Neradujte se, Rusko se do Chersonu vrátí, ruský svět nezná hranic!

Přívrženci fialového hnusu, váleční fanatici se radují z toho, že Ukrajinci okupují Cherson. Jenže ti naivkové s vymytými mozky kapánek zapomněli na to, že ruský svět nezná hranic, ať už s Putinem ve futrálu nebo bez!

            Moje milenka Mirka je tichá a pokorná. V mnohém mi připomíná Soňu Marmeladovovou, ruským švábům a dezolátům z Václaváku snad nemusím říkat, o koho jde.

            „Celá Soňa!“ myslím si, když se s ní zvedám.

            A když se spolu loučíme v našem konspiračním bytě, útulné a vkusně zařízené garsonce s venkovními žaluziemi, vždy apeluje na jednání.

            Klopí oči a tichým, pokorným hlasem říká: „Musíme jednat o míru! Válka může mít rozsáhlé geopolitické dopady nejen pro Evropu, ale i pro Asii a Afriku.

            Proto musíme jednat o míru!“

            „Ano, musíme jednat o míru, válka slutečně může mít rozsáhlé geopolitické dopady nejen pro Evropu, ale i pro Asii a Afriku!“ souhlasím s ní.

            Pak ji políbím na čelo, vroucně a něžně, nasadím si klobouk a kvapím domů ke své tradiční rodině, manželce a dětem.

            Dnes se ale milenka Mirka zdržela, přišla o deset minut později, než jsme si přes šifrovaný Telegram smluvili.

            „Kde seš, prosím tě, tak dlouho, vždyť jsem neukojenou touhou po tobě div nezešílel!“ vrhl jsem se hladově na ni.

            Milenka Mirka se nebránila, jen tiše špitla: „Byla jsem jednat.“

            Zastavil jsem se a podíval se na ni, v podstatě již polonahou.

            „Jednat? Kde a o čem proboha?“ uhodil jsem na ni.

            „O míru. Byla jsem jednat o míru,“ špitla milenka Mirka a pak ještě tišeji špitla, „vyjednala jsem stažení ruské armády z Chersonu na východní břeh Dněpru.“

            „Tak je to přece jen pravda? Já myslel, že nám to je válečná propaganda vymývá mozky!“ vykřikl jsem a chytil milenku Mirku za její nahá ramena, „jak si to prosím tě, dokázala? Takovou ohromnou věc! Vždyť Cherson před měsícem připojili k Rusku!“

            „Přečetla jsem Putinovi evangelium. Víš, tu pasáž o vzkříšení Lazara. Bedlivě mě poslouchal, pak přikývl a řekl: ,Vstaň a vyjdi z hrobu, máte pravdu. Stáhneme se z Chersonu, je třeba jednat o míru, válka může mít rozsáhlé geopolitické důsledky nejen pro Evropu, ale i pro Asii a Afriku.?

            To mi řekl a pak nařídil okamžité stažení ruské armády z Chersonu.“

            „Ty seš fantastická! Tak je to přeci jen pravda, že o míru se musí jednat především s agresorem! Vcelku pochopitelně, protože těžko můžeme jednat o míru s tím, kdo je napadený,“ pochválil jsem milenku Mirku a vzrušeně dodal, „a teď všechno dolů, ať to pořádně oslavíme!“

            Ale na oslavu už nedošlo, protože mi zazvonil telefon. Zvedl jsem to, protože to byl Erdogan. Poslouchal jsem, co mi říká a když skončil, nevěděl jsem, jak mám milence Mirce tlumočit, co mi říkal.

            Milenka Mirka se nakonec sama zeptala: „Co ti říkal?“

            „Co?“ řekl jsem zamyšleně a pak se zhluboka nadechl, abych mohl vzít milenku Mirku kolem jejich útlých ramen, „říkal mi, že právě uzavřel s Ruskem obchodní dohody. To znamená, že se Rusové zase do Chersonu vrátí.“

            „Jak se tam mohou vrátit, když jsem vyjednala, že se z Chersonu stáhnou,“ podivila se milenka Mirka.

            „Mohou se tam vrátit, protože ruský svět nezná hranic. Odstraní Putina, sesadí ho a řeknou, že dohodu o stažení uzavřel s tebou Putin, ale ne Rusko. Erdogan má svoje informace, a když uzavřel obchodní dohodu s Ruskem, tak to znamená, že se Rusko, teď už ovšem bez Putina, vrátí nejen do Chersonu, ale budou pokračovat až do Oděsy.“

            „A já myslela, že Putin je Rusko, proto jsem jednala s ním,“ podivila se milenka Mirka.

            „Jo, Putin je Rusko, ale Rusko není Putin. Ale ty máš svědomí čisté. Jednal jsi, jednala! Ostatně mír bude, až bude Ukrajina zničená, před rokem 2014 se na Donbase normálně hajlovalo, probíhala tam genocida ruského obyvatelstva, důkazů je o tom spousta.

            Rusko zničí Ukrajinu a bude konečně mír. Jen na tom vydělá Turek, a ne my, my zmrzneme, protože všechny elektrocentrály pošleme jako blbci na Ukrajinu.

            Ale víš ty co?

            Přečti mi taky to o tom Lazarovi, jak jsi to četla Putinovi!

Tady máš evangelium!“

Podal jsem milence Mirce Bibli kralickou, ona ji otevřela a začala, skoro nahá, tiše, ale o to působivěji číst: „Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž městečka Marie a Marty, sestry její...“