Studená sprcha Jaromíra Nohavici

Největší český básník se sprchuje studenou vodou. Ale není sám. Celý národ se se svým největším básníkem sprchuje studenou vodou

Nemám rád Puškina, jeho verše mi připadají primitivní a nechutně vlezlé, nemluvě už vůbec o jeho licousech, takové licousy může opravdu nosit jen Puškin, není divu, že ho ten Francouz zastřelil, Puškin svými licousy musel k smrti urážet každého řádného muže.

Řekl jsem, že nemám rád Puškina, ale musím říct, že Puškinova cena dělá s lidmi hotové divy, nebojím se říct zázraky, takže Puškin možná nebyl tak špatný básník, jak naznačují jeho licousy. Jen se narodil ve špatné zemi, kdyby se narodil u nás, byl by jistě nositelem Nohavicovy ceny, pojmenované po našem největším básníkovi, který, díky bohu, nemá licousy, jen sympatický knír (stejný knír měl i Kryl) a kromě kníru má i Puškinovu cenu.

Puškinovu cenu má i Klaus. I Klaus má knír, ale ne takový knír, jaký měl Kryl. Klaus má knír jako Havel, což ho pochopitelně tak trochu trápí, lidé si ho totiž s Havlem pro ten knír často pletou. Proto nosí Klaus Puškinovu cenu, aby si ho lidi nepletli s Havlem, protože Havel by nikdy, jako válečný štváč, Puškinovu cenu nedostal.

Tak si to shrňme, Klaus i Nohavica mají Puškinovu cenu a oběma neteče doma teplá voda, co ti dva  asi tak udělají?

„Já mám Puškinovu cenu, Nohavica má Puškinovu cenu! Já jsem největší státník, Nohavica je největší básník! Já jsem agent KGB, Nohavica je agent StB! Půjdu za Nohavicou a navrhnu, abychom se sprchovali spolu!“ řekne si Klaus a jde za Nohavicou.

Nohavica, to se ví, má úplně stejné myšlenky.

„Já jsem nevrátil Puškinovu cenu, Klaus nevrátil Puškinovu cenu, já jsem agent StB, Klaus je agent KGB, já jsem svědomí národa, Klaus je svědomí národa, co kdybychom se sprchovali spolu?“ přemítá Nohavica.

Ale to už je Klaus u Nohavici a říká mu: „Já se studené vody vůbec nebojím! My měli doma jen studenou vodu! Havel měl teplou, ale my studenou! Pojďme se sprchovat spolu!“

„Pojďme. A do sprchy si vezmeme jen Puškinovu cenu,“ souhlasí Nohavica.

„Ano, vezmeme si jen Puškinovu cenu,“ souhlasí Klaus a dodá, „a kromě Puškinovy ceny si do sprchy vezmeme ještě Bobošíkovou a Lipavskou, aby lidi měli jasno, že jsme ve sprše jen samí kluci!“

Klaus se sprchuje, Nohavica se sprchuje, Lipavská se sprchuje a Bobošíková se sprchuje.

Voda je studená, ale nikdo ani nepípne, tak je jim spolu ve sprše dobře.

Puškin se taky sprchoval studenou vodou.

„To mi nedělejte, Alexandře Sergejeviči! Nastudíte se, umřete a lidi řeknou, že jsem vás nechal otrávit poloniem, choďte raději do páry,“ prosil car Puškina , aby se nesprchoval studenou vodou.

Ale Puškin se dál schválně sprchoval studenou vodou, aby se nastudil a umřel, protože pak by lidé řekli, že ho car otrávil poloniem.

A tak carovi nezbylo, než poslat Puškina do vyhnanství na Krym, kde se nemohl nastudit.

To mi velmi připomíná Nohavicův osud.

Za komunistů mohl aspoň mluvit, když nikomu neublížil.

A teď už pro jistotu nemůže mluvit vůbec.

Nohavica je Puškin dneška a Klaus je taky druhorozený Puškin dneška, a Bobošíková s Lipavskou nemají taky do Puškina daleko, stačí jen, když se trochu oholí.

Sprchují se všichni studenou vodou jako Puškin a taky brzy skončí na Krymu jako Puškin, aby se nenastudili.

Zatímco poslušný dobytek chodí do páry a mrská se tam březovou metlou podle nějaké evropské normy.

Fuj, z takových lidí, co chodí do páry, se mi chtělo vždycky zvracet, proti nim je i Puškin s těmi svými licousy hotový anděl!