Omluví se Lukáš Pollert za svou demagogickou lež?

Je to věc principu. Když budeme všichni do jednoho mlčet, bude to vypadat, že označovat  demonstraci za mír na Blízkém východě za oslavu protižidovského pogromu a  naopak bombardování Gazy za mírové řešení, je správné...

            Žil byl na světě jeden muž.

Ten muž byl velmi spravedlivý, a protože ještě navíc dobře chápal, o čem je Starý zákon, nebylo na světě již žádného spravedlivějšího člověka nad něho. Není divu, že za příznivých povětrnostních podmínek bylo možné spatřovat u kol jeho hlavy zcela dobře patrné náznaky svatozáře.

            Není proto divu, že za tímto mužem přišel Lukáš Pollert, aby se omluvil.

            „Jsem velký lhář milý pane,“ sklopil lékař, který by nikdy nepomohl zraněnému palestinskému civilistovi, své oči a tichým hlasem pokračoval, „propalestinská demonstrace za mír na Blízkém východě v Praze nebyla samozřejmě oslavou židovského pogromu, a už vůbec se nekonala pod patronátem české vlády, jak jsem se snažil naznačit.

            Přiznávám, že to byla ode mě čistá demagogie něco takového psát, protože mám-li být objektivní, tak musím přiznat i to, že historie izraelské suverenity měla tu a tam i zločinnou povahu, kdy docházelo naopak k masakrům arabských obyvatel..

            Jistě, třeba Jakub Patočka je pomatený neomarxista, stoupenec učení židovských učenců z německých univerzit, ale přirovnávat ho k teroristům z Hamásu, kteří vraždí nevinné Izraelce, je ode mě krajně demagogické.

            A rovněž tak krajně demagogické je ode mě obviňovat vládu z toho, že podporuje Hamás a vraždění Židů jen proto, že tuto demonstraci nezakázala a to z toho důvodu, že naše země má bídný status východoevropské kolonie zámořského impéria. A pokud se toto u nás děje, je to řízené přímo tamním vrchním velením. Rakušan je takový místní tlumočník zámořských mocenských zájmů, jak kdosi se mnou souhlasil v diskuzi pod mým postem na sociální síti X.

            Kaji se a prosím vás za to, abyste mi odpustil.“

            Nebohý lékař domluvil a onen spravedlivý, takřka svatý muž položil ruku na jeho ramena, řka: „Jdi, a nepiš už víc pičoviny. Jdi, vykašli se na svoje mizerně placené místo v Motole, kde děláš jen samé přesčasy a jdi pomáhat a léčit do Gazy, ať už palestinské civilisty, nebo zraněné izraelské vojáky, protože boží milosrdenství nezná hranic. Až se vrátíš, tak se mi můžeš zase podívat do očí.“

            „Děkuji vám, vážený pane! Není nikdo na tomto světě spravedlivější než vy!“ poděkoval Lukáš Pollert.

            Pak vstal, vzal pádlo a kanoi, aby se mohl dostat úřes řeku Jordán, a vypravil se do Svaté země pomáhat těm, kdož to potřebují…