Smrt krásných srnců v lánské oboře

Hradní kancléř Mynář odchází z lukrativního místa hradního sám, protože dobře ví, že když je málo kapustičky a moc slimáků, tak z toho nic nekouká

Miloš Zeman už měl všechny knihy odvezené do svého bungalovu, kde je z banánových krabic vytahovaly jeho žena a dcera, aby je rovnaly podle abecedy do obrovských regálů, které zabíraly cca 90% veškeré obytné plochy této velmi vydařené, třebaže zděné stavby.

Poslední dny, které Miloš Zeman trávil v Lánech, byly tedy pro něj utrpením, protože nemiloval nikoho na celém světě víc než právě své knihy. Jenže ty teď byly pryč a Miloš Zeman se s nimi měl setkat až za několik dní!

Tento večer mu tak dělal společnost aspoň Mynář. Nejedlý byl kdesi na jakési pumpě, protože mu otěhotněla pumpařka a on ji musel zaskakovat, Ovčáček si zase, co byl ženatý, vymohl, že bude trávit večery s rodinou a skutečně je s rodinou trávil, nechlastal a nedělal bordel.

Všechno taky bylo na Mynářovi, kterému to avšak tak nevadilo, dostal prémie skoro meloun a tak byl rád, že si je mohl po večerech aspoň takto odpracovat, aby snad lidé neříkali, že ty prachy dostal za nic, ne, ty prachy si určitě zasloužil.

A jelikož tento večer si chtěl Miloš Zeman s Mynářem o něčem promluvit, bylo dobré, že Mynář byl dosluhujícímu prezidentovi na blízku.

„Už se těším, až se s nimi zase shledám ve svém novém domově,“ prohodil Miloš Zeman a ukázal vycházkovou holí na prázdné regály.

Mynář se hned nedovtípil o čem to mluví a tak řekl: „Ano, vaše dcera i vaše paní o vás mluvily vždy hezky.“

„Myslím své knihy. Ty jediné mi rozumějí,“ ušklíbl se Miloš Zeman a přešel rovnou k věci, „poslyš, ty! Pytlačíš ještě v lánské oboře?“

Mynář poté otázce sice zbledl, a odpověděl docela rázně: „Chraň bůh! Od té chvíle, co jsem vám slíbil, že toho nechám, jsem nenakladl jediné oko! To už je pryč, to pokušení, co mě k tomu svádělo!“

„Ale nezapomněl jsi to?“ chtěl vědět Miloš Zeman.

Mynář se po těch slovech zapýřil: „Takové věci se, pane prezidente, nezapomínají. To máte jak s politikou. Buď to v sobě máte, nebo jste hlupák. Přesně jako vy. Teda chci říct, že vy to v sobě máte, že hlupáci jsou všichni ostatní.“

„Ano, všichni jsou hlupáci, jen já jsem Václav Klaus!“ ušklíbl se Miloš Zeman a pokračoval, „potřeboval bych, abys mi přinesl srnce. Pořádného srnce.“

Mynář zase zbledl: „Srnce? Chraň bůh! Říkal jsem, že už jsem toho nechal. Ostatně, už nemám žádný drát a ta jeho délka taky nesedí.“

„Jen hlupák nemění názory!“ ušklíbl se se Zeman a pokračoval, „Peroutka psal v jednom svém článku, bylo to vpravo nahoře, že přežil koncentrák díky tomu, že se před tím najedl srnčího masa, které mu dodalo sílu. Já teď budu muset vyjít s padesáti tisíci prezidentské renty a třiadvaceti tisíci důchodu. Těch dalších padesát tisíc do toho nepočítám, protože z těch budu platit manželku jako svou asistentku, má moc ráda zvířata.

Proto potřebuji toho srnce. Abych se pořádně najedl, než tady skončím. Ty vinné klobásy a meruňkové koláče, co mi nosí Ovčáček, mě už lezou krkem. Říká, že ta jeho manželka nic jiného vařit neumí, ale jí vím, že to vaří on.

Ale srnčí, takové srnčí, když se dobře připraví, to dá člověku sílu přežít i s tím, co budu dostávat od státu.

Upytlač mi ještě srnce, nebo dva!

A já ti domluvím místo údržbáře na čínské ambasádě, budeš klíčovým mužem česko-čínských vztahů!“

„Jsou v Lánech takoví dva srnci. Kapitální kusy. Za těch deset let, co chodím do lánské obory, znám všechny jejich zvyky do nejmenších detailů. Mám na ně políčeno už hodně dlouho, nechával jsem si je až na úplně poslední den, co tady buduy“ rozsvítily se Mynářovi oči a, jsa v transu, pokračoval, „zbylo mi asi ještě sto metrů drátu, oficiálně jsem je ovšem nechal vyřadit z hradních zásob. Ráno je tady máte. Ale nikomu ani muk!“

„Budu jako hrob!“ přislíbil Miloš Zeman a dodal, „tak a teď už můžeš jít.“

„Ale co budete dělat bez svých knih?“ podivil se Mynář.

„To, co vždy,“ odpověděl Miloš Zeman a když Mynář odešel pro srnce, dělal Miloš Zeman skutečně to, co vždy.

A tak se opět nad ránem kradla z lánské obory přikrčená postavy z velkým vakem na zádech. Ale nebyl to listonoš, ale Mynář a v tom vaku nebyly dopisy, ale srnci, kapitální kusy, které měly ještě kolem krku utáhlou drátěnou smyčku.

To by skuteční pytláci neudělali, že by srncům nechali na krku drátěnou smyčku, proto ani Mynář nebyl vlastně pytlák, ale byl ve skutečnosti hradní kancléř.