O bučení na ukrajinskou tenistku a jiných věcech
Dnes byl pěkný letní den.
Vyšel jsem si proto na malou procházku. V parku, u automatu na limonádu, jsem potkal Fedotova.
„Fedotove, seš to ty?“ plácl jsem ho přátelsky dozad.
„Jsem to já, Antone Pavloviči,“ přiznal se Fedotov, že je Fedotov.
„Páni, v tom námořnickém mundúru vypadáš náramně. Vsadím se o svůj denní příděl chleba, že z tebe bude jednou admirál,“ pochválil jsem Fedotovovi jeho mundúr a dodal, „zvu tě na limonádu. Tady v tom automatu mají nádherně perlivou.“
Koupil jsem Fedotovovi, který měl zrovna vycházku, limonádu a posadil se s ním na lavičku.
„Hokej už hrát nebudu. Teď chci být námořníkem,“ svěřil se mi Fedotov, že už nechce hrát hokej, protože bude námořníkem.
„To ti schvaluji. Admirál Kuzněcov je nádherná loď. Často se mi o něm zdává. Jeho paluba je plná letadel,“ schvaloval jsem Fedotovovi jeho životní plán, sám se přiznávaje, „já bych dal nevím co za to, abych sloužil na Admirálu Kuzněcovovi. Klidně i stříbrnou olympijskou medaili bych za to dal, ale žádnou nemám, nejsme přece Martina Sáblíková.
Ty sice taky nemáš žádnou stříbrnou olympijskou medaili, ale můžeš mluvit o náramném štěstí, že ses dostal k námořníkům.“
Ale Fedotov mi na to nic neřekl, protože se na obzoru objevil pan učitel.
„Bůůů,“ pozdravil nás pan učitel a vzápětí na to se nám omluvil, „promiňte mi, ale díval jsem se včera na tenis. V televizi. Trochu jsem si u toho zabučela teď se toho nemůžu zbavit.“
Pan učitel stál u naší lavičky a nepřestával bučet. Všiml jsem si, že Fedotov okamžitě schoval svoje ruce za záda. Je to hodný hoch, ale tohle mě vážně dopálilo.
Tohle má být úcta k moudrým lidem?
„To ani nepodáš panu učiteli ruku, Fedotove?
Fajn, stříbrnou olympijskou medaili jsi odmítl, tvoje věc. Ale nepodat ruku tuhle Fjodoru Kuzmiči, jak se pan učitel jmenuje, to je, nezlob se na mne, učiněné svinstvo!“ napomenul jsem Fedotova, který zarytě mlčel.
„Bůůů,“ zabučel pan učitel a hned na to, ta dobrá duše, začal omlouvat Fedotova, „ano, lidé by si měli podávat ruce, ale já se na tuhle Fedotova vůbec nezlobím. Vždyť já bych v květnu 1945 taky nepodal ruku žádnému sudetskému Němci. Bůůů, bůůůů!“
Musel jsem uznat, že pan učitel má pravdu.
„To je, fakt, to byste opravdu ruku nepodal,“ přikývl jsem a dodal, „Hitler taky nepodal ruku Owensovi na olympiádě. A nejenže mu nepodal ruku, ale ani před ním nepoklekl. Tady je máte, fašisty a nacisty!“
Po těchto slovech se Fedotov zvedl, že mu končí vycházka. Chvatně dopil limonádu, a podal mi ruku na rozloučenou.
„Sbohem, už musím jít,“ řekl.
Ale já mu ruku nepodal.
„Jak k ty panu učiteli, tak já k tobě, Fedotove. Nezlob se na mě, ale aspoň vidíš, jaké to je,“ řekl jsem mu.
Fedotov stáhl svoji ruku zpět a začal se vzdalovat.
„Bůůů, bůůů!“ zabučel pan učitel a celý nešťastný zvolal, „zatracený tenis, já se toho bučení snad nezbavím.“
Zamyslel jsem se a pak řekl: „Na bučení je dobrá Buča. Říká se to. Zajeďte tam a snad vás to přejde.“
„Zajedu tam. Děkuji za radu! Bůůů, bůůů,“ třásl mi vděčně pan učitel rukou, nemůžu si pomoct, ale úplně stejnou ruku má i Jarek Nohavica, to se hned pozná dobrý člověk!
Karel Trčálek
Nebezpečná hra s ohněm paní Kateřiny L.
Co myslíte, že je nebezpečnější? Kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil
Karel Trčálek
Mistr a Markétka
Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...
Karel Trčálek
Minuty pro Hitlera z Institutu Václava Klause
Majitelé jediných pravd, např. ti z IVK, jsou-li přitlačeni ke zdi důkazy, že zadupávají svobodu slova, že destruují voltairovský princip a že umlčují a zastrašují své oponenty, vytáhnou obvykle svůj poslední zoufalý argument...
Karel Trčálek
Zrádce Beneš zachránil republiku, málo platné!
Západní spojenci měli naštěstí dost rozumu, na rozdíl od tehdejších našich domácích chciválků, aby zabránili v Mnichově masakru českého národa, takže Edvard Beneš mohl v klidu vyvěsit bílou fangli, abychom přežili
Karel Trčálek
Cos to porobil, Pavelenko Pavle?
Tuto píseň si dost možná prozpěvovali někteří učitelé na Slovácku, když na obličeji pana prezidenta viděli malou, asi půlmetrovou řeznou ránu
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej rodinného domu 6+1 s velkou zahradou v Ohrozimi u Prostějova
Ohrozim, okres Prostějov
4 998 000 Kč
- Počet článků 2950
- Celková karma 25,18
- Průměrná čtenost 866x