Obrácení Karla T.

Moudře, správně a pravdivě bylo napsáno, že by bylo úžasné, kdyby i Karel T. prošel podobnou změnou, jakou prošli sv. Pavel a Jan Želivský, změnou, která by ho osvobodila od potřeby urážet Boha, Ježíše a Ducha svatého

K obrácení svatého Pavla došlo v pravé poledne. 

V mystický okamžik, kdy Slunce, mrtvolně visíc přímo nad lidskými hlavami, nejvíce žhne a spaluje vše živé, v okamžik, kdy nejsou na světě takřka žádné stíny a tak se není před tímto Sluncem kam schovat, což se, naštěstí a díkybohu, stalo osudným i sv. Pavlovi, kdy se v jeho mozku oslnivě zablyštělo a on uslyšel hlas Spasitele, načež se obrátil.

Svatý Pavel je ovšem výjimkou, protože k většině obrácení dochází v pět hodin odpoledne a nejinak tomu bylo i v případě Karla T. Bylo totiž přesně pět hodin odpoledne, když pan Lubomír, veden k tomu samotným Bohem, bodnul Karla T. nožem do krku a bylo přesně pět hodin odpoledne, kdy ho pak i sám navštívil v nemocnici na vlastní prosbu Karla T.

„Pane Lubomíre, jsem vám velmi vděčný! Kdybyste mne nebodnul, nikdy bych se neobrátil na víru, a dal bych zesměšňoval Boha a byl proto navěky zatracen,“ vrhnul se Karel T. vděčně na Lubomírovu ruku, tu ruku, která držela nůž, a horoucně ji líbal.

„To Bohu děkujte, ne mně! Já byl jen nástrojem Jeho lásky a Jeho všemohoucí vůle! Bůh vás chtěl zachránit pro život věčný a proto vedl moji ruku s nožem,“ odvětil skromně pan Lubomír.

„Ano, měl jsem ohromné štěstí, že jste mne bodl! Stejně jako lotr na kříži vedle samotného Krista. Celý život byl lotrem, ale pak se dostal do nebe, a dostal se tam ještě dřív než Panna Marie, i když byl plný hříchů, dostal se tam, protože přece jen přišel na vinici, Dostal se tam, aniž by musel litovat svých hříchů, stačilo jen, že změnil smýšlení, uvěřil, že Ježíš je Boží syn!

Tak málo stačí ke spáse, k životu věčnému!

Uvěřit!

A já uvěřil!

Podívejte, co mám!

Čtu si v tom teď přestání!

Ach, Bože, kolik je v tom moudrosti!“

Karel T. přestal líbat ruku pana Lubomíra a vytáhl zpod matrace Kralickou bibli.

Pan Lubomír, když spatřil Bibli kralickou, poklekl na zem a vroucně vydechl: „To je přece Písmo svaté! Ne Korán! Ne cokoliv jiného! Jen a jen písmo Písmo svaté!“

„Ano, to je Písmo svaté, a proto nedotknutelné!

Nikde se v něm nepíše, že sv. Jan Křtitel dostal revma, protože stál celé dny po pás ve vodě a jeho oblečení bylo z toho důvodu imrvére mokré. Proto každý, kdo napíše, že Jan Křtitel měl revma, uráží Boha, Ježíše, Ducha svatého, zesměšňuje principy, na kterých stojí křesťanská víra!

A já to napsal!

Já urážel a zesměšňoval Boha, Ježíše i Ducha svatého!

Já to napsal, že Jan Křtitel měl revma a zesměšnil principy, na kterých stojí křesťanská víra, na kterých stojí v to, v co věřím nyní i já, totiž, v to, že budu žít věčně, protože jsem uvěřil, že Ježíš je skutečně Boží Syn a vstal z mrtvých!

Ale nikdy bych v to nevěřil, kdybyste mne nebyl býval, pane Lubomíre, bodnul do krku!

Ani nevíte, co teď pro mne tato kniha znamená!“

„Ano, Písmo svaté, nic mimo něj neexistuje. Jen to, co je v něm, je Pravda. Taky si v něm bez přestání čtu,“ řekl pan Lubomír nesmírně dojatě.

„Můj problém byl, že jsem nepotkal Boha,“ přikývl Karel a pokračoval, „nepotkal jsem Boha, protože jsem nečetl bibli. Četl jsem všechno možné, ale bibli ne. Ale když jsem si ji přece jen přečetl, nevěřil jsem, že je to Pravda, nevěřil, že je Hospodin Bůh a Ježíš jeho Syn. Myslel jsem si, že Ježíš je mimozemšťan, když vystoupil na nebe a zakryl ho mrak a myslel jsem si ještě spoustu jiných nesmyslů.

,Copak by se Bůh zjevoval v hořícím keři? Proč by to dělal? Bůh se přece nemusí zjevovat v hořícím keři! Ďábel ano, ten se může v hořícím keři zjevovat, ale Bůh ne, už jen proto, že se přece zjevuje ve svém stvořitelském díle!

Zjevil-li se Bůh v hořícím keři, tak to jistě není Bůh, ale Ďábel, ten si potrpí na takové pyrotechnické efekty!

Pokud by se měl Bůh už zjevit, tak by se zjevil mnohem spíše na hladině močůvky, zjevil by se tam, protože by nikdo, kromě těch, kdo v něj skutečně věří, nepředpokládal, že by se měl zjevit právě na hladině močůvky!' myslel jsem si například.

Samozřejmě, že jsem se na močůvku díval, jestli na její hladině nezahlédnu Boha, ale zahlédl jsem na ni jen sám sebe!

A tím, že jsem hledal Boha na hladině močůvky, jsem Boha zesměšňoval a urážel.

Je to přeci urážlivé, hledat Boha na hladině močůvky, Bůh se přece musí zjevovat výhradně v hořícím keři, či v oblacích vonného dýmu.

Někdo by sice mohl namítnout, že močůvka je přece taky součástí zázraku Božího stvoření a že se tedy Bůh může zjevit i na její hladině. Ale to je právě ta urážka Boha a víry, protože ten, kdo věří, že bude v nebi zakoušet věčnou blaženost, nemůže zároveň připustit, že nebe bude plné močůvky, ačkoliv i močůvka je součástí zázraku Božího stvoření stejně jako on sám.

Vidíte sám, pane Lubomíre, jakými nesmysly jsem si zaneřáďoval hlavu a přitom stačilo otevřít jen Písmo svaté a všemu, co je tam zjeveno, beze zbytku uvěřit. Stačilo jen odít Boha do všeho, co je libé a všechno, co je nelibé, shodit na Ďábla, abychom své dobré duše neumazali takovým svinstvem, jako je močůvka.

Ale co jiného může být hledání Boha, tam kde není, než jen Jeho urážením, protože každý, kdo je spasen, moc dobře ví, že Boha lze nalézt jen v Písmu svatém!

A já si v tom hledání Boha mimo Písmo svaté liboval, doslova rochnil. Ano, tak jsem Boha nenáviděl, až jsem si umínil, že ho schválně najdu nikoliv v Písmu svatém, ale právě v té močůvce, abych na něj mohl ukázat a triumfálně zvolat: ,Vidíte, tady máte toho svého Boha! V močůvce!'

A kdoví, jak by to se mnou dopadlo, kdybyste se nezjevil vy, pane Lubomíre, nebodl mne do krku a tak neobrátil víru!

Teď už budu žít věčně!

Ještě dnes budu v nebi, jako ten lotr, vlastně už v něm jsem teď, protože každý, kdo uvěřil, je od toho okamžiku, kdy uvěřil, v nebi!

I mně se konečně zjevil Bůh, i já ho poznal!

Když jste mne bodl do krku, zatmělo se mi na chvíli před očima. Ale to trvalo asi jen tisíc let. Pak se zase rozednilo. A já v tom světle, které se linulo ze všech stran, spatřil, Boha.

Vypadal jako Jásir Arafat!

Samozřejmě, že mi to přišlo divné.

Copak Hospodin může vypadat jako Jásir Arafat?

Podíval jsem se tedy pozorněji a co nevidím!

Bůh už nevypadal jako Jásir Arafat, ale jako Roman Joch!

To už bylo mnohem lepší!

Kdyby Hospodin vypadal jako Jásir Arafat, byla by to urážka Hospodina!

Ale když vypadal jako Roman Joch, nebyla to už žádná urážka Hospodina!

Však jsem ho taky zeptal: ,Vy jste Hospodin?'

Hospodin přikývl: ,Ano, já jsem Hospodin, tvůj Bůh'

,Jste můj Bůh, i když nejsem obřezaný?' tak nějak jsem se tomu zdráhal uvěřit.

,Ano, i když nejsi obřezaný, jsem tvůj Bůh,' přikývl Hospodin.

A když vám někdo říká, že je váš Bůh, a ještě navíc k tomu vypadá jako Joch, tak to musí být váš Bůh, protože by to jinak neříkal.

A v tu chvíli jsem uvěřil!

Uvěřil jsem, protože jsem spatřil Boha. Pravda, napřed vypadal jako Arafat, ale pak vypadal jako Joch.

Kdo jiný to mohl být než Bůh?

A pak, když jsem se probral, požádal jsem hned o bibli kralickou a od té chvíle nečtu nic jiného.

Řeknu vám jedno, pane Lubomíre, všechny ty miliardy textů, které byly kdy napsané, byly napsány úplně zbytečně. Indické védy, všechny ty budhistické lži, to je prachsprostý balast, úplně zbytečná veteš, kterou si jen špiníme duši, protože není Pravdy mimo Písmo svaté, není Boha mimo naši víru v Boha!

A ještě jedno vám řeknu, pane Lubomíre!

Víte, já si myslel, před tím, než jste mne bodl, že Boha hledám, a nejen hledám, ale taky ho poznávám, protože jsem byl přesvědčen, že Bůh není v Písmu svatém, ale právě naopak, že Bůh je všude tam, kde nejsou žádné hranice, žádná tupá víra, ano, myslel jsem si, že Boha je třeba hledat všude.

Ale to byl samozřejmě omyl, ze kterého jste mne vyvedl svým bodnutím. Teď už vím, že Bůh je jen v Písmu svatém, vím, že Jan Křtitel nemohl mít revma, i když měl věčné mokré oblečení.

Vím, a proto budu žít věčně, proto budu spasen, i když doteď jsem byl jen lotrem!“

To řekl Karel T. na margo svého obrácení. A poprvé měl tento nenapravitelný a odporný lhář a nestoudník svatou pravdu. Obrátil se, uvěřil a proto bude spasen, a kdo ví, snad se i on stane jedním ze sloupů křesťanské, tedy Kristovy církve, a nebude už urážet, zesměšňovat a ponižovat ani Boha, ani Krista, ani Ducha svatého.

Amen!