Dejme si na klopu vlaječky a vyhrajme válku!

Lidé dnes už fakt nic nevydrží. Benzín zdraží a už se hned dožadují, aby je vláda před tím zdražením ochránila místo toho, aby se o sebe postarali sami, jak jim to radí jistá ekonomka

            Jsou lidé, nad jejich podivuhodností zůstává rozum stát, a často nejen rozum, ale i to ostatní. Tito podivuhodní lidé jako by sem k nám přišli z jiných dimenzí, nebo mám-li to říct rovnou a na prudko, tito lidé jako byli rovnou bohy, kteří se kdoví proč, snad i jen z pouhé své rozmařilosti, na chvíli stali lidmi, ovšem lidmi natolik výjimečnými, že sotva mohou utajit, kým ve skutečnosti jsou.

            Mně se například vybavuje jedna taková žena. Lidé o ní říkali, že je bláznivá, že to nemá v hlavě v pořádku, ale každý, kdo má všech pět pohromadě, nemůže ani trochu pochybovat o tom, že tato ženská byla bohyní.

            Párkrát jsem šel kolem její chatrče, v níž bydlela se svými sedmi děti, kterým dala to nejlepší možné vzdělání, totiž nechala je vyučit zedníky, protože zedníků, na rozdíl třeba od ekonomů, není nikdy dost.

            Už to, že dala všechny své děti vyučit jako zedníky, zavdalo podnět k tomu, aby si o ní lidé, již sami sebe považovali za rozumné, mysleli, že je bláznivá.

            Ale ona bláznivá nebyla, ona byla bohyně, protože žila ve své chatrči bez elektřiny, plynu, bez auta, bez tekoucí vody a dokonce i bez kuchyňského robota!

            Našli se samozřejmě dobráci, kteří se ji snažili pomoct, kteří do ní bez přestání hučeli: „Nechte si zavést elektřinu, a pořiďte si aspoň kuchyňského robota! Takový kuchyňský robot vám ušetří spoustu práce! Mějte proboha rozum, osobo!“

            Ale ona žena se jim vysmála!

            „Přiměřený svalový stres v podobě cvičení vede k růstu svalů i svalové síly. Nepoužívané svaly atrofují.

Přiměřený psychický stres v podobě neustálé konfrontace s realitou vede k psychické síle a růstu psychické odolnosti. Zbytnělý sociální systém a ochrana mladých před znepokojivými obrázky, před citlivými informacemi, obtížnými situacemi, vedou ke ztrátě odolnosti celé populace, která se při stresových situacích hroutí a místo čelení situaci žádá ještě větší míru ochrany – například v podobě vyhlášení nouzového stavu.

            Až přijde krize, strašlivá a nepředstavitelná krize, vy všichni, kteří mi dnes radíte, abych si pořídila kuchyňského robota, budete chcípat jakou mouchy, budete žadonit stát, aby vyhlásil nouzový stav, aby vám pomohl, aby vás ochránil, aby reguloval ceny energií, a tím se dostanete do ještě většího pekla.

            Ale já budu v tu chvíli stát hrdá a nezlomená, nebudu se ničeho dožadovat, nebudu se ptát: ,Jak mi teď vláda pomůže?‘!

            Nebudu se ptát, protože já jsem, na rozdíl od vás, neztratila schopnost adoptovat se na stres a žít se stresem!

            A ta krize přijde, velká strašlivá krize a vy všichni, kteří věříte ve stát a proklínáte kapitalismus, budete v hajzlu, budete si přišívat vlaječky a budete si myslet, že tak čelíte realitě, ale ta realita už vás všechny dávno rozdrtila, jenom mě ne!“

            „Jdi do háje, ženská bláznivá!“ mávli rukou ti dobří lidé, když je ta žena, s kojencem u prsu, vypoklonkovala se své chatrče.

            A pak přišla opravdu krize. Strašlivá nepředstavitelná krize, litr benzínu stál sedmdesát korun a lidi skutečně kapali jako mouchy, ta drahota je drtila jak mlýnské žernovy zrno, jen s tím rozdílem, že ze zrna je aspoň mouka na chléb, kdežto z lidí není nic.

            Všichni chcípali, jen ta žena z chatrče ne. Hrdě kráčela uprostřed té všeobecné zkázy, obklopena dětmi, které jediné neplakaly, protože byly dávno zvyklé na obtížné situace, podobna spíš děsivému přízraku než jen pouhé obyčejné a v mnoha ohledech pitomé ženě, jejíž největší starostí je to, aby měla na facebooku každý den novou fotku...