Cypovo zlověstné odpočítávání konce pětihnusu se začalo!!!

Tak nám cyp začal odpočítávat. Čas, který ještě zbývá vládě pětihnusu. A po pětihnusácích přijdou jiní sekáči, ti se nezakecají, ti budou makat jak Volní!!!

            Ladika jsem našel v garáži.

            „Deset, dvacet, třicet, čtyřicet,“ zlověstně počítal basy s prázdnýma flaškama od Radegastu.

            Ale když jsem se sklonil nad jednou z těch bas, kterými byla Ladikova garáž napěchovaná až po strop, zjistil jsem, že to není nejenže basa od piva, ale  basa od skvělého košer dominikánského rumu, ale taky, že  ty flašky nejsou vůbec prázdné, ale plné.“

            „Páni, to musí bejt dobrota! A máš toho plnou garáž, tady je chlastu aspoň na měsíc,“ vydechl jsem údivem.

            „Jo, to je, náramná dobrota,“ přikývl Ladik a ukázal na basu, „dáš si?“

            „Jo. A doutníček by k tomu nebyl, kubánskej?“ zamlaskal jsem blahem.

            „Doutníček? To víš, že jo. Tu máš,“ strčil mi Ladik flašku do ruky.

            A vona to nebyla flaška vod rumu, von to byl Molotovův koktejl!

            „Ty vole, snad se nechystáš na Ukrajinu, na Donbas, podpalovat ruský baráky, jak vo tom píšou na Rukojmím,“ zhrozil jsem se, že se snad Ladik dal k nacistům a teď půjde házet molotovovy koktejly na Burjaty, co potřebujou doma nový pračky.

            „Ne, chystám se na podzim,“ řekl Ladik.

            „Na podzim?“ podivil jsem se.

            „Jo, na podzim. To už bude po žních. A všechno tady zkrachuje. Vlada zaměrně připravuje krach teto země. Bo až se na podzim ty vyděračske ceny benzinu, plynu a eletriky odrazi v cenach koncovych vyrobku, staneme se oproti našim susedum nekonkurenceschopni a fabriky budu vyhazovat lidi, bo za ty prachy nebude nikdo ty předražene ksindly kupovat.

            Teď ještě fabriky shánějí lidi, ale na podzim to půjde všechno do hajzlu. Motyky se budou dovážet z Německa a hrábě z Rakouska,“ zahřměl Ladik.

            „Fakt jo, ty vole? No to je průser, jak mraky, no to lidi budou pěkně nasraný, motyky z Německa!“ zahřměl jsem taky.

            „Jo, to budou. Vzhledem k temu, že vlada zaměrně připravuje revolučni situaci, tajak to popisoval stary Lenin, možeme brzo očekavat nepokoje a nasili. Bo nažrany a spokojeny chlop do ulic nepude. Ale pude tam, až mu egzekutor napřed zebere sekačku na trávu, pak jednu motorku, druhou motorku, pak čtyřkolku, pak jedno auto, druhé auto, třetí auto, a nakonec i zebere barak s bazénem a stara ho tam vyžene, bo děcka nebudou mít data v mobilu,“ zahřměl zase Ladik a dodal, „odpočítávání už začalo.“

            „Ty vole, to bude bomba, až to začne. Hned po navratu z prazdnin se kola syrskeho a libyjskeho scenařa rozjedou naplno. Vyzbrojeni teroristi z řad football fans zahaji utoky na životy a majetek.

Jak jinak se da nazvat hovado s dlažebni kostku v jedne a molotovovym koktejlem v druhe ruce než terorista?

            To bude první útok.

            Po druhem utoku, kdy organyzovani teroristi zautoči na demokratycky zvolene organy po cele rebublice,  aby zapalovali policajty a ničili majetek, bude statni moc zlomena ležet na ulici.

            Podle pranostik má být podzim chladný, ale někdo ho chystá pěkně horký.

            Už se těším.

            Ale ti, kdo budou čekat s nataženou dlaní, až dostanou svůj společenský status, své bohatství, svůj díl štěstí, svůj vytoužený vztah a lásku, na které mají nárok bez jakékoliv protihodnoty, jak píše Šichtařka, ti se ovšem ani na podzim nedočkají.

            To jsou ti lidi, kteří chtějí, aby všechno stát řešil za ně. Chtějí, aby stát dotoval cenu benzínu, aby dotoval ceny potravin, a zároveň chtějí, aby snížil DPH a spotřební daň u benzínu. Nechápou, že bohatí budou až tehdy, když se k bohatství propracují od nuly, jako Šichtařka. Nechtějí, aby jim stát umožnil podnikat bez omezení, chtějí, aby stát udělal všechno za ně.

            A když to neudělá, tak budou házet na policajty zápalné flašky jak v Kazachstánu.

            Nebo si myslíš, že Šichtařka bude taky házet na podzim po policajtech molotovovy koktejly?

            Za kolik je vlastně teď benzín?“ zeptal jsem se Ladika.

            „Nevím, já ho vozím z Polska v kanystrech, jinak by mě ta revoluce na podzim přišla pěkně draho. Já nejsem člověk v tísni, já to dělám za svoje,“ odpověděl Ladik, a vrátil flašku zase zpátky do basy.

            „Hlavně, Ladiku, abys tady neměl starou elektroinstalaci, aby ti to tady všechno neshořelo jak v Rusku. Tam teď všechno hoří, protože tam maj všude starou elektroinstalaci,“ řekl jsem a dodal, „to bys nevěřil, kolik prachů narval Orbán do chřtánu mezinárodní zbrojařské mafii, dokonce tam v Maďarsku kvůli tomu postavili zbrojní fabriku, ve který budou Maďaři makat jak šrouby na Němce. To by se jeden z toho posral!“

            A sotva jsem to dořekl, Ladik se opravdu posral, takovou moc má dnes pravdivé slovo!