Kanibal ante portas Institutu Václava Klause

Institut Václava Klause prostě žeru. Ostatně Institut Václava Kluase žere především sám sebe, a není divu, vždyť v jeho čele stojí nejznámější světový premiér všech dob

Ve strašných situacích jsou lidé schopni dělat strašné věci.

Institut Václava Klause není a nemůže být výjimkou…

Jakl byl v práci už týden. Uvízl v Institutu jako všechno jeho ostatní osazenstvo. Z myšlenkové pustiny, která jej obklopovala, šel mráz, který zalézal hluboko do morků kostí.

„Brr, tady je ale pusto! Nikdy jsem neviděl prázdnější hlavy!“ otřásl se Jakl, když se rozhlédl kolem sebe, ale věděl, že je to pořád lepší, než kdyby byl venku.

Tam by na něho a jeho kolegy z Institutu už nehleděli jako na lidi, ale jako na podlidi, zločince, nepřátele, skryté teroristy.

A podle toho by s nimi zacházeli. Nejdřív by Jakla a jeho kolegy důkladně umlčeli. Pak by Jaklovi a jeho kolegům ještě důkladněji odebrali osobní svobodu. A pak…

Jenže to pak, to Jakl nedopustí!

„Kamarádi! Odtud se už ven nedostaneme! Jsme už tady navěky mentálně uvězněni ve svých prázdných a pustých hlavách. Tamti venku si myslí si, že se hladem vzdáme, že odtud vyjdeme sami s rukama nad hlavou jako nějací zločinci, jako nějací podlidi!

Ale my jim vypálíme rybník!

Nedostanou nás, protože my se sníme!

Navrhuji, abychom tahali stébla slámy. Kdo si vytáhne nejkratší, ten všechny ostatní sní, aby nepadli do rukou fanatiků!

Vyjma Klause!

Ten tahat nemusí!

Protože to je ten nejslavnější světový premiér všech dob, toho musíme sníst především, aby jim nepadl do rukou. Nesmíme připustit, aby Klausovi odebrali osobní svobodou, to by byl konec světa

Jen jednoho muže si cením víc než Klause!

Mám na mysli Miloše Havla!

Reinkarnace Miloše Havla se už nikdy nenarodí!

Ale zjeví se nový Václav Klaus?

Bylo by ho třeba!

Možná už mezi námi chodí!

Jen jsme jej dosud neodhalili, tak aspoň snězme toho, kterého máme, ať jej covidisté nevláčí bahnem jako tu nejposlednější děvku!“ navrhl Jakl.

Jeho návrh byl jednohlasně přijat. Klaus tahat nemusel. Nejkratší stéblo si vytáhl Vajgl.

„Všechny vás sním, nebojte. A až vás všechny sním, budu držet hladovku tak dlouho, dokud se mi nezatmí před očima. A pak…“ Vajgl se dojetím odmlčel.

Ale to už si Klaus sundal ze sebe poslední kus oděvu. Jeho tělo, plné bílkovin, vypadalo jako antická socha vytesaná z mramoru, hrdá a vznešená. Tato hostina byla jen pro bohy, jen ti k ní mohli usednout a taky se Jakl poprvé v životě cítil jako bůh, když se do Klause zakousl, ani nemusel být uzený.