Český národ musí padnout na hubu, aby konečně pochopil, jací blbci mu vládnou!

Podíváme-li se na naši vlast z dálky, tentokrát třeba z Gruzie, zjistíme, že náš blbý národ musí úplně padnout na držku, aby pochopil, jaké blbce si zvolil, protože cílem těchto fialových blbců je totální rozvrat naše hospodářství

Samozřejmě, že bych mohl pít gruzínský čaj doma.

Ale proč bych ho pil doma, když ho můžu pít v Gruzii?

Řekněte sami: „Proč bych pil gruzínský čaj doma, když ho můžu pít v Gruzii?“

A tak piju gruzínský čaj hezky v Gruzii u jednoho stolku s Lavrentijem Pavlovičem Berijou. Lavrentij Pavlovič byl tak hodný a pozval mne na čaj a tak s ním sedím u stolu a pijeme gruzínský čaj, který Lavrentij Pavlovič lokal už jako dítě, doslova capart.

„Vy jste z České republiky?“ ptá se mě Lavrentij Pavlovič, zatímco mi jeho žena, velmi půvabná paní Nino, bez přestání dolévá moji číšku.

„Bohužel, bohužel jsem z České republiky,“ přikývnu.

„Bohužel? Já myslel, že v České republice chce žít každý, protože lidé jsou tam milí a pohostinní, usměvaví a vůbec inteligentní,“ podiví se Lavrentij Pavlovič.

„To se vám jenom zdá. To, je když dovolíte, Lavrentiji Pavloviči, jen váš velmi zkreslený pohled z dálky,“ vysvětlil jsem Lavrentiji Pavloviči.

„Inu, je to možné. Žil jsem dosud v domnění, že Česko je nádherná země, že tam lidé nechcípají hlady jako za hladomoru na Ukrajině, ale zřejmě se mýlím,“ pokývá vážně hlavou Lavrentij Pavlovič.

„Ano, mýlíte se. Česko je tak odporná a hnusná země, že tam nechtějí žít ani žádní migranti,“ řeknu a pokračuji, „jde o to, že Česko je ten největší blbákov na světě a proto se řítíme do strašlivého průseru. Takového průseru, jaký nikdo ještě nikdy neviděl!“

„Blbákov? Průser? Podívejme na to!“ luskl prsty Lavrentij Pavlovič.

„Přesně tak, Lavrentiji Pavloviči,“ přikývnu a smutně si povzdechnu, „tak si například představte, že lidé u nás odmítají nakupovat plyn přímo od dodavatele, ale raději ho nakupují ten samý plyn od německých překupníků, protože prošel demokratizačním procesem!“

Lavrentiji Pavloviči se se údivem zkrabatí tvář: „To je opravdu podivné a zvláštní (převzato z divadelní  hry Plešatá zpěvačka od E. Ionesca), cosi takového přece není možné (převzato z článku L. Větvičky Pohledy na Českou republiku zdalky)! Já měl za to, že máte pořád platnou smlouvu s Gazpromem, který by vám na základě této platné smlouvy měl dodávat přímo plyn.

Takže Gazprom vám ten plyn, ačkoliv má platnou smlouvu s ČEZem, nedodává?“

„Kdeže, by nám ho dodával, když má ČEZ s Gazpromem platnou smlouvu! My ten ruský plyn raději kupujeme z Německa.“

Tvář Lavrentije Pavloviče zůstává pořád zkrabacená: „To je podivné a zvláštní! Cosi takového není možné! Jak můžete kupovat ruský plyn z Německa, když do Německa žádný ruský plyn přímo neteče?

Nord Stream I. je přece poškozený a Nord Stream II. Přece nefunguje!“

„Tak aspoň sám vidíte, milý Lavrentiji Pavloviči, jaký je to u nás blbákov! Máme platnou smlouvu s Gazpromem, ale ruský plyn kupujeme od Němců, kteří žádný ruský plyn nemají!“ bouchl jsem pěstí do stolu a pak ještě jednou, „nebo elektřina!

Vyrábíme nejlevnější elektřinu na světě! Všechno jde nahoru, ceny uhlí, ale my tu elektřinu vyrábíme už asi dvacet let za stejnou, směšně nízkou cenu. A teď si představte, že my za tu nízkou cenu elektřinu neprodáváme, ale prodáváme ji draho na burze, odkud si ji kupujeme zpátky!“

„To je podivné a zvláštní!“ zvolal zase Lavrentij Berija a pokračoval, „já měl za to, že se elektřina se v zásadě obchoduje na takzvaných termínovaných trzích, na budoucí dodávku. Dnes to je třeba obchod s elektřinou na rok 2023 nebo 2024, před rokem či dvěma se obchodoval s předstihem rok 2022 za levné ceny.

Ovšem spotová dodávka, to je něco jiného, já vím.

To je elektřina, tedy elektřina, která se obchoduje dneska na zítra, po hodinách. Spotový trh vždycky odráží aktuální výrobní situaci. Když dnes budu obchodovat elektřinu s dodáním zítra, musím se podívat, kolik mě dnes stojí paliva, plyn, emisní povolenka, vaše výrobní náklady. Toto určuje, proč elektřina na zítra stojí teď třeba 350 eur.“

„Jak říkám, je to u nás strašlivý blbákov! Ale víte co, Lavrentiji Pavloviči? Nekazme si tento nádherný večer, připomínáním toho odporného blbákova, odkud, bohužel, pocházím,“ přerušil jsem poněkud únavný a suchopárný výklad Lavrentije Pavloviče o nakupování elektřiny a navrhl, „raději mi povězte, nenaštvalo vás, že vás nechali popravit den před Štědrým dnem?

Vždyť co by jim to udělalo, kdyby vás popravili až na Boží hod vánoční?“

„A víte, že ani ne? U nás v Sovětském svazu se Vánoce neslaví, leda snad tak pravoslavné. U nás se slaví spíš Nový rok a do toho zbýval ještě víc jak týden, co by ten týden se mnou dělali?

Dívali se na mě?

Ne, opravdu mi to nevadilo,“ usmál se Lavrentij Pavlovič zatímco mi jeho manželka, půvabná paní Nino, opět dolila moji číšku, zatímco já vdechoval vůni jejího těla, která mi silně připomínala Alenu Vitáskovou...