MUDr. Lukáš Pollert dává za pravdu Jaroslavu Duškovi, že smrt v bolestech je naše volba!

Olympijský vítěz a neustálý obyvatel sociálních sítí, MUDr. Lukáš Pollert se staví na stranu Jaroslava Duška, další oběti mediální honu na nevinné lidi

Mudr. Lukáš se vracel ze šichty.

Nebyla to lehká šichta, protože pracoval, pokud si nevymýšlel a nelhal, na klinice anesteziologie a resuscitace, tedy na pracovišti, které má i mezi samotnými lékaři nejhorší pověst, asi stejnou, jako trestné oddíly mezi čerstvými odvedenci do války NATO proti Rusku.

Musíme přiznat, že MUDr. Lukáš byl po šichtě hodně unavený. Ono křísit lidi není žádná sranda, stojí to spoustu energie, člověk je pak vyfluslý jak spisovatel Viewegh po další své knize. Aby tu vlezlou a neodbytnou únavu aspoň trochu zahnal, držel MUDr. Lukáš v ruce svůj mobilní telefon, který vzdáleně připomínal pěstní klín.

MUDr. Lukáš nebyl na svém mobilu ani trochu závislý. Neustálým a nepřetržitým psaním příspěvků na sociální sítě jen zaháněl únavu z práce, závislí na sociálních sítích jsou jen puberťáci, nikoliv vážený lékař, olympijský vítěz, otec šesti dětí.

Když nemusel, tak mobil v ruce vůbec neměl, na co taky?

Ale teď potřeboval zahnat únavu a tak mu palec tančil jako derviš, jako skutečný súfista, tak sofistikované pohyby dělal palec váženého pana doktora!

Vážený lékař, kapacita, dá se říct, hledí do mobilu tak upřeně, že div nevrazí do jakéhosi individua, které mu najednou vstoupí do cesty.

To individuum je celý zarostlý a bosý chlap, oděný do pozoruhodně starodávného kaftanu, takže vůbec nevypadá jako obyvatel rušné a hektické české metropole plní nervózních lidí, nebo ožralých turistů, ale spíš jako obyvatel nějaké ospalého městečka někde ve středním Povolží.

„Promiňte, neviděl jsem vás,“ omlouvá se lékař Lukáš a má pravdu, protože hleděl do mobilu, onoho chlapa opravdu neviděl.

Ale ten divný chlap, místo toho, aby se usmál a řekl, že se nic nestalo, píchne Lukáše svým prstem rovnou do středu jeho hrudi a ledovým hlasem řekne: „Seš vrah!“

Lukáše ta slova pobouří.

On přece není žádný vrah, on je lékař!

„Já nejsem žádný vrah! Naopak, já jsem lékař, já lidem život zachraňuji!“ vmete tomu individuu do jeho zarostlého ksichtu.

„Lékař vraždí, smrt uzdravuje!“ vykřikne ale ten chlap a opět bodne Lukáše do hrudi, „ty lidi nezachraňuješ, ty lidi vraždíš! Všechno je jen snění a my putujeme z jednoho těla do druhého, přesně tak, jak to říká Ježíš! Smrt je něco jako přestupní stanice metra, třeba Můstek, nebo Muzeum!

Ježíš nezvítězil nad smrtí, protože Ježíš je sama smrt, která nás vykupuje ze smrtelného a chorobami prolezlého těla a posunuje nás dál!

A ty děláš všechno proto, abys lidi v tomto pomíjivém a chorobami prolezlém těle, v tomto vězení udržel.

A dokonce se za to nestydíš brát peníze!

Kdybys aspoň vraždil z přesvědčení, ale ty vraždíš jen pro peníze!“

„No, dovolte!“ vykřikl lékař Lukáš nanejvýš nahněvaně.

„Ano, vraždíš jen pro peníze!“ tlačil onen muž svým prstem do Lukášovy hrudi už tak, že mu ji div nepropíchl, „místo toto, abys lidi pouštěl z jejich těla, držíš je v nich brutálním násilím pomocí obludných přístrojů, aby titíž lidé, tvým přispěním, stejně pak umírali, ale už v příšerných bolestech.

Seš vrah!

Čiň pokání, neboť konec věků se blíží!“

Zjev onoho individua je skutečně nanejvýš působivý.

„Sakra, ten chlap má pravdu! Opravdu jsem vrah!“ bleskne lékaři Lukáši jeho střapatou hlavou.

Ač se to zdá nemožné, činí lékař Lukáš opravdu pokání!

V první řadě začne chodit bos, aby odčinil všechny ty vraždy, na nichž se spolupodílel jako vyhlášený anesteziolog. Pak se vzdá svého vražedného zaměstnání, roztrhá a spálí svůj lékařský diplom. A udělá i to nejdůležitější.

Zahodí svůj mobil, zahodí ho hodně daleko, zahodí do divoké řeky, protože sociální sítě, to je zřídlo nenávisti, a on, díky onomu individuu pochopil, že chce-li být čistý a neposkvrněný, nesmí mít nic společného se sociálními sítěmi.

A sotva zahodí svůj mobil do divoké řeky, cítí se volný jako nikdy a ze samé radosti si začne s tou divokou vodou povídat.

„To individuum mělo pravdu, ale nikdo ji nechce slyšet. Jsem vrah a každý si pro tu svoji vraždu běží v ústrety,“ vykládá divoké vodě a voda souhlasně hučí, neodporuje, nepře se, protože voda je moudrá, ne nadarmo jí Indiáni říkají Matka Ohnivá Voda...