Temno v duších, temno na ulicích
Ivan Karamazov se za těch dvacet let, co se s ním čert neviděl, příliš nezměnil. Vypadal pořád stejně, pořád nepracoval a pořád vracel Bohu vstupenku do světa.
Už se docela setmělo. Ivan Karamazov hleděl zamyšleně z okna do ulice, jež se už docela ztrácela v hustém temnu, rozpálené čelo přitisknuté k okenní tabuli, která byla naprasklá, protože u nás v Rusku je všechno tak nějak naprasklé, protože celé naše Rusko drží po kupě jen právě proto, že je naprasklé.
„Temno v ulicích, temno v duši!“ uslyšel Ivan za svými zády známý hlas.
„To jsi zase ty?“ zeptal se Ivan se zjevným zhnusením, aniž by otočil hlavu.
„Já. Kdo jiný? Venku je temno, v duši taky. To víš, šetří se. Tam u nás se taky šetří!“ uchichtl se čert pohodlně rozvalený na pohovce.
„Kdes byl tak dlouho? Dvacet let jsme se neviděli,“ zkřivila se Ivanovi tvář odporem.
„Zlobíš se, že jsem tě nenavštívil? Štve tě, že jsem tě přehlížel, nepovažoval za hodna návštěvy, takového myslitele? Jenže já, hochu, nevěděl, kam dřív skočit! To víš, Bůh stvořil svět a od té doby odpočívá, nebo aspoň v Bibli se to píše. A tak je všechna práce na nás, na čertech. A máme toho čím dál víc. Dvacet let jsem neměl dovolenou, kamaráde!
Dovedeš si to představit?
Dvacet let!
Ale teď jsem se vzbouřil, nelžu, fakt!
Dupl jsem si nohou, buď mi dáte dovolenou, nebo se vám na tu otročinu vykašlu!
A hned jak mi ji dali, běžel jsem za tebou!
Máš radost, že mne zase vidíš?“ úlisně zašveholil čert.
Po těchto slovech se Ivan prudce otočil. Ale jeho obličej nebyl zamračený, jako tehdy před dvaceti lety, když hodil po čertovi sklenici čaje.
Teď se Ivan na čerta usmíval.
„Vlastně je dobře, že jsi přišel. Čekal jsem na tebe každý den. Vzpomínáš si na Aljošu, mého bratra? Když byl v klášteře, čekali tam všichni každý den, každou hodinu na příchod Krista. A já zrovna tak čekal na tvůj příchod. Věděl jsem, že přijdeš, že musíš přijít. Dnes mě bolí příšerně hlava, kdybys nepřišel ani dnes, přestal bych snad v tebe věřit,“ řekl Ivan div ne radostně, ale pak zvážněl, „je tam u vás, odkud přicházíš, Bůh?“
Ivan se horečnatě vpil čertu pohledem do obličeje.
„Ale Bůh přece není! To víš sám nejlíp, hehe!“ rozesmál se čert.
Ale Ivana čertův smích nepopudil.
„Ano, Bůh není,“ přikývl Ivan a chvatně dodal, „Bůh není, a proto musí být tam u vás!“
Po těchto slovech čert zvážněl: „Vidím, že jsi těch dvacet let, co jsme se neviděli, nezahálel. Máš pravdu, Bůh není, a proto musí být tam u nás, to je nádherná jezuitská kazuistika. Chceš mu něco?“
„Tu máš. Dej mu to! Že mu to vracím!“ podal Ivan čertu vstupenku do tohoto světa.
„To už tady přece jednou bylo. A jak dopadlo!“ řekl čert kupodivu bez jakékoliv ironie a přehodil si nohu přes nohu, „předám Mu to, jestli chceš. Ale jestli ti mohu radit, nakolik se jako čert v těchto věcech vyznám, nejlepší by bylo, kdyby ses mi hezky vyzpovídal. Ne, že bych dopředu nevěděl, co mi řekneš, ale nejde o mě, jde o tebe.
Vyzpovídej se a uleví se ti. My, čerti, jsme dobří zpovědníci, mnohem lepší než katoličtí faráři.
A víš proč, protože udělujeme rozhřešení bez pokání, hehe!
Nám houby záleží, jestli v něco věříš, nebo ne, chceš rozhřešení, máš ho mít, jdi s pánembohem a hřeš ještě víc, hehe!“
Čert se zase rozesmál. Ale nesmál se dlouho. Sám se přestal smát a podíval se zvědavě na Ivana.
„Temno v duši, temno na ulici,“ řekl Ivan zamyšleně a pokračoval, „poslední dobou, řekl bych takové tři, nebo čtyři roky, se dívám každý večer na ulici. V ulici je, to se ví, tma, kde by se tam taky vzalo světlo?!
Řekl bys možná, co mě na tom láká, co mě na tom přitahuje.
Přitahuje mě na tom právě to temno!
Je to totiž velmi účinné sebetrýznění, k němuž mám, jakožto ruský inteligent, neovladatelné sklony.
Vidím temno na ulicích a mám i temno v duši!
To je ten důvod, proč se dívám večer z okna, abych měl i temno v duši!
A jak mám temno v duši, tak už nemá problém představit si nějakou učitelku češtiny.
Víš, čerte, takovou učitelku češtiny, která se bojí chodit v noci sama domů, protože je tma, protože jsou na nebi hvězdy, tytéž nebi, které viděl i sám Kant, a nejen Kant, které vídal i Ježíš, ty hvězdy, pod kterými se modlil i v Getsemanech, zatímco apoštolové chrněli zpití jako naši mužici.
Taková učitelka se bojí jít sama domů z plesů a tančíren, protože je všude tma.
A jak si představuji tu nebohou vystrašenou učitelku, dostanu strašlivý vztek na Boha!
Mám rozpálené čelo přitisknuté k okenní tabuli a proklínám Boha: ,Proč oddělil den od noci! Proč nenechal Slunce, aby věčně svítilo na obloze, aby ve světě, který stvořil, byl věčný den, aby se učitelka češtiny nemusela v noci bát jít sama domů?
V takovém světě, kde z Boží vůle existuje temná noc, nechci existovat já!
Boží Syn, Satan, Lucifer, tak miloval lidi, že se vzepřel Otci a přinesl lidem světlo.
,Už se nebudeš muset bát v noci domů, teď už bude věčný den!? utěšil Satan i nebohou učitelku češtiny.
I byl na světě věčný den a v ulicích nebylo po temnu ani stopy a stejně tak byly i lidské duše plné světla!
Ale co udělal Bůh Otec?
Místo toho, aby se radoval, že se učitelka češtiny už v noci nebojí návratu z tančírny, svrhl svého Syna, Satana, Světlonoše do nejhlubší propasti, a zase oddělil den od noci jako tehdy, když stvořil tento svět.
A nebohá učitelka češtiny se zase začala bát, zase ji začaly děsit hvězdy nad hlavou, zase ji začala děsit noc, kterou Bůh stvořil pro ty, kteří mají i temno v duši!
Co udělala ta nevinná učitelka Bohu, že svrhl svého Syna Satana do nehlubší propasti, že vrátil do ulic noční temno?!
Věřím, že ta učitelka češtiny je čistá a neposkvrněná bytost, a přece Bůh nepřipustil, aby v noci bylo světlo!
Nechci žít ve světě, kde se čisté a neposkvrněné učitelky češtiny musejí v noci bát, protože je temno v ulicích i v lidských duších, vracím Bohu vstupenku do tohoto světa!?
Takto proklínám Boha, každý večer, když vidím temno v ulicích, proklínám ho za to, že oddělil den od noci!
Dej mu, prosím, moji vstupenku, že mu ji s díky vracím!“
Ivan domluvil a oči mu chorobně žhnuly.
„Já věděl, že si budeme rozumět, že najdeme, takříkajíc, shodu, společný průnik!“ luskl čert vesele prsty a jen to, že stále seděl na pohovce, nejspíše zabránilo tomu, aby Ivana nepoplácal po zádech, „vždyť ty mi úplně mluvíš z duše! Ty jsi teď právě posunul význam Bible! To se mi líbí!
Bůh oddělil den od noci, i když to mohl samozřejmě zařídit tak, aby byl tady na světě věčný den!
Bůh oddělil den od noci, protože tím něco sledoval, jde tedy o Boží záměr, aby v noci byla tma, třeba proto, že si živé bytosti, stvořené Bohem, potřebují odpočinout, nabrat takříkajíc nových sil. Ale tento Boží záměr, o kterém se jasně mluví v Bibli, nejvíce vadí někomu tak nevinnému a neposkvrněnému jako je učitelka češtiny, jež se bojí ve tmě, ač je ta znamením Boží moci, hehe!
Temno v ulicích, temno v duších!
A to nemluvím ani o tom, když jedeš takovým temným městem v autě a zahlédneš chodce na přechodu na poslední chvíli, hehe!
Neříkal jsem ti, že já jsem ve skutečnosti ty!
Tady máš důkaz, hehe!
Nebo jsem to neříkal já, ale ty?
Ale to je přece jedno, kdo to říkal,
Kdybych byl Kristus, tak ti ukážu svoje rány a ty bys musel uvěřit všemu, co říkám, hehe!
A naopak taky, takový je to důkaz!“
Čert se smál, ale tak nějak přátelsky.
Ivan cítil, že mu příšerná bolest v hlavě polevuje, až se nakonec rozesmál taky: „Ano, máš pravdu! Já jsem ty, hehe!“
Ivanův srdečný smích se rozléhal prázdným pokojem, do něhož naprasklým oknem pronikalo z ulice temno. Ale v Ivanově duši už temno nebylo, svítilo tam věčné světlo, zrovínka takové, jaké svítí před ikonami v každé spořádané ruské domácnosti.
Ivan a čert jsou tak jedna a tatáž osoba.
No, dobře, ale co je potom učitelka češtiny, která žaluje na Boha, že oddělil den od noci, za to, že naplnil ulice a naše ruské duše temnem?
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,09
- Průměrná čtenost 868x