Češi pomáhají lidem, NATO posílá na Ukrajinu vojáky a zbraně

Čím dřív vystoupíme z NATO, tím líp pro nás, protože jinak to u nás skončí jako na Ukrajině. Kolaborantská vláda pětikolky se nebude štítit ničeho, aby nás zatáhla do války s Ruskem v čele s V.V. Putinem!

            Ve čtyři ráno mě budí tydlifon. Do prdele, to fakt miluju! Ale zase vím, že když někdo vyvolává ve čtyři, tak bude asi cosi důležitého. Třeba mi před dvěma dny mi volal Nohavica, taky ve čtyři ráno, že Putinovu cenu určitě nevrátí, že ji dostal za písničky (a k tomu ještě slané tyčky).

            Byla to Lenka.

            „Ladíku, ruští vojáci, kteří postupují na Kyjev, mají hlad. Docházejí jim potraviny. Musíme jim něco poslat na jídlo. U ruských vojáků se začíná projevovat frustrace, prvotní cíl speciální mírové operace, vyhýbání se civilním obětem, přechází do další fáze, mlýnku na maso, jak to označil Lukašenko. Čím dřív se Rusové zmocní Kyjeva, tím dřív bude mír, za který bojují ukrajinské ženy, a na jejichž volání slyší Západ jen pozvolna, nebo vůbec a pořád posílá na Ukrajinu zbraně.

            I bochník chleba bude dobrý, a konzerva hovězího, protože jsou mezi nimi i Čečenci!“

            Kua, to má rád takové telefonáty!

            Kdo nemá hlad při té dnešní drahotě!?

            Já jsem taky naposledy žral včera v jedenáct večer a teď už jsou čtyři!

            Já starý kokot, že jsem ten telefon bral.

            Ale pak jsem si to, co mi Lenka řekla, nechal ještě jednou pořádně projet hlavou a tak šel na blog tento text: „PRŮSER U KYJEVA! Přátele, teď bez ohledu na naše ideologické názory, speciální mírová operace na Ukrajině způsobila humanitární katastrofu! Ruští vojáci základní služby stojí už pátý den před Kyjevem a nemají co jíst, protože původně jeli jen na cvičení. Naše vláda ovšem posílá na Ukrajinu pušky, kterými Ukrajinci vraždí hladové ruské vojáky. Seru na vlády, ty, kteří to způsobili, to stejně nezajímá. Ruští vojáci před Kyjev potřebují najíst! Garantuji, že nic nepůjde pro ukrajinské banderovce a jejich děcka.

            I jeden jediný pecen chleba může nasytit až deset ruských vojáků!

            Pomoc je potřeba teď, musíme zabránit obětem v řadách ruských vojáků, náš prezident vyhrožuje, že dá svolení každému, kdo chce jít vraždit na Ukrajinu, každý nasycený ruský voják zachrání život deseti Ukrajincům!“

            Když jsem tento text napsal, bylo pořád ještě teprve pět hodin.

            S pocitem dobře vykonané práce jsem zalezl zase do postele a zavrtal se do peřin. Usnul jsem, jako když na mě termobarickou bombu hodí. Telefon mě už nevzbudil, protože jsem ho pro jistotu vypnul. Co jsem mohl a měl udělat, to jsem udělal, mír na Ukrajině je zase o pořádný kus blíž...

            Ladík Olšák, válečný zpravodaj Mladé Fronty Sevodňa, CCCP