S Janem Palachem mám opravdu velký problém

Jako hluboce věřící křesťan odmítám adorovat sebevraha Jana Palacha a stavět ho na roveň skutečně svatým mučedníkům, kteří obětovali svůj život pro Krista

            Víte, co mě dokáže pořádně rozesmutnit?

            Pořádně rozesmutnit mě dokáže, když slyším, jak někdo říká: „Jan Palach se obětoval za náš národ, jako se Ježíš Kristus obětoval za lidi!“

            Když něco takového slyším, chce se mi křičet na celé kolo: „To není pravda, to je lež! Palach není Kristus, Palech je sebevrah!“

            Kult Jana Palacha, jenž je v těchto dnech opět mediálně propagován, je kultem nanejvýš obludným a nepochopitelným, protože není kultem mučedníka, který položil život za pravdu, jako třeba Jan Hus, ale je kultem sebevraha, jehož „oběť“ navíc ani nepřinesla žádný užitek, jen lidi zmátla. A v konečném důsledku to byla právě ona, která celý národ vystrašila tak, že se bez řečí podrobil, ale i kdyby užitek přinesla, zanechala by na našem národě neodpustitelnou poskvrnu, protože žádný spasitel, obrazně řečeno, nemůže být sebevrahem, respektive žádný sebevrah nemůže být spasitelem!

            Tím, že český národ nepřijal tuto samozvanou oběť Jana Palacha, zachránil a spasil sám sebe, neboť souhlas a neodsouzení sebevraždy, která je jedním z nejtěžších hříchů, a tedy de facto i neodpustitelným hříchem, je rivněž hříchem, jehož důsledky by tak nesl i sám český národ.

            Proto je mi tak smutno, když někdo přirovnává hříšný čin Jana Palacha k oběti Ježíše Krista!

            Ježíš byl ukřižován, to jest, nezemřel vlastní rukou, naopak do poslední chvíle plnil geniální Boží plán lidské spásy, jsa jeho hlavní protagonistou, kdežto Jan Palach se tomu plánu Boží spásy vzepřel, jakkoliv se jeho pohnutky mohou zdát na první pohled ušlechtilé.

            Platí však, že člověk, či celý národ nemůže být spasen prostřednictvím hříchu, tedy sebevraždy, člověk, či celý národ může být spasen jen prostřednictvím Boží lásky, kterou ovšem Jan Palach svým činem odmítl!!!

            Bůh totiž dává každému člověku možnost, aby se k němu mohl obrátit a Bůh je mocen a schopen a ochoten napravit a změnit jakýkoliv život, i ten naprosto nejhorší!

            Jan Palach ale tuto možnost nevyužil a spáchal sebevraždu, ačkoliv se mohl k Bohu modlit (jako se Syn modlil ke svému Otci v Getsemanech) za záchranu českého národa, ovšem ne v tom smyslu, že se bude u nás budovat nějaký socialismus s lidskou tváří, ale za jeho duchovní obrodu a návrat do mateřského lůna církve, mimo které není spásy.

            Jako každý člověk, měl i Jan Palach možnost svůj život odevzdat Bohu, aby mu Bůh pomohl, a není nejmenších pochyb o tom, že by tak Bůh milerád učinil.

            Ale on to svým hříšným činem odmítl!

Podstatou sebevraždy je to, že člověk ukradne Bohu něco, co je jeho a čemu Bůh vymezil čas trvání a zničí to. Ukradne mu život darovaný Bohem. Toto je velmi těžký hřích.

Boha nikdo nesmí okrádat!

Na druhou stranu takový člověk se dostane do pekla, čili do ještě větších trápení a muk, než zažíval tady na zemi a bude pozdě litovat svého rozhodnutí. Není pravda to, že po smrti si všichni lidé ulehčí, tak, jak si to mnozí myslí. Ulehčení přijde pouze a jen pro spasené lidi, kteří už mají jistotu spasení a vztah s Bohem tady na zemi, proto je nezbytně nutné hledat Boha, najít ho a obrátit k němu celý svůj život.

Z duchovního hlediska stojí za sebevraždou velmi silná zlá duchovní síla, koloidní démon, který našeptává člověku, že sebevražda je vlastně jediné a správné řešení jeho bezvýchodné situace. To je samozřejmě lež, ale tento démon je silnější než člověk a je jen otázkou času, než člověka přesvědčí a přemůže a člověk opravdu sebevraždu spáchá.

Pokud se už u člověka objevují myšlenky na sebevraždu a on se s nimi zabývá a tyto myšlenky jsou stále častější a intenzivnější, je potřeba vyhledat požádat o pomoc v církvi. Sebevražda je duchovní problém, nikoliv duševní a pouze Bůh může člověka od tohoto démona osvobodit!

Ale Jan Palach se na církev neobrátil a podvolil se našeptávání démona, že svým činem zachrání český národ, který naštěstí jeho oběť odmítl a tak si mocní přímluvci českého národa u Boha, jako třeba sv. Václav, mohli oddechnout, že se český národ velebením a uctíváním sebevraha nevydal na cestu do záhuby.

Bůh český národ miluje, je mu po vyvoleném národě židovském druhým nejmilejším národem (Poláci jsou u Boha až třetí), vždyť i Jan Hus byl zásahem Boží prozřetelnosti včas zlikvidován, aby nesvedl český národ z cesty. A co se nepodařilo Husovi, přivést český národ do věčné záhuby, nepodařilo se, díkybohu, ani Janu Palachovi. Je ovšem zřejmé, že onen démon, velmi zlá duchovní síla, není ještě zcela poražen, že se nevzdal svého záměru přivést český národ do záhuby.

Buďme proto, v zájmu své spásy a věčné blaženosti, jež nás čeká v nebi ostražití, a řekněme Ďáblovi ne, až nás v těchto dnech bude nutit, abychom se klaněli sebevrahovi tak, jako se smíme klanět jen kříži, na němž zemřel skutečný Kristus za nás za všechny, tedy i za náš národ, protože pouze oběť Kristova je projevem a důkazem Boží lásky, která je jediným a proto skutečným, jelikož metafyzickým, smyslem našeho života!