslouchat. Byl jsem povinen svou matku ctít, a tedy musel jsem se stát Pánem a tehdy nastala chvíle, kdy jsem, chtě nechtě, musel učinit znamení.

            „Říkáš, že došlo víno?“ zeptal jsem se matky.

            „Ano, došlo víno. Všechno se již vypilo, lidé se chtějí opít, zapomenout na všední starosti, ale nemají jak,“ oznámila mi matka.

            „Ale víno, to je přece moje krev! Proč mám měnit vodu, kterou jsem byl pokřtěn, která smývá prvotní hřích, která je pečetí na nové smlouvě mezi lidmi a mým Otcem, ze které vzešel veškerý život, za víno, svoji krev?“ zvolal jsem, sám překvapen tímto objevem, totiž, že to víno má být mojí krví, k němuž jsem dospěl tak náhle a nečekaně v třicátém roce svého života na jinak docela bezvýznamné svatbě v Káni galilejské.

            „Lidé se potřebují opít, aby v tebe uvěřili, lidé se potřebují zbavit rozumu a vědomí, aby měli naději. Už rozumíš? Už chápeš, s kým jsem tě měla?“ řekla matka a v očích ji přitom divoce blýsklo.

            Pochopil jsem, až moc dobře jsem to pochopil.

            Stálo tam šest kamenných džbánů. Džbány jsou většinou hliněné, ale tyhle byly, kdoví proč, kamenné. Vyrobit takový kamenný džbán musí dát náramnou práci, ale to teď nebylo důležité. Důležité bylo to, že ty džbány byly čistě na vodu, která slouží na očišťování židů, jednalo se tudíž o posvátný rituální předmět, a to jsem právě potřeboval.

            „Naplňte džbány vodou!“ nařídil jsem služebníkům.

            Ti okamžitě můj příkaz vyplnili, třebaže studna, ze které brali vodu, byla hodně hluboká.

            „A teď je doneste správci svatby!“ nařídil jsem jim.

            Služebníci mě opět poslechli, nesli džbány s vodou správci svatby, celí se pod nimi prohýbali, protože ty džbány nejenže byly kamenné, ale měly i objem dobře sto dvaceti litrů (vešly se do nich tři kýble o objemu třiceti ltrů), a já právě v tu chvíli proměnil vodu ve víno, to znamená, učinil jsem první své znamení.

            Měl jsem strach, zda jsem udělal všechno dobře, zda víno, v nějž jsem proměnil, vodu nebude odporným patokem, přece jen jsem dosud žádné znamení neučinil, ale vše dopadlo nad očekávání dobře.

            Služebníci donesli džbány správci a to jste měli vidět ten jeho výraz, když v posvátných džbánech určených čistě na vodu bylo najednou víno!

            „Jak je to možné, že je tam víno místo vody? Jak se teď budou židé očisťovat? Jak se tam dostalo to víno?“ rozhořčením správce svatby sotva dýchal.

            Ale služebníci, kteří vodu načerpali, to věděli. Řekli mu, že jsem to učinil nejspíše já, protože voda se ve víno proměnila ve chvíli, kdy mu ji nesli na můj příkaz, tedy z toho vyplývá, že jsem to, tento zázrak, musel učinit já, protože kdo jiný jej mohl učinit?“

            „To je fakt, kdo jiný mohl proměnit vodu ve víno?“ musel uznat správce svatby, ale to, že byl přítomen mému prvnímu zázraku, a ještě takovému, jaké je promění vody v posvátných džbánech, ve víno, jej zmátlo natolik, že se na místo mě, obrátil na ženicha, toho nehezkého muže s odpudivým zevnějškem a, tiskna jeho levou ruku, dojatě mu děkoval, „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“

            Byl to samozřejmě omyl, však si toho Jidáš taky hned všiml: „Proč to říká ženichovi, když jsi tu vodu ve víno proměnil ty? On je přece jen ženich, ale Mesiáš jsi přece ty, ty jsi přece právě učinil znamení, ne ten odporný chlápek, co připomíná ze všeho nejvíc prase!“

            „Není důležité, co kdo komu říká. Důležité je, že jsi spatřil moji slávu, protože jsem učinil znamení, pravím ti, že není nic lehčího pro mne, než konat zázraky,“ pravil jsem Jidášovi.

            Svatba se pak zvrhla v strašlivou pitku, když jsem ze svatby odcházel, byli všichni, vyjma ženicha, který se vína ani nedotkl, v bezvědomí, i nevěsta se válela na zemi, roztahujíc své nohy a vystavujíc tak světu na odiv své panenské lůno.

            „Neboj, už tak dlouho nezůstane, ještě dnes už nebude jako já,“ řekla matka a kývla na nevěstu, když mne táhla pryč.

            Venku už svítalo, a tak jsem se s matkou, svými dvanácti učedníky a takřka veškerým příbuzenstvem vydal svěžím krokem do Kafernau, kde jsme ovšem zdrželi jen několik dní, aniž bych tam ovšem vykonal nějaký další zázrak, to až později, pokud mě paměť ani v tomto neklame.

 

           

Autor: Karel Trčálek | neděle 16.1.2022 11:51 | karma článku: 8,32 | přečteno: 133x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas

Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje

17.4.2024 v 14:54 | Karma: 20,21 | Přečteno: 557x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?

Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou

15.4.2024 v 16:00 | Karma: 17,30 | Přečteno: 540x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu

Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“

13.4.2024 v 16:40 | Karma: 23,16 | Přečteno: 863x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Má ho Varel Chrčálek taky malého?

Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...

9.4.2024 v 15:56 | Karma: 27,32 | Přečteno: 880x | Ostatní

Karel Trčálek

Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...

Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb

8.4.2024 v 16:41 | Karma: 28,97 | Přečteno: 771x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl

Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...

7.4.2024 v 9:35 | Karma: 32,56 | Přečteno: 1172x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem

Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...

6.4.2024 v 20:31 | Karma: 28,55 | Přečteno: 672x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Markétka letí do Senátu

A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!

6.4.2024 v 11:29 | Karma: 25,60 | Přečteno: 594x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem

Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...

3.4.2024 v 14:20 | Karma: 24,36 | Přečteno: 541x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!

Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....

1.4.2024 v 17:09 | Karma: 26,44 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?

Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...

31.3.2024 v 8:36 | Karma: 30,89 | Přečteno: 740x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Takže Velký pátek našeho největšího básníka...

Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....

29.3.2024 v 17:08 | Karma: 32,44 | Přečteno: 874x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma: 26,23 | Přečteno: 513x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma: 32,08 | Přečteno: 710x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma: 33,68 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma: 32,32 | Přečteno: 891x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma: 43,11 | Přečteno: 9920x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!

No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!

22.3.2024 v 14:16 | Karma: 24,31 | Přečteno: 816x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici

Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...

21.3.2024 v 7:52 | Karma: 33,84 | Přečteno: 1240x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Kateřina Konečná prozradila, že dnešní komunistické názory jsou docela nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 7:56 | Karma: 27,15 | Přečteno: 743x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2944
  • Celková karma 25,22
  • Průměrná čtenost 868x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik