V září začnou občanské nepokoje!

V září přijdou složenky za energie a nový rozpis záloh. Pro mnohé nemilé překvapení, energetické firmy mají žně, občané se právem děsí. Otázka je, kolik toho ještě vydržíme, než močový měchýř naší trpělivosti přeteče

Netrpělivě čekám na září.

Protože v září vypuknou občanské nepokoje, vláda už nebude mít na koho svalovat svoje neúspěchy, bídu, do které uvrhla masy, včetně pracující inteligence.

Muži si nasadí čepice, vezmou občanské průkazy, aby se mohli prokázat, že jsou občané a půjdou dělat bordel do ulic.

Jako první vyrabují úřadovny energetických společností, které je ožebračují a okrádají, s tichým souhlasem protilidové vlády, za bílého dne.

„Levně vyrábíte, draze prodáváte!“ budou nepokojní občané skandovat při lynčování ergéváků (vyjma těch, kteří se včas přidají na stranu lidu a budou lidi načerno připojovat k elektřině).

Pak lidé začnou rabovat kostely, fary, biskupství, arcibiskupství a jistě i na ten klášter v Bílé vodě dojde.

„Vraťte nám zlato, je dali jsme vám ně!“ vmetou nepokojní občané do tváře flanďákům a začnou si brát v kostele svoje zlato, svoje proměněné hostie, budou si brát všechno, co jim přijde pod ruku, jakož i budou vysvlékat faráře z jejich ornátů, neboť i ty jsou majetkem lidu, o který je církev okradla.

„Kácejte církevní lesy, ať je nám v zimě teplo!“ budou hlásat revoluční vůdci a nepokojní občané si i ty církevní lesy vezmou zpět.

To budou první dva body občanských nepokojů. Až bude jejich splněním naplněna touha po spravedlivějším uspořádání světa, to znamená, že bude levná elektřina a církev zbavená toho, co si v restitucích nakradla, začnou nepokojní občané naplňovat svoji vroucí touhu po míru.

„My chceme mír! My chceme mír!“ budou skandovat nepokojní občané.

A jedinou cestou k míru je jednání s Ruskem.

„S Ruskem musíme jednat, pánové, chceme-li mír. Když se s Rusem nejedná, tak se cítí ukřivděnej, stejně jako pánbůh, když mu ukřižovali Židi syna, a to se pak nezná,“ říká Švejk a má pravdu.

Patřilo Lotyšsko Rusku?

Patřilo!

Tak ať si ho vezme, jinak mír nebude, do prdele práce!

Proto vezmou nepokojní občané útokem Strakovu akademii, jako vzali bolševici útokem Zimní palác.

Vláda padne a moc se navrátí do rukou lidu.

A v tu chvíli občanské nepokoje ustanou.

Občané přestanou být nepokojní, zklidní se jako šílenci po injekci dopaminu, bude mír a bude i blahobyt, bude i spravedlivější uspořádání společnosti.

Vrátí se v klidu domů a tam bude teplo. Příjemné teplo. Dají si teplou sprchu a půjdou si lehnout.

„Tak co, táto, jaký to bylo, ty občanský nepokoje?“ zeptají se ženy svých mužů.

„Bylo to moc pěkný, mámo. Škoda, že to není každej rok, víš, jako že lidi zase vezmou moc do svejch vlastních rukou a sami rozhodují vo svým osudu. Teď už bude ale všechno zase levný a zase bude spravedlnost, když jsme se takto vzbouřili,“ odpovědí muži.

„Tak to já si zase začnu lakovat nehty na chodidlech. Já si bez toho připadala jako nahá,“ prohodí ženy.

Ale muži už nic neřeknou protože budou spát a ženy jim to tentokrát odpustí. Ženy už jsou takové, že jednou za život jsou schopny odpustit, že je chlap pořádně nepomuchluje, protože se právě vrátil z boje a teď si potřebuje trochu odpočinout, trochu se prospat.

Těším se na září, tolik bídy, jako teď, takový útisk jako teď, to už jsem dlouho neviděl, lidi to nevydrží, nemůžou to vydržet, nejsou Rusáci, aby to vydrželi!