Óóó, jak hluboce jsem se mýlil!

Jsem si dobře vědom toho, co mě čeká, totiž nečeká mě nic dobrého. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli do toho mám jít, a pak jsem nakonec do toho šel, protože jsem mstivej zbabělec...

„Nejdřív přišli pro komunisty - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky - a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě. A tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ (Martin Niemöller, německý luterský teolog, tedy kacíř).

Proto nemlčím!

Mnou chemicky upravený výrok, jehož originální verze je omylem připisována dr. Zvonku Burkemu: „K triumfu mastnoty stačí, aby liboví lidé mlčeli“

A že nemám smysl pro humor?

Omyl jsi ho?

Omyl!

Ilustruji na následujícím příkladu.

Vepřo-knedlo-zelo můžete jíst rukama jako největší masná prasata, nebo kultivovaně příborem jako elita, nic mezi tím, i když to, jestli jíme vepřo-knedlo-zelo rukama nebo příborem nemění nic na nutriční hodnotě tohoto pokrmu, ta zůstává stejná.

Liší se i humor od humoru a naopak. Já nadosobně upřednostňuji inteligentní, neponižující, neurážející, neagresivní.

Proč to ale píšu už na úvod tohoto článku, nikoliv na jeho konec?

Protože jsem o tom dlouhé hodiny přemýšlel.

Mám totiž rád humor.

Ale psaní Grcálka pro mě moc humorné není.

Navíc jsem experimentálně zjistil, že je takovej ... no, dokud se on otírá o někoho, je vysmátej. Ale běda, pokud se někdo podobným způsobem otře o něj, to nese dost těžce.

Důkaz je zde: „Až se Grcálek dostane do školních učebnic“

Navíc je Grcálek zbabělec, který se schovává za ironii, protože si své, silně levicové názory, netroufne říct přímo.

Mstivý zbabělec je to!!!!

A já prostě takové mstivé zbabělce, nezlobte se na mě, nemám rád.

„Jenže čemu dáváš pozornost, to roste. Nech si zde dožije v zapomnění. Přínosnost nula!“ upozornila mne ale jedna moje dobrá známá, žena, které si velmi vážím pro její nepředstíranou moudrost.

Ale já nemohu mlčet.

Nemohu mlčet, protože by si jednoho dne přišli i pro mě. Nemohu mlčet, protože když budu mlčet, bude Grcálek, jeho vulgarita slavit triumf.

Jak tomu přijde Ladislav Jakl, který tolik roků musel chodit pěšky do kopce na Hrad, který rozumí pivu jako málokdo v této republice?

Jak k tomu přijde audina, kterou Grcálek dehonestoval v závěru svého článku, když ni udělal sexuální toliko objekt?!

To má mít kdejaká zbabělá svině, a Grcálek je zbabělá svině, hubu smíchy od uchu k uchu?

Ne, na to nemohu přistoupit!

„Ser na to. Na Grcálka je zbytečné reagovat. Inteligentní člověk pochopí, Grcálek nikoliv,“ varovali mne i další soudní lidé.

„Jsou lidé, přesněji zrůdy v lidské podobě, které nemají nárok na ochranu před verbálními útoky na svoji čest a dobré jméno, protože nic z toho nemají. Do této skupiny patří například Adolf Hitler nebo právě Grcálek, ubožák, ale preferovaný vedením adminů,“ oponoval jsem jim.

A tak jsem do toho šel. Ať Grcálek ochutná svoji vlastní medicínu, kterou ordinoval té nebohé audině a ještě nebožejší Dacii!

Zm*dčálek si nazul gumové holínky, protože si v nich připadal jako osel.

Když si připadal jako osel, mohl okusovat vrbové větvičky.

„Jak jsou hořké, hehe!“ smál se svoji vlastní blbosti.

A tak se jednoho dne stalo, že široko daleko už nebyly žádné vrbové větvičky, protože je Zm*dčálek sežral. Jenže měl na nohách gumové holínky a tak musel, chtě nechtě, hýkat jako osel.

A jak tak hýká jako osel, všimne si, že není na světě sám. Uvidí totiž jiného osla a ten osel je americký. A u toho osla stojí Havel a strká tomu oslovi hlavu, nu jak to jen slušně říct, prostě mu ji strká do řiti.

Má tam tu hlavu strčenou celou, takže by vlastně nešlo ani poznat, že je to Havel, kdyby neměl na sobě kalhoty ukradené Václavu Klausovi.

Zm*dčálka, to se ví, strašně zajímá, co Havel v tom americkém oslovi vlastně vidí.

A tak si počká, až Havel vystrčí hlavu ven, aby se mohl nadechnout. A jen co Havel vystrčí hlavu ven, strčí Zm*dčálek rychle do amerického osla svoji hlavu a co tam nevidí.

Vidí tam Fialu, jak nedělá nic pro obyčejné lidi!

A to mi stačí.

Zjistil jsem a napsal o Zm*dčálkovi, co jsem o něm zjistit a napsat chtěl a potřeboval, ani mi to nedalo moc práce. Tady už jsem zbytečný. Teď se zvednu vahou vlastního těla ze země a půjdu rovnou do Institutu Václava Klause.

Prý tam začali vařit hrachovou polévku pro sociálně potřebné konzervativce, stoupnu si do fronty hned za Jocha, to si zase jednou nacpu panděro čerstvým hrachem...