V Institutu Václava Klause objevili lék proti blbosti

Institut Václava Klause se už od svého vzniku řadí k špičkovým pracovištím na výrobu bioplynu a kvalitních organických hnojiv

V Institutu Václava Klause topili na pětatřicet stupňů.

Klaus to měl rád a ostatní ostatně taky, protože mohli chodit v trenýrkách, což jim dělalo dobře.

Ale přesto se Klaus nachladil a ostatní ostatně taky.

Kašlali, chrchlali, ale nebylo jim pomoci, protože nemohli sehnat nurefenový sirup.

„Zatracený kapitalismus! To mi Havel napískal, abych privatizoval, chci říct, abych nechal rozkrást české farmaceutické firmy!

Třeba taková Léčiva Praha!

Část šla do kuponové privatizace, a zbytek, vlastně 70%, privatizoval americký rizikový kapitál fondů Warbug Pincus, zrovna když jsem byl předseda vlády!

Ale co jsem mohl dělat, když to chtěl Havel?

No, aby to nebylo málo, tak přímou volbu prezidenta zavedli kvůli sviňárnám, kterých jsem se dopouštěl při své druhém zvolení, to byl opravdu hnus!

Jsem blbec, že jsem nechal rozkrást český farmaceutický průmysl kvůli nějakému kapitalismu, a jsem blbec, že jsem chtěl být podruhé prezidentem, jinak by přímá volba nebyla!“ lamentoval Klaus, ale nic mu to nebylo marné, kašlal a chrchlal dál a s ním i všichni ostatní.

Ale když mluvil Klaus o Havlovi, tak si na něco vzpomněl.

„Léky na kašel sice nemáme, ale tuhle mám lék na blbost! Dal mi ho kdysi Havel! Určitě mě tím chtěl otrávit! Tu, máte Láďo, vyzkoušejte, jestli to není jed, abych si ho když tak mohl vzít, pořád lepší aspoň lék proti blbosti než žádný lék,“ řekl Klaus a vytáhnul z kapsy jasně duhovou tabletku, kterou mu skutečně kdysi dal Havel s tím, že je proti blbosti.

„Tak já to tedy beru, šéfe!“ řekl Láďa, spolkl tabletku a zapil ji vlastními slinami, které mu chutnaly vždy ze všeho nejvíc.

„Když vám zítra nic nebude a vy přesto nepřijdete do Institutu, tak to bude znamenat, že Havel měl pravdu, že je to opravdu tabletka proti blbosti,“ řekl Klaus.

A Láďa skutečně na druhý den nepřišel do Institutu, i když mu nic nebylo, dokonce vypil deset piv.

Teď by to chtělo nějaký takový lék i pro Klause, protože ta tabletka byla jen jedna a tou se vyléčil Láďa, takže Klaus dál chodí do Institutu, kdežto Láďa zmoudřel a moc mu ta moudrost sluší.

Živí se teď, vcelku úspěšně, jako žebrák. 

Kdo by do něho ještě před půlrokem řekl, že se bude živit vlastníma nataženýma rukama a pokaždé, když mu dá někdo drobák, uctivě se ukloní  řekne: „Děkuji pěkně, udělala jste dobrý skutek, paní!“

Člověk se někdy v lidech prostě mýlí, protože je sám blbec a sám by potřeboval lék proti blbosti, ale marně o něj prosí, ten lék nikde není a podle toho, co si pro sebe vykládá Klaus, ani už nikdy nebude. jsme všichni do jednoho ztracené případy, zralé na převezení do Institutu Václava Klause.