Šok! Ani Alena Vitásková nebude kandidovat na prezidentku!

Snažím se popsat pocity, které ve mně vyvolala tato šokující informace, ale moc se mi to nedaří. Ta rána na mé duši je příliš čerstvá, pořád jsem se z toho ještě zcela nevzpamatoval!

Dnešní doba není těžká.

Kdyby byla těžká, tak to bychom si mohli ještě lebedit.

Dnešní doba je svinská a kurevská. Nejde jen o to, že Nohavicu, kterému nikdo nesaháme ani po kotníky, docela přestali hrát, ale i o to, že člověk musí být vděčný za všechno, co aspoň trochu hoří a má nějakou výhřevnost, protože tato zima bude totálně vražedná a brutální.

Dal bych nevím, co za levný plyn, ale fialový hnus udělal z obyčejných lidí vlky, kterých z lesů žene zima a hlad. Nepohrdnu ničím, co se dá narvat do kamen, i kdyby to měly být jen ojeté pneumatiky.

Přesto mi však vhrkly očí do slzy, když mi paní Vitásková přivezla na elektrickém trakači krabice s podpisovými archy a laskavě mě požádala: „Prosím vás, spalte to všechno do posledního podpisu. Nesmí se to dostat do rukou nepovolaným osobám, byly by z toho pěkné seznamy k zatýkání.“

Nepřál bych nikomu takový pocit fatálního rozpolcení!

Na jedné straně skoro dva metráky papíru, v podstatě celulózy, na straně druhé však naprostá beznaděj!

Ale nakonec přece jen zvítězilo to lepší ve mně a já se vrhl k nohám paní Vitáskové.

„To po mně nemůžete chtít! Abych tím zatopil a tak nezmrzl! Jste pro mě jediná! A protože jste jediná, musíte kandidovat na prezidentku!“ prosil jsem paní Vitáskovou na kolenou.

Ta se ale jen usmála, nápadně podobná královně Elišce Přemyslovně: „Nyní mi sdělujete, vy, který jste podporoval sběrem podpisů řadu dalších kandidátů, například Skálu, že jsem pro vás ,jediná, a když je někdo jediný, tak musí!!?

Nebude to náhodou tím, že vaši další kandidáti vypadli z ruského kola?

Takže nejsem jediná, jak se mi snažíte namluvit, ale prostě jsem vám zbyla.

To jsem pak i vám dobrá jako ta nejposlednější děvka?

Jak mám po této drsné zkušenosti důvěřovat vaší následné podpoře v prezidentských volbách???

Jak mám důvěřovat vašim slibům???

Jak dlouho pro vás zůstanu jediná…?

Obávám se, že vaše sliby budou dány za chvíli někomu jinému….“

Po těchto slovech jsem vstal, i když ne přehnaně rychle ze země.

Dlouho a důkladně jsem si oprašoval kolena, abych pak řekl: „Vlastně máte pravdu. Skutečně jste mi zbyla jako ta nejposlednější děvka, když Skála odstoupil. Vůbec není jisté, že byste pro mne zůstala jedinou, mám už takovou povahu, jsem promiskuitní až hanba mluvit, uvidíte, že nakonec budu volit Babiše, protože ten mi dá nejvíc.

Jen jednoho je mi líto.

Že nebude mír na Ukrajině, protože jste pacifistka.“

Paní Vitásková však zavrtěla hlavou: „Mír na Ukrajině bude, protože Bašta je taky pacifista.“

„Vidíte, já úplně zapomněl, že Bašta je pacifista! Já ho mám pořád zafixovaného jako marxistu, který měl na starosti v Zemanově vládě Čisté ruce! V tom případě mi spadl kámen ze srdce,“ ulevil jsem si a ukázal na krabice, „opravdu je to všechno?“

„Ano, je to všechno. Všech 64 643 podpisů, všechny jsou pravé, i ten od Zemana,“ přikývla paní Vitásková.

„Dobře. Všechno to spálím. Papír se musí pálit pomalu, protože vám jinak ucpe komín. To není jako plasty,“ přikývnul jsem a vzal z první krabice prvních deset archů hustě osázených podpisy, na prvním místě byl nějaký Josef Bárta, a hodil je do kamen.

„Děkuji vám. Jste moc hodný. Opravdu vám z celého srdce děkuji,“ řekla paní Vitásková na rozloučenou.

Ani jsem se za ní neohlédnul, protože jsem do kamen hodil dalších deset archů. Ostatně bylo by to stejně zbytečné, protože paní Vitásková odcházela hrdá, nezlomená a neporažená, vždyť jinak, na rozdíl od mnohých, ani odejít neumí.