Může Institut Václava Klause lesu prospívat a cyklisté škodit?

Samozřejmě, že může a taky prospívá! Není větších přátel Zeleného údolí než těch z Institutu Václava Klause a není větších škůdců než cyklistů!

                Někdy věci na první pohled vypadají jinak, než jaké jsou.

                Třeba takový Institut Václava Klause!

                Když jdete kolem, máte pocit, že v něm sedí samí darebáci, vyžírkové, profesionální nemakačenkové, běloručkové, prostě na vás ti lidí, co tam ze těmi tlustými zdmi a zamřížovanými okny jakože pracují, chtě nechtě působí.

                „To jsou ale zlí a nesympatičtí lidé!“ samo vás napadne, když je zahlédnete byť jen kouskem oka.

                A média vás v tom utvrzují.

                „Klaus darebák, Havel světec, Klaus zlý, Havel milius!“ snaží se vám vsugerovat Česká televize.

                Ale není dobré dělat rychlé soudy, jak se sami brzy přesvědčíte!

                V metru jel Ladislav J., pracovník IVK. Táhlo z něj pivo a taky trochu svými mastnými vlasy připomínal bezdomovce. Není divu, že v okruhu pěti metrů nikdo neseděl.

                „To je ale zjev!“ mysleli si všichni, ušklíbaje se, „ten se jistě fláká v IVK, tam je takových individuí plno!“

                Na jakési stanici přistoupil do metra slušně vypadající člověk.

                Rozhlédl se po vagónu, a protože jinde už místo nebylo, sedl si vedle Ladislava J.

                Metro se rozjelo.

„Nekandidujete náhodou za SPD?“ zeptal se zničehonic zákeřně mladík Ladislava J.

Namísto odpovědi dotázaný vyskočil a vrazil mladíkovi pořádnou svoji železnou pěstí, praviv mu klidně: „Co je ti do toho, ty mě stejně volit nebudeš!“ (A v tom měl Ladislav J. pravdu, protože ho nevolil skoro nikdo).

                „Co to děláš, ty kriple!?“ ohradil se mladík, místo aby byl rád, že ho praštil zaměstnanec IVK.

                A tak mu Ladislav J. dal ještě hlavičku, načež mladík utekl na druhý konec soupravy a na další zastávce vystoupil, notně potlučený, z metra!.

                „Slyšíte, ten slušně vypadající člověk nazval toho vandráka kriplem, jen proto že kandiduje za SPD, a ten ho udeřil jen udeřil pěstí, i když si na něho mohl zavolat kamarády z IVK a SPD!“ pochopili lidé hned, že ten, kdo vypadal slušně, je ve skutečnosti, pěkný hajzla kdo vypadá krajně nesympaticky,  kdos e zdá být pěkným hajzlem je ve skutečnosti dobrý a slušný, protože ten mladík mohl nazvat v metru kriplem kohokoliv, jen protože ten taky kandiduje za SPD.

                Takže, vážení agresivní nadopovaní cyklisté!

                Až pojedete zase po lesní cestě, a budete chtít zmlátit řidiče kládovky, vzpomeňte si na slavný  a už více jak sto padesát let starý esej,  Frederika Bastiata „Co je vidět a co není vidět“, protože řidičem té kládovky může být klidně Ladislav J. a potom Klaus s vámi, abyste z toho vyvázli aspoň bez zpřelámaných hnátů!