Jeden z mála skutečně slušných umělců, pan Ivan Vyskočil, to dnes řekl na Václaváku na demonstraci za jednání s Ruskem velmi výstižně
Dostal jsem pořádný hlad, v břiše mi kručelo jak mladému Klausovi a tak jsem si zašel na pizzu k Vráblovi. Těšil jsem se, že mne bude obsluhovat Bojana, Vrabelova manželka, ale ta musela bohužel v nějaké nutné záležitosti odběhnout vybrat peníze z bankomatu a tak mě obsluhoval Vrabel.
„Tak co si dáš?“ zeptal se mě.
„Dal bych si pizzu. Ale pěkně vypečenou,“ poručil jsem si.
„Jedna pizza, pěkně vypečená!“ položil přede mě Vrabel pizzu velkou jak Prigožinova pleš.
„Díky, vypadá fakt dobře,“ zakousl jsem se chutí do Vrabelovy pizzy a s plnou pusou pokračoval, „ty vole, ta válka je fakt hnus, vždyť při ní umírají lidé, a nebýt Rusů, kteří sestřelují rakety, umíralo by těch lidí mnohem víc. Já už se fakt na to nemůžu dívat, jak od nás jezdí každý nekonečné vlaky naložené našimi tanky na tu zkurvenou Ukrajinu. Naším nepřítelem není Rusko, ale vláda válečných štváčů!“
„Neboj, už brzy bude v Rusku mír. Hlavně musíme zastavit u nás zastavit mobilizaci v náborových centrech Vagnerovy armády, aby Češi zbytečně neumírali v té hnusné válce, protože my v žádné válce nejsme,“ ujistil mě Vrabel, že už brzy bude mír a od nás už nebudou na Ukrajinu jezdit nekonečné vlaky s tanky.
„Jo, to musíme. Zastavit tuhletu mobilizaci. Kdo chce mír, ten přece nemobilizuje. Kdo chce mír, ten demobilizuje,“ souhlasil jsem s Vrabelem tak horlivě, že mi pár drobků pizzy vyletělo z huby přímo na stůl.
Chtěl jsem je shrábnout, ale Vrabel mávl rukou: „Nech to tak, Bojana to pak sní, až přijde s prachama.“
Nechal jsem tedy drobky tak, a s plnou pusou mluvil dál: „My, Češi, přejeme lásku a mír celému světu.“
Vrabel přikývl: „Jo, to přejeme. Proto chci, aby se Česká republika vrátila do našich českých rukou.“
„Máš recht,“ přikývl jsem taky a ukousl z pizzy tak velký kus, že vypadal jako Krym, „tohle už nikdo nezastaví, tohle je nové národní obrození. Česká republika bude zase samostatná, jako po únoru 1948. Seš fakt pašák, že jsi to dal takhle do pohybu.
Kam se na tebe hrabe Okamura?!
Žvaní, žvaní, ale plat si zvýšil prevít a přitom dobře ví, že nebude na důchody!
Už víš, kdo bude premiér, až ten prezident odvolá ten fialový hnus, protože Fiala jedná proti svrchovanosti a celistvosti republiky, takže prezident má na jeho odvolání dle článku 62, bodu a plné právo, bez ohledu na takzvané zasrané ústavní zvyklosti, kterých se dovolávají ti zkurvení pětidemoliční havloidi?“
„Premiérem pronárodní vlády odborníků bude Paroubek, je totiž ze stejný branže,“ prozradil mi Havel, kdo bude premiérem pronárodní vlády odborníků.
„Jakože dělal v RaJ?“ zeptal jsem se.
„Jo, pinglové jsou na to nejlepší, potřebujeme vybrat na tuzeréch co nejvíc, aby byl státní rozpočet vyrovnaný,“ vysvětlil mi Vrabel svou ekonomickou koncepci.
„Jo, rozpočet musí být určitě vyrovnaný, na to je Paroubek machr, ten chlap to má v hlavě srovnané jako málokdo,“ přikývl jsem a zase se zeptal, „a prezidentem bude kdo? Skála nebo Vitásková?“
„Oba dva. Vitásková rozumí energiím, Skála zase vítal rusáky v srpnu 68. Společně budou tvořit skvělý vyjednávací tým, až půjdeme za Putinem kvůli plynu. Vitásková bude hlídat cenu, aby byla co nejmenší a Skála zase bude Putinovi salutovat.
To by v tom byl hrom, abychom nevyjednali přímé dodávky plynu, jen si musíme pronajmout dost zásobníků, až k nám začne téct,“ pochlubil se Vrabel.
„To ti bude, kamaráde, úplný cenový šok! Přijdu do Lidlu a ceny budou sotva čtvrtinové, než den předtím!
Víš, mám tetičku. Ta tetička bere důchod osmnáct táců měsíčně čistého. A za energie má teď, chuděra, zaplatit čtrnáct tisíc!
Já ti, kamaráde, úplně vidím, jak bude radostí bez sebe, až jí přijde složenka a místo těch čtrnácti tisíc bude muset platit jen osm stovek!
Moc bych jí to přál, moc. Ale jen demonstracemi to skončit nemůže. Cílem je, jak to řekl, soudruh Skála, nenásilná revoluce. Sedmnáctého listopadu musíme jít před Českou televizi a všechny ty kurvy odtud vyházet!“
Praštil jsem pěstí do stolu, ale Vrabel zavrtěl hlavou: „Všichni umělci nejsou kurvy.“
Omluvně jsem se usmál: „Promiň, všichni umělci nejsou kurvy. Třeba Ivan Vyskočil, ten určitě kurva není, i když je herec jako ta kurva Zelenský.
Já bejt Klausem, tak ten svůj řád Bílého lva na místě vrátím, ani nepočkám, až mě povedou na popraviště, protože Ukrajina je ta nejzkorumpovanější země na světě!“
„Neboj, všechno bude. I Fiala ve vězení, i mír, až to tady převezme, tohle už opravdu nikdo nezastaví,“ uklidnil mě Vrabel.
„Už aby to bylo,“ ulevil jsem si a vytáhl prkenici, „tak kolik jsem dlužný za tu super pizzu?“
„Nic,“ mávl rukou Vrabel.
„Cože? Nic?“ podivil jsem se.
„Vyhlásil jsem absolutní cenový strop. Přece nebudu čekat, až to udělá vláda,“ vysvětlil mi Vrabel.
„To je fakt, od fialového hnusu to čekat nemůžeme, nejsme, bohužel v Bělorusku, tam se o lidi staraj úplně jinak,“ přikývl jsem a vrátil pětikilo zase do prkenice.
„Hergot, kde ta ženská s těma prachama je?!“ podíval se Vrabel ke dveřím, ale Bojana, jeho žena pořád nikde.
„Asi se někde zdržela. To víš, ženské, ty se hned zapovídají. Nebo s někým zpívá českou hymnu. Víš, jak se ta naše hymna strašlivě táhne. A když si zazpíváš naši hymnu, tak to si musíš zazpívat i Kryla, to je marná věc,“ řekl jsem a zeptal, „a co rýma? Už je to dobrý? Já ti měl, čéče, jednou takovou rýmu, že jsem ani nemohl vylézt z hospody. Musel jsem tam sedět tři dny, než to povolilo, naštěstí to byl non-stop.“
„Jo, už je to dobrý,“ mávl rukou Vrabel a naklonil se ke mně, „hele, nemohl bys mi půjčit deset táců? Jestli Bojana zpívá i Kryla, přijde kdoví kdy. Moc by mi to píchlo, musím ještě zaplatit za ty holubice míru, co se dnes pouštěli. Ti lidi chtěj ty peníze hned, říkají, že mi nemůžou počkat.“
„Beze všeho! Tady je máš! Ty holubice byly nádherný,“ vytáhl jsem z prkenice tentokrát deset táců a dal je Vrabelovi.
„Dík. Fakt moc, díky,“ strčil si Vrabel peníze do kapsy, načež mocně kýchl, ale naštěstí neměl na pysku žádný hadr.
Zdálo se, že mu rýma vrací, ona to není žádná sranda, stát koncem října tři hodiny na pódiu před natřískaným Václavákem a pak vrátit domů a mít tam jen osmnáct stupňů, to by porazilo i pořádného vola.
