Lidský soud nad zbičovaným Kristem opět vynesen!

Soud nad Kristem je vynášen nepřetržitě. Proto přišel na Kristus na svět, abychom jej mohli nepřetržitě bičovat a soudit za všechny naše hříchy, které na sebe vzal

Stejně jako každý den, i tentokrát, přivedli Krista před velekněze, velmi moudrého a zbožného muže, aby jej, jménem Boha, kterého zastupoval na zemi, spravedlivě a dle svého nejlepšího svědomí, jakož i té nejhlubší, a proto opravdové víry, soudil.

„Cituješ Písmo, stejně jako jej citujeme, ale tvoje slova nabývají jiného významu. Mluvíš o Zákonu jako ten, kdo jej sám vydal a který jej nyní nám ostatním vykládá, tedy jsi ten, který posunuje jeho význam!“ nepáral se s tím velekněz a obvinil Krista rovnou z toho nejtěžšího zločinu, a nekompromisně, s tváří maximálně zachmuřenou, jako Inkvizitor z Karamazovy anekdoty o inkvizitorovi pokračoval, „máš tedy za to, že když já a se mnou stamiliony jiných respektujeme Boha tak, jak o něm učí Bible, chápeme ho na na základě naší četby Starého zákona, jsme vlastně modláři, protože jedinou správnou interpretaci Boha máš ty, který se prohlašuješ za Božího Syna, protože mluvíš o Bohu jako svém Otci, ačkoliv se Starý zákon vůbec nezmiňuje, že by měl Bůh nějakého Syna!.

Říkáš, že Bůh je takříkajíc živý organismus mající nekonečně mnoho forem a tvarů, Bůh není ten, komu se musí přinášet zápalné oběti, aby ukázal svou vlídnou tvář!

Nevím, kde jsi k této definici Boha přišel. Nicméně tu pravou definici nabízí pouze Zákon, Boží Slovo, které jsem oprávněn vykládat pouze já, velekněz!

Je-li s jeho poselstvím kdokoli v nesouladu, je to především jeho problém!

Kdybych ti chtěl oplatit stejnou mincí, řekl bych, že vnucuješ své fantasmagorické nesmysly druhým – netvrdím to, protože vím, že to není pravda. Není to pravda, protože já nikomu nic nevnucuji, já pouze hlídám čistotu víry a dodržování zákona, který nám dal Bůh, jehož tady na zemi zastupuji, hlídám čistotu a odsuzuji to, co nečisté.

Proto ani nikomu nevyhrožuji a ani nikomu nemůžu vyhrožovat, vždyť říkám jen to, co říká Bůh. Kdežto ty hlásáš bludy, které jsou v rozporu s tím, co mými ústy říká Bůh a Zákon, a všechno, co je v rozporu s tím, co říkám já, jsou bludy!

A jsem si jist, že kdybych měl možnost sdělit tvoje bludy svým zemřelým rodičům, které bys sotva mohl označit jako modláře, lidi s falešnou a povrchní vírou a nikoli skutečné křesťany, jelikož věřili v to, co věřím a říkám já, velekněz, vnímali by to stejně jako já.

Ty jsi vlastně velmi neslušný a nevychovaný člověk, asi tví rodiče ve tvé výchově něco zanedbal. To, že bys měl být slušný a tolerantní k druhým, ctít jejich názory, i když nejsou totožné s těmi jeho.

A ještě tu svoji drzost dáváš na odiv, namísto aby se za ni omluvil!

Lépe bude, když zahyneš ty, než aby kvůli tobě zahynulo celé lidstvo ve výhni jaderné války, ohlašující tvůj triumfální věčný návrat, lepší když zahyneš ty jediný, než aby v tobě zahynul každý zbožný člověk!“

To řka, odsoudil velekněz Krista k ukřižování.

Když pak nesl Kristus svůj kříž na Golgotu, kousek pod jejím vrcholem zakopl o nějaký kamínek a svalil se bezmocně na zem. Tu k němu přiskočila nějaká žena jižanského vzhledu v pestré květované sukni a začala do něho zuřivě kopat a mlátit jej po hlavě nějakou knihou.

„Čerte! Ďáble! Je v tobě Zlo! Já to poznám! A ty to víš! Plácáš se v tom jak kapr v bahně“ křičela na nebohého Krista, kterého museli před tou rozzuřenou ženskou hájit samotní biřicové, kteří předtím Krista zbičovali do krve.

No a ta ženská pak byla prohlášena za svatou pro svoji pevnou víru, zašpinila si totiž svoje kostelní botky Kristovou krví...