Kdekdo tady chrání nejmenovanou planetu, zvířátka, rostlinky, korály. Blbost, kamárádi! Já chci chránit ženskost a mužnost. Některým ženám na ženskosti nezáleží. Brání se pochvalám, zavrhují líčení, nesnášejí estetické požadavky
Některým ženám, bohužel, na kráse nezáleží.
Holí si pipinu a nejen pipinu, mají potetované kde co, a rty, rty mají, jako kdyby jim je opíchali pořádně nasraní sršáni.
Kurva, může mi někdo říct, co je tohle za krásu?
Pak má fungovat nějaká tradiční rodina, když ženské každý den vystavují na instagramu svoje oholené pipiny!
Copak si Panenka Maria holila nohy a nejen nohy?
A přesto se Bůh do ní zabouchl a přivedl ji do jináče, než bys řekl švec!
Naštěstí existují ještě normální ženy!
Takové ženy milují sotva ochmýřené dívky v přiléhavých šatech i zralé ženy, které jejich ženskost těší (aby taky ne, když už jsou po přechodu) a naplňuje.
Proto tyto normální ženy tleskají ladnosti jiných žen, jejím úsměvům a ovšem taky vlídnosti.
Že si vymýšlím?
Že žádné takové ženy neexistují, že už existují jen krávy a děvky z Instagramu?
Hovno si vymýšlím, sám vím o jedné takové ženě!
A o této ženě, nad pomyšlení krásné, vám teď budu vyprávět.
Musím se přiznat, že jsem Káťu dřív za ženu nepovažoval, aspoň na ženu normální, natož krásnou, myslím samozřejmě přirozeně krásnou. Sám nevím, čím to bylo. Ale pak se s ní udála jakási fantastická proměna. Káťa se totiž stala senátorkou a v tu ránu jsem ji začal vnímat jako ženu.
Se senátorským mandátem jako by získala i ženskost, i když je to většinou naopak, vzpomeňme za všechny jen tragický případ senátorky Němcové, která se v Senátu proměnila v dokonalého chlapa.
Ale Káťa byla po čertech docela jiný případ.
Všiml jsem si toho, když jsem ji potkal u ní doma. Bylo to asi týden po té, co byla zvolena do Senátu.
„Jsi to ty, Káťo? Všechno tady vypadá jako v tvém bytě, byl jsem tady přece tolikrát, ale ty, jako bys byla někým jiným!
Totiž jako bys byla ženou!
Tak třeba ty tvoje náušnice!
Nikdy jsem si nevšiml, že bys měla náušnice!
Víš, já měl vždy za to, že máš hlavu kvůli tomu, aby ti nepršelo do krku. Když někomu naprší do krku, je to moc ošklivé.
A najednou bum, máš náušnice!
Možná nejsi Káťa, možná existují dva úplně stejné byty, jeden patří Kátě, a jeden patří nějaké úplně jiné ženě, a to mě plete. Proto si myslím, že jsem u tebe, Káťo, ačkoliv dost možná Káťa nejsi,“ blábolil jsem celý zmatený tou Kátinou proměnou.
„Jsem to já, Káťa,“ přiznala se Káťa, že je skutečně Káťa, ačkoliv teď vypadala jako žena (samozřejmě, že Káťa byla i předtím ženou, ale já to tak nevnímal), a zeptala se, „líbí se ti moje náušnice?“
„Líbí? Myslím, že mě velmi vzrušují. Totiž nevzrušují mě náušnice jako takové, ale vzrušují mě tvé boltce ozdobené náušnicemi,“ řekl jsem.
„To je dobře,“ řekla Káťa a vlídně se usmála, „teď, když jsem v Senátu, ti budu dávat najevo, že mě těší tvoje pozornost, a galantnost.
Budu tě za to odměňovat svým úsměvem!
A taky budu někdy trochu bezbranná a šíleně bezradná, abych ti tím dala šanci mi pomáhat a ochraňovat.
Budu zkrátka ženou, abych ti pomohla stát se zase chlapem.“
„Panebože, tak já budu zase chlapem!“ zavýskl jsem radostí ,a samým štěstím se postaviv na hlavu, pokračoval, „budu zase chlap! A já už v to ani nedoufal! Všude je tolik estrogenu, nejvíc v odpadních vodách, že už mi šla z toho hlava kolem, že už jsem ani nevěděl, jestli jsem pořád ještě chlap!
A ten estrogen chčíte do vody, vy ženské!
Žerete antikoncepci, abyste byly hezké, abyste mohly mrdat, kdy se vám zlíbí, abyste nemusely kupovat vložky a tampony, zkrátka, žerete antikoncepci, abyste nebyly ženami a tím děláte ženské z nás chlapů.
Nebo plasty!
Plasty feminizují chlapy a plasty jsou dneska všude!
Plasty jsou všude a každá druhá ženská je zase lesba!
Půlka fotbalistek jsou lesby a půlka tenistek jsou lesby!
Má se pak někdo divit, že tři čtvrtiny poslaneckého klubu SPD jsou samí buzeranti?
Ale to už je pryč, budu zase chlap!
Ne, jak císař Leopold I., který tančil v baletu a chodil oblečený tak, jako by se právě vrátil z duhového pochodu hrdosti!
Ne, jak řečtí rekové, kteří chodili v minisukních!
Bože, budu zase chlap, Káťo!
Díky tobě, Káťo, díky tvé bezbrannosti a příšerné bezradnosti budu zase chlap!
Budu přenášet těžká břemena, kopat cesty, bojovat ve válkách, chránit před útočníky, to jest, jinými muži, kteří budou také zase muži!
Budu velet, rozhodovat, vynalézat!
Budu mužný jako Rambo, statečný jako sedm statečných!
Dnešní svět se tváří, že mužnosti odzvonilo, ačkoliv dnes, je jí zapotřebí víc než kdy jindy!
Nebo bys chtěla vidět, jak šest žen v plavkách kope hroby, či výkopy, staví domy, nebo opravují asfalt cest?
Atributem mužnosti, o které teď mluvím, je totiž i odvaha, slib a vědomí, že dané slovo zavazuje.
Vy ženské, vy jste svině, kurvy a děvky, ale my muži víme, co je to čest!“
Byl bych mluvil dál, kdyby se nebyla nenahrnula krev do hlavy, takže jsem se musel zase postavit na nohy.
Toho Káťa využila a když už jsem stál zase na nohou, rezolutně prohlásila: „Ano, budeš muž! Budeš vědět, co je to čest!
Nicméně platí i to, že je přehnané od mě očekávat, že tě budu odměňovat sexem za každou pozornost. Tak to prostě nefunguje…“
„Vidíš, zrovna o tom jsem chtěl mluvit,“ lusknul jsem nadšeně prsty a začal Káti vysvětlovat, že mne nemusí odměňovat sexem za každou pozornost, „tím se netrap, Káťo. Nemusíš mne odměňovat sexem za každou pozornost. Prostě, když dostanu chuť na sex, tak mi buď dáš, nebo tě jednoduše zmlátím, a vezmu si na co mám chuť a taky právo, protože jsem chlap.
,Když nebije, tak nemiluje!' jak říkají ženy v Rusku.
Tak tě budu bít, abych byl chlap, protože chlap je chlapem jen tehdy, když miluje ženu.
Chci totiž rehabilitovat testosteron.
Chci, abys ho měla kolem sebe, chci, abys ho cítila, zažila, vnímala.
Chci, aby chlapi byli muži a naopak.
Nechci se při prvním bouchnutí do stolu zhroutit, nechci se schovávat za tvé sukně.
Proto tě budu bít, abys byla žena.“
A jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Začal jsem Káťu mlátit, protože já jsem byl zase muž a Káťa byla zase žena.
Bil jsem jí, protože většina Venušanek sní o Marťanech, a většina Marťanů sní o Venušankách.
Mlátil jsem ji, a Káti se to mlácení náramně zamlouvalo, jako každé ženě, protože o přežití, lidstva i kultury jde vždy především.
A nejen o přežití, ale o úplnost.
Celek.
Dokonalost.
Život.
A Kátin pláč, tak trochu hysterický, protože ženský, mi dával za pravdu, tak to prostě funguje, viď, milá Káťo!
