Protektorátní koalice má na svědomí první oběť, muže, který se zastřelil před Úřadem vlády

Na co, proboha ještě čekáme, proč neplníme náměstí, proč neženeme fialový hnus ven? Kdo se ještě všechno musí zastřelit, abychom přestali rýt držkou v zemi!?

Dostal jsem chuť na pizzu. Opravdu příšernou chuť.

„Musím za Vrablem, to je moje spása!“ blikalo mi v hlavě tmavohnědé světélko.

Vrabel měl naštěstí otevřeno.

„Já měl strach, že jsi už dočista zkrachoval, kamaráde!“ oddechl jsem si, když už jsem seděl za stolečkem a Vrabel přede mnou položil nádhernou pizzu, „tu máš vezmi si.“

Odtrhl jsem kus pizzy a podal ji Vrablovi, který si ji okamžitě nacpal do úst.

„Díky! Odříkaného chleba největší krajíc!“ řekl Vrabel, když dožvýkal poslední sousto.

„Takže jsi nezkrachoval,“ pokračoval jsem v nadějně započatém rozhovoru.

„Zkrachoval, to se ví, že zkrachoval,“ odpověděl mi Vrabel, ale pak se mu nadšením rozsvítily jeho mírné a pokojné oči, „zkrachoval jsem, ale to teď není hlavní. Napadlo mě něco lepšího!“

„Co lepšího? Něco lepšího než Česko na prvním místě?“ vyzvídal jsem.

„Jo, tisíckrát lepšího!“ zajásal Vrabel a vytáhl odněkud nějaké papíry, „tady se na to koukni.“

Byly to Vrabelovy složenky na elektřinu a plyn.

„Ty, vole, se zbláznili nebo co, ti distributoři? Snad se nemyslej, že to budeš platit, šmejdi! Kupujou plyn z Německa a vyvážej tam elektřinu, to je vědecky dokázaný, a nás by chtěli sedřít z kůže, ty vole!“ zkřivila se mi tvář hnusem, když jsem viděl cifry, které musel Vrabel zaplatit za plyn a za elektřinu.

„To se ví, že jim to nezaplatím. Nezaplatím, protože se zastřelím,“ culil se Vrabel.

Pohlédl jsem na něho s otevřenou hubou: „Ty bys toho, vole, fakt šel? To seš teda frajer, to ti povim! Já vo tom samozřejmě taky přemejšlel, ale na to člověk musí mít koule, ty vole!

Fakt se zastřelíš?“

„Jo, před úřadem vlády. Naklušu tam a vodprásknu se jak Moravec. Pif paf a fialový hnus bude v hajzlu, až se lidi dozvěděj, a voni se to dozvěděj, to ti garantuju, že jsem se tam vodpráskl kvůli fialovýmu hnusu, protože mi v jedný kapse najdou tyhlety složenky a v druhý kapse mírovou holubici,“ pochlubil se Vrabel se svým plánem.

„Ty vole, to je fakt skvělej nápad! Myslím, ta mírová holubice v kapse. To hned každýmu docvakne, proč ses před Úřadem vlády vodpráskl, že tak, krom jinýho, protestuješ proti eskalaci válečnýho konfliktu na Ukrajině, ve kterým umíraj nevinný lidi, protože nikdo nechce jednat s Putinem,“ plácl jsem Vrabela po zádech a dodal, „a hele, nechceš se raději upálit?

Živá pochodeň, to by na videu vypadalo mnohem líp!“

„No, moh bych se i upálit, taky jsem o tom přemejšlel, ale asi se vodprásknu, protože jsem si už pořídil pistoli. Koukej!“ vytáhl Vrabel pistoli.

„Ty vole, nekecej! Makarov! Kdes ho vzal?“ vypískl jsem nadšením.

„Ale vzal jsem si ho na dluh,“ zazubil se Vrabel.

„Seš klasa, kámo,“ zase jsem plácl Vrabela po zádech a pokračoval, „v Rackovi se na konci taky jeden zastřelí, už nevím, jak se jmenuje. Prostě se tam vodpráskne, jako by se nechumelilo.

A to my taky přesně teď potřebujeme ze všeho nejvíc.

Aby se někdo vodpráskl, před Úřadem vlády, protože to je čin, kterej ten člověk udělal proto, aby nám votevřel voči, aby nás probudil, aby nám řekl: ,Čaulidi, tady je něco špatně!'

A já ti, Láďo, zase garantuju, za sebe a za celej probuzenej národ, že když to budeš ty, s těma svejma dluhama, tak nezůstane jen u toho, že budeme smutný, já ti garantuju, že to ve společnosti vyvolá přesně to, co chceš, aby to vyvolalo, když se vodpráskneš, vlnu nevole, vodvahu, voběť vod každýho z nás jít na ulici a říkat, co se nám nelíbí.

Já ti, Ládo, na svou čest, garantuju, že když se vodpráskneš, tak do hodiny bude Václávak praskat ve švech, do dvou hodin tu máme vládu vodborníků, to tří hodin budeme mít levnej plyn a do čtyř hodin bude na Ukrajině mír, a to všechno díky tobě, ty vole, protože jsi měl koule vodprásknout se před Úřadem vlády!

My, Češi, jsme už takoví. My nepotřebujeme hrdiny, kteří by padli v boji, my potřebujeme mučedníky. Jak máme mučedníky, tak se rvem jako lvi vo mříže.

Vezmi si Husa, ty vole, kurva!

Upálili nám ho, tak dostali přes držku!

Palach je svatej a vo Mašínech a studentovi Šmídovi ani nemluvím.

Není pravda, že jsme zbabělí. My potřebujeme mučedníka. Když máme mučedníka, dokážeme, na to jak jsme malý, velký věci. A ten mučedník seš ty, Láďo!

Vládě lepí, aby ses tady kvůli ní nedvopráskl. Protože mrtvý mučedník Vrabel má potenciál k tomu, spustit nepokoje, při kterých by je dav nakonec vyhnal ze strakovky dlažebníma kostkama.

Láďo, ty to musíš udělat a my pak po tobě pojmenuje všechna náměstí a všechna letiště a taky všechny konečný stanice metra!“

„Jo, otevřu vám oči, probudím vás. Na Ukrajině umírají nevinní lidé a já mám tomu nečinně přihlížet s pistolí v ruce? Nemoh bych se podívat do zrcadla, kdybych to neudělal,“ řekl Vrabel a zvedl se k odchodu, „jo, vo jedno bych tě chtěl poprosit, až bude po všem, zaplať, prosím za mě ty moje dluhy.“

„Jo, zaplatím, neboj! Celej národ se ti na ně složí,“ slíbil jsem Vrabelovi a pustil se do zbytku pizzy.

Chutnala mi náramně, ale když jsem i já zvedal k odchodu, div jsem hrůzou nezkameněl.

Vrabel si zapomněl vzít zásobník, který ležel na stole pod talířem, na kterém mi Vrabel donesl pizzu!

Popadl jsem ho a běžel ven.

„Láďo, Láďo, nevzal sis náboje!“ křičel jsem na celé Budějce, ale Vrabel nikde.

Přestal jsem křičet a zmocnila se mě strašlivá beznaděj. Bez nábojů se Vrabel neodpráskne a co si počneme bez mučedníka?

Otočil jsem se, abych šel do zpátky do pizzerie, nechal jsem tam sako s peněženkou a pěti korunami, ale než jsem tam došel, vrazil do mě nějaký muž.

„Člověče, kam to jdete?! Právě vytáhli z Vltavy nějakýho chlapa, kterej tam skočil úplně sám vod sebe a našli u něj,v kapsách úplně rozmočený složenky za elektriku a plyn, a taky mírovou holubici!

Člověče, už to začalo, už je to tady!“ stačil ze sebe vysypat ten muž, než se zase rozběhl.

Ale já nikam neběžel. Když člověk skočí do řeky, není to jako, když se vodpráskne. Ne, tohle mi neměl udělat.

Slíbil, že se vodpráskne a pak skočí do řeky jako nějaká služka, která přišla do jinýho stavu, taková ostuda!