Za Volhou není země!!!

USA se společně s banderovci na Ukrajině tolik snaží zavést tam svoji demokracii pomocí občanské války a jak je vidět, tak to nestačí a bude třeba rozpoutat válku s Ruskem

            K Volze dorazila Čingischánova fašistická horda krátce před třetí hodinou odpolední, načež došlo k následujícímu rozhovoru mezi dvěma fašistickými pohlaváry Sübeetejem a Džebem.

            „Uff, to je ale veliká řeka! Větší jsem ve svém životě neviděl. Je tak veliká, až to vypadá, že za ní už není žádná země. Došli jsme na konec světa, dál už se nedostaneme, naše říše už nemá kam expandovat, větší životní prostor už mít nemůžeme,“ řekl smutně Sübeetej.

            „Taky jsem tak širou řeku ve svém životě nikdy neviděl. Ale něco mi říká, že tam, za ní, země pokračuje, že je tam taky taková step jako taky, nádherná velká step, jako stvořená, pro nás kočovníky a naše skvělé koně,“ řekl Džebe.

            „Myslíš? Já si připadám jako na konci světa. Naše říše se přece nemůže rozpínat do nekonečna, jednou se musíme dostat do bodu, za kterým už nebude žádná země, kterou bychom mohli ještě ovládnout, jejíž obyvatele, budou-li tam jací, bychom si mohli podmanit, nebo rovnou vyvraždit,“ přiznal se Sübeetej.

            „Ano, takový bod musí jistě existovat. Ale jsem přesvědčen, že jsme ho ještě nedosáhli, věřím tomu, že nás čekají ještě velká vítězství. Jen se musíme dostat přes tuto řeku.

            Víš, co nám řekl náš Vůdce, Vládce Světa!“ prohlásil Džebe.

            „Řekl, že musíme dobýt Ukrajinu a Krym, jinak nebude šťastný, jinak bude svůj život považovat za zbytečný. Proto musíme jet pořád na západ, aby byl Vůdce šťastný, je to veliký muž“ přikývl Sübeetej a dodal, „jenže to jsou přece bájné země. Našim mongolským učencům se nikdy nepodařilo potvrdit jejich existenci. Možná opravdu neexistují a za touto řeku už skutečně není žádná země.“

            „Máš strach, Sübeeteji? Strach z neznámých krajin, kde je všechno úplně jinak, než si představujeme?“ zeptal se Džebe starostlivě svého kumpána.

            „Nerozumím tomu, Džebe! Takový lán světa jsem projel, tolik nepřátel zabil a najednou, když vidím tady tu velkou řeku, když stojím na jejím břehu, mám pocit, že nás za ní nic dobrého nečeká.

            Řekni sám, není naše říše už dost velká i bez toho?

            Proč musíme mít i ten Krym a Ukrajinu, pokud ty země skutečně existují?“ ptal Sübeetej.

            „Proč? Aby byl náš Vůdce ještě větší a mocnější a my s ním!

            Který vládce by netoužil vládnout Krymu a Ukrajině, bájným zemím, jejichž bohatství je nepředstavitelné?

            Nemůžeme se zastavit, musíme dál, Sübeeteji!

            Naštěstí jsou naše koně dobří plavci, nemáme ničeho bát. To se ti jen zdá, že za touto řekou není země, je tam step, jakou svět ještě neviděl, je tam Krym i Ukrajina, legendy a mýty nelžou,“ naléhal Džebe na svého kumpána.

            „Svinský život tenhle život dobyvatele, člověk je furt na cestách, věčně v sedle koně, a kvůli čemu vlastně? Jen proto, že my fašisti máme takovou letoru?“ povzdechl Sübeetej a dodal, „ty, Džebe, proč jsme vlastně pro každého fašisti?

            Kam přijdeme, tam na nás křičí: ,Smrt fašistům!‘“

            „Mají nás za fašisty, protože šíříme z Vůdcova rozkazu demokracii a svobodu. Je to naše svatá povinnost, šířit demokracii a svobodu, protože není na světě svobodnějšího národa než nás Mongolů,“ vysvětlil Džebe a konečně slezl z koně, „dnes se už nikam nepohrneme, všechno má svůj čas. Odpočineme se, utřídíme myšlenky a ráno, hezky za úsvitu překonáme řeku a budeme pokračovat dál na západ, dokud nedojdeme na Krym a Ukrajinu, jako ty kobylky.“

            „Kéž tam budou nějací lidé, abychom je mohli vraždit, abychom tam nejeli zbytečně, co by to bylo za dobyvačnou válku za demokracii a svobodu bez vraždění?“ přál si vroucně Sübeetej a jeho vroucí přání se mu splnilo, protože všude jsou nějací lidé, i na Krymu, i na Ukrajině, kteří se dají vraždit kvůli svobodě a demokraci, tradičním mongolským hodnotám.