Dominik Hašek si určitě zaslouží odsouzení, se svým fašismem to už přehání

Právě takoví lidé, jako je Dominik Hašek nebo premiér Fiala dokazuje, že ruská vojenská speciální operace na Ukrajině je nanejvýš nutná a potřebná

Dvakrát, třikrát do měsíce se na mě usměje štěstí a pan učitel zaplatí moji útratu v čajovně, včetně tučného dýška pro dýchavičnou tureckou obsluhu.

Pan učitel chodí kolem čajovny každý den a já každý den na něho mávám ze zamřížovaného okna.

„Dnes ne! Nezlobte se, prosím!“ omluvně křikne na mne učitel a chvatně pokračuje dál.

„Nezlobím se, pane učiteli! Hodně štěstí!“ stačím na pana učitele křiknout, protože je vidět, že pan učitel skutečně někam pospíchá.

Ale dvakrát, třikrát do měsíce se pan učitel zastaví, vejde za mnou do čajovny a zaplatí ze mě všechny ty litry magoráku, které jsem už do sebe stačil dostat.

A dnes je zrovna ten šťastný den, kdy se mohu bez obav nalévat magorákem, všechno platí pan učitel!

Chci se mu za jeho dobrosrdečnost revanšovat a tak řeknu: „Nedávno jsem četl jednu knihu. Strašná blbost, skutečně příšerná. Jmenuje se Sucho. Ten člověk, co ji napsal, to je totální pičus. Tomu bych ani skopovou kýtu nepodal, natož kohoutí hřebínek.

Jinou věcí samozřejmě je, že je opravdu sucho. Nezastávám se toho blba, co napsal Sucho, ale když vidím, jak Baťovým kanálem vozí turisty koňské povozy, říkám si přece jen, že by mohlo zapršet.

„Co vy na to, pane učiteli?“ zeptám se pana učitele, který si právě schovává prkenici.

„Jen ať neprší! To je právě to, co potřebujeme. Sucho, to je voda na náš mlýn,“ odpoví pan učitel.

„Voda na váš mlýn?“ podivím se.

„Ovšemže,“ přikývne pan učitel a pokračuje ve stoje, protože je na odchodu, zašel do čajovny jen proto, aby za mne zaplatil, „není žádným lékařským tajemstvím, že jsem velkým nájemným fanouškem fotbalového Slovácka. Proto potřebuji, aby nepršelo, nebo pršelo co nejmíň.“

„Promiňte, ale nerozumím vám,“ přiznám se bez plodového obalu, tuším amnionu.

„Není to vůbec těžké na pochopení. Hned vám to vysvětlím,“ řekne pan učitel a ačkoliv jsou prázdniny, ochotně se pustí do výkladu, „jak jistě rovněž víte, vlastnil až doposud Slovácko jistý místní solární baron, říkejme mu třeba svobodný pán von Cecek. Ale to už není tak docela pravda, protože polovinu fotbalového Slovácka vlastní nově společnost Global Solar, která, jak už její název napovídá, se rovněž zabývá produkcí solární baronů.

Už rozumíte, proč jako fanoušek fotbalového Slovácka potřebuji, aby nepršelo?

Čím víc bude svítit naše drahé Slunce, tím více budou majitelé Slovácka při penězích!“

„Jak bych nerozuměl! Teď rozumím všemu! Na titul to letos sice asi nebude, ale pohárové příčky by z toho mohly kápnout,“ zvolal jsem a rychle dodal, docela zapomínaje, že mám před sebou plný džber magoráku, „ četl jsem teď na blogu článek od pana Smutného. Jistě jste ho četl taky. Bylo to velmi smutné čtení, jen co je pravda. Pan Smutný mluví, nutno říct, že docela otevřeně. Nevím, kdo panu Smutnému vedl při psaní ruku, ale za ten článek by se nemusel stydět ani Ferdinand Peroutka.

Pan Smutný totiž píše, že solárním lobbistům jde především a v první řadě o miliardy z kapes českých daňových poplatníků. A tady je krásně vidět, že všechno špatné je pro něco dobré.

,Mohlo by Slovácko hrát o pohárové příčky, kdyby jeho majitelé netahali miliardy z kapes českých daňových poplatníků?' ptám se.

Je jen dobře, že tyto podvodně získané miliardy přece jen zčásti padnou na dobrou a užitečnou věc, totiž na to, aby mohlo Slovácko atakovat pohárové příčky. Proti tomu nemůže snad nic namítat ani pan Smutný.

Ale z jedné věci mám přece jen velký strach!

Víte, z které?

Z toho, že fotbalisté budou v Istanbulu, a já já říkám k čertu s Istanbulskou úmluvou, slavit vstřelený gól gestem zpodobňujícím ukrajinského sokola, protože fanoušci Fenerbahce by si to mohli špatně vyložit a považovat sokola za orla, který, jak známo, je symbolem všemi slušnými Turky nenáviděného Besiktase!“

Ale pan učitel rozptýlil můj strach tím nejlepším možným způsobem.

„Žádný strach! Slovácko není Praha, Valenta není Fiala, tady u nás netančíme, jak Ukrajina píská! Žádným takovým způsobem vstřelenou branku slavit Slovácko nebude,“ ujistil mne pan učitel.

„To je dobře, moc dobře, že se netančí, jak Ukrajina píská, že se nezakázal koncert bří Ebenů na filmové škole,“ zajásal jsem a zatnul pěsť, „ ten Hašek to s tím fašismem už vážně přehání, ještě že Wagnerovci dobyli tu elektrárnu, žádná levná elektřina nebude!“

„Ano, nebude. Nebude žádná levná elektřina, když ovšem nepočítáme tu ze solárních elektráren, ta je mi mnohem sympatičtější,“ přikývne pan učitel a rozloučí se se mnou, už musí jít.

Dívám se z okna za ním a je mi ho náramně líto. Obloha je celá zduřelá odulými, ocelově šedými mraky, blíží se déšť, zítra má celý den pršet, solární elektrárny budou stát osiřelé v polích, ztichlé a nečinné.