Jaké bulíky nám bude dnes v televizi věšet na nos premiér Fiala?

Místo, aby vystupoval po cirkusech, chystá se dnes premiér vystoupit v televizi? Proč raději rovnou nevystoupí z vlády?

Lidé drazí, nechoďte ještě spát!

            V televizi k nám večer promluví premiér!

            Co nám asi řekne?

            Že se právě vrátil z Hradu, kde prezident přistoupil na všechny jeho požadavky, co se týká nového ministra školství, a dá-li bůh, i vnitra?

            Nebo nám, pan premiér řekne: „Neodstoupím! Nikdy! Je to spiknutí!“?

            Procento těch, kteří potřebují pomoc od státu, raketově roste.

            Co dělá stát, co dělá pan premiér?

            Kašle na všechny a kryje gangstery ze STAN!

            Proč nezavede nepodmíněný základní příjem?

            Lidé by mu za to líbali ruce!

            Ale nevěřím, že by dnes premiér řekl lidem, že jim stát pomůže, že je nenechá ve štychu.

            Vsadím se, že schválně řekne, aby se lidem vysmál: „Dříve lidé měli pocit, že nejprve musí pracovat, aby pak měli za co žít. Dnes lidé věří, že nemusí vůbec nic, ale že mají právo dostat od státu peníze na všechno, co chtějí.

Stává se z toho začarovaný kruh, kdy regulace plodí stále větší regulaci. Ztráta povinností plodí stále větší pochybnosti o vlastních schopnostech, stále větší závislost na státu a stále větší pocit nároků. A neschopnost dokázat sám sobě, že jsme svobodní a schopní přežít bez závislosti na státu, plodí větší a větší vnitřní prázdnotu a frustraci.

Dalo by se to všechno shrnout jediným slovem: Sobectví. Ano, stát blahobytu, který se vymkl kontrole, vypěstoval ve společnosti neuvěřitelné sobectví!“

„Ale to už přece dávno říkala paní Šichtařová, že stát nemá nikomu pomáhat, že se všichni mají starat o sebe!“ diví se někteří, že premiér říká to samé, co paní Šichtařová.

            Ale paní Šichtařová není premiérka, ta si může říkat, co chce, ta nepotřebuje hlasy sobeckých voličů, kteří myslí jen na sebe.

            To nám chce říct premiér, že se máme starat sami o sebe, abychom nepociťovali větší a větší vnitřní prázdnotu a frustraci?

            No, vypadá to, že dnes večer televizi raději televizi nezapnu. Vlastně ani žádnou televizi nemám. Tuhle ke mně nakoukl nějaký člověk a divil se, že nemám žádnou televizi.

            „Na co televizi, vždyť je to všechno jen moje představa,“ odpověděl jsem.

            „To je fakt, k čemu televize, jako by člověk neměl svých vlastních iluzorních iluzí i bez toho dost. Už by nás konečně měli zbavit volebního práva, abychom se netrápili, dát nám ránu z milosti. Copak to jde, takhle si každé čtyři roky nakálet do vlastního hnízda?“ pokýval ten člověk hlavou a vpil se do půdy, které byla toho dne, a není to tak dávno, obzvláště žíznivá.