181° PhDr. Petra Fialy, jen idiot nemění své názory

Umíme toho hodně. Například umíme, ani vlastně pořádně nevíme jak, vyrobit nejlevněji elektrickou energii, abychom ji nejdráže prodávali a měli tedy z toho největší zisk!!!

            Paní Mirku jsem dřív potkával každý den. Byla to velmi čiperná žena.

            Tu vám jednou nesla na zádech otep nádherně suchého chrastí, tu před sebou tlačila jasně zelenou barvou natřenou kárku plnou starého toaletního papíru a nejednou jsem ji potkal s nůší naplněnou chutným čerstvým ovocem, ať už šlo o jablka, hrušky, třešně, višně, meruňky, broskve, melouny, rajčata, nebo i maliny, ostružiny, lesní jahody, brusinky, vlochyně, dříny a taky samozřejmě avokáda.

            Krom toho paní Mirka pletla svetry, neskutečně hřejivé, a šila ze zbytku stanových celt svěrací kazajky, neskutečně účinné, jednoho i druhého jsem si od ní pořídil hned několik kusů a nikdy toho nelitoval, nic nebylo třeba reklamovat.

Jenže teď jako by se po paní Mirce česká zem slehla!

Ptal jsem se po ní, ale nikdo ji, stejně jako já aspoň už týden neviděl.

„Hrom do toho, aby tak ještě někam emigrovala z ekonomických důvodů, někam, kde je levná elektřina a levný plyn, jako už statisíce našich spoluobčanů, ze kterých fialový hnus udělal ekonomické exulanty, novodobé Komenské a Kryly, jeden se narodil v Uherském Brodu, ten druhý v Kroměříži!“ měl jsem strach, že už paní Mirku neuvidím, leda by fialový hnus podal demisi a vlády se chopili skuteční odborníci.

Jenže jsem se dnes domů vracel z Armády spásy, kde jsem se byl pořádně najíst, dávali tam každému člověku rovnou do ruky dva vařené brambory, a pořád lepší dva brambory v hrsti než moravský vrabec na střeše plné solárních panelů. A jak tak jdu, po prázdné a tmavé ulici, protože veřejné osvětlení nesvítilo a stejně tak ani žádná okna, protože se šetří, slyším někde těsně před sebou kovový zvuk, takový, jaký přesně vydává poklop kanálu, když se nazdvihuje.

Zastavím se, kleknu si na kolena a škrtnu poslední sirkou, abych si vyjasnil situaci. A v záři mihotavého světla se opravdu objeví poklop kanálu, který byl již zcela nazdvižen, a z otvoru, takto obnaženého, leze paní Mirka!

„Paní Mirko!“ vykřiknu radostí z nečekaného, ale o to šťastnějšího setkání.

Jenže co to?!

Paní Mirka, stejně jako žížala, kdy na ni v noci dopadne světlo halogenové svítilny, se rychle stáhne do kanálu!

Na poslední chvíli ji ale naštěstí chytnu levou rukou za vlasy a vytáhnu ven. V tu chvíli zhasne i zápalka, takže je zase tma, což paní Mirku zřejmě trochu uklidní.

„Paní Mirko, to jsem já, Trčálek, nemusíte se mě bát!“ řeknu konejšivě, abych snad paní Mirku nevyplašil.

A paní Mirka se už nevrhne zpátky do kanálu. Jenže se místo toho zase hořce rozpláče.

„Panebože, jak se tak stydím! Já se tak stydím!“ je slyšet pustou a temnou ulicí nářek té dobré ženy.

„Za co se stydíte, paní Mirko?“ ptám se, protože si nejsem vědom, že bych někde na sociálních sítích zahlédl nějaké její choulostivé fotografie nebo selfíčko se Zelenským.

„Já, já si před týdnem podala žádost o příspěvek na bydlení! O té doby chodím kanálama! Taková hanba, brát od státu pomoc!“ naříká nebohá paní Mirka.

„Tak je to! Chodila jste kanálama! A já myslel, že jste emigrovala jako Kryl do Mnichova, haha!“ rozesměji se úlevou, že to tak vysvětlilo, ale smích netrvá dlouho, zmocní se mě vztek, a tak si přitáhnu paní Mirku za vlasy, až ke svému obličeji, „vy se nemáte za co stydět, paní Mirko!

Stydět by se měl Fiala, to on učinil státní sociální pomoc přístupnou masám obyvatel, to není vaše vina.

Vůbec je ten Fiala pěkný prevít!

Napřed nechtěl zastropovat cen elektřiny, ale pak je zastropoval!

A teď dokonce zdanil ty, kteří na uměle zdražené elektřině vydělávají těžké prachy!

To je mi pěkná konzistence názorů!

Místo, aby zůstal konzistentní a kašlal na zdražení energií, zastropuje ceny elektřiny a zdaní spekulanty!

Je to hnus, je to hnus!

A největší hnus je to, že se snaží prosadit, aby se vysoké ceny elektrické energie řešily na evropské úrovni, protože žádná propojenost energetických soustav neexistuje, to je holý mýtus!

Toto už není hnus, to už je fialové chucpe!

To on, ne vy by měl chodit kanálama, paní Mirko!

Tuhle jsem sledoval předevčírem večer rozhovor našeho mocně otitulovaného premiéra s Terezou Tománkovou na tv Prima News, víte kterou myslím.

 Nedověděla jsem se ale nic podstatného, jen samou sebechválu, a chválu všeho, co jeho vláda činí.

Chtělo to panáka, pořádného panáka, jaký div, že zvládl jsem to i bez něj.

Ne už tak dva další komentátoři a politologové, Kubáček a Valeš, kteří se vyjadřovali po rozhovoru. Těm z toho málem praskla prsní žilka!

Oba tvrdili, že neřekl nic, jen samá chvála, jak jsou dobří, vytáčky a zamlčování.

Ach jo, to Babiš by se hned přiznal, že všechno zkurvil, ten by se nechválil ani trochu!

Je to tak, pravda už se u nás nahore bez nenosí, zbývá asi jen ta láska.

Ani na odsouzení té nezákonné pitomé provokace min Rakušana na budově ministra vnitra se nezmohl, zbabělec.

Není ten kokot Fiala nakonec podřízeným ministru vnitra?

Nemusíte se za sebe stydět, paní Mirko, energetická chudoba cti netratí, naopak my všichni se musíme stydět za Fialu, copak jsme Ukrajinci, abychom na něj byli hrdí!?“

„A já měla takový strach, že mne lidí pomluví!“ oddechne si paní Mirka a ukáže rukou směrem do kanálu, odkud vylezla, „bože, kdybyste viděl ty potkany, jak jsou vychrtlí, jsou jen samá kost a samá kůže!“

„Nebojte, je to už jen otázka času, kdy vylezou i krysy z kanálu a pak bude Fiala litovat, že se kdy narodil Čechem, jako já, nebo vy, paní Mirko!“ řeknu chmurně a pustil vlasy paní Mirky, teď už se nemusím bát, že by vlezla zpátky do kanálu, aby skryla svou hanbu před světem, jehož vratké základy se již chvějí touho po mimozemské krvi.