Má sponzor určovat univerzitě, kdo bude děkanem její fakulty?

Sponzorování univerzity je privilegium, nikoliv povinnost! Takže jestli se České spořitelně nelíbí, že je děkanem jedné z fakult pan doc. Ševčík, tak ať táhne do háje i se svými jidášskými groši! Svobodu si za ně nekoupíme!!

Za pana učitele bych dal klidně i cizí smeták do ohně.

Tak zásadových lidí v naší zemi věru už mnoho není.

Čekal jsem, jak se zachová po prohlášení České spořitelny, že ta bude pokračovat v podpoře VŠE i poté, co by snad byl odvolán děkan z jedné jejich fakult.

A nezmýlil jsem se.

„Tady je! Vezměte si ji!“ podával mi pan učitel vkladní knížku.

„Ale to je přece vkladní knížka! A je na ni patnáct korun!“ zvolal jsem udiveně.

„Ano, je to vkladní knížka. České spořitelny,“ řekl pan učitel a dodal, „pokud totiž budou univerzitní představitelé poslouchat svého sponzora i otázkách čistě personálních, může se časem teoreticky, a možná ne jen teoreticky, stát i to, že sponzor bude po škole například vyžadovat podporu té či oné politické strany, případně toho nebo onoho politika.

Tak například nařídí, aby obrazy toho či onoho  politika visely na všech stěnách. Nebo tomu politikovi udělí profesorský titul. Nebo budou podmiňovat přijetí na školu právě členstvím v této straně!“

Musel jsem dát panu učiteli za pravdu.

„To je fakt. To už bychom pak dospěli do situace, do které předpokládám žádný demokraticky smýšlející člověk po více než 30 letech od pádu komunistického režimu u nás dojít nechce,

Aby například nějaký děkan podporoval například Trikolóru, protože Trikolóru podporuje i majitel Parlamentních listů,“ uznal jsem, ale přece jen mi to nedalo, „nechcete si tu vkladní knížku přece jen vzít zpátky?

Jsou to přece vaše peníze.

A patnáct korun na cestě nenajdete.“

Ale pan učitel zůstal zásadový: „Nechci s Českou spořitelnou nic mít! Někdo se ji na něco na Twitteru zeptá, nějaká docela anonymní osoba, Česká spořitelna odpoví a nakonec z toho vyplyne, že bude podporovat VŠE i bez Ševčíka!

Na to opravdu nemám žaludek.

A pak, jsem pedagog!

Kdo musí být mladé generaci mravním vzorem, když ne já!

Jak bych se mohl podívat do očí všem těm mladým lidem, kteří ke mně s důvěrou vzhlížejí?!

Kdepak!

Od České spořitelny žádné peníze nechci!

Já se koupit nenechám!

Jsou lidé, kteří se koupit nechají, ale já ne!

Já nebudu podporovat žádnou politickou stranu jen proto, že mám na vkladní knížce patnáct korun!“

Pan učitel opět prokázal svoji zásadovost.

Vzal jsem jeho vkladní knížku a šel vybrat oněch patnáct korun. Ale přišel jsem pozdě. Před Českou spořitelnou už stála fronta vyděšených lidí.

„Spořka padla! Lidi, Spořka padla, jsem žebrák!“ křičí jakýsi prošedivělý muž ve dvou svetrech a rve si vlasy.

„Kdo s čím zachází, tím taky schází,“ pomyslím si a hodím vkladní knížku pana učitele i celým nevybraným vkladem 15,- Kč do koše.

Odněkud se vzápětí vyvalí dav lidí, kteří radostně mávají českými vlajkami na dlouhých nejmíň desetimetrových žerdích.

Po tvářích jim tečou radostné slzy, vláda nadnárodního finančního kapitálu nad naší zemí se právě skončila, jsme třicet let po listopadu zase svobodní...