Pro paní M. Šichtařovou není už tento svět k žití

Na mecheche pořádaném stranou Svobodní dospěla respektovaná česká ekonomka k závěru, že tento svět není pro ni k žití 

Je mi smutno. Moc smutno.

            Aby taky ne, když ti nejlepší lidé, skutečný výkvět nejen našeho národa, ale i doslova celého našeho živočišného druhu Homo sapiens sapiens, nás houfně opouštějí, protože tento svět už pro ně není k žití.

            Tentokrát jsem se loučil se skvělou ekonomkou, která, bohužel kolektivisty velmi zprofanovanému výrazu vědma, vrátila jeho skutečný význam.

            „Původně to byl kuchyňský robot. Ale protože nejsem, díky bohu, kolektivistka, předělala jsem ho na tento kosmický koráb, který funguje na nepravděpodobnostní pohon, což znamená, že při dosažení nekonečné nepravděpodobnosti prochází současně všemi body ve všech vesmírech,“ vysvětlila mi ekonomka stojící u nádherného mezihvězdného korábu, který vyrobila, jako výsostná individualistika z kuchyňského robotu.

            „Nepravděpodobnostní pohon? Tím se ovšem vysvětlují všechny vaše ekonomické prognózy!“ kývl jsem uznale hlavou, ale pak přece jen zesmutněl, „opravdu musíte odcházet z tohoto světa! Zůstaňte! Odejdete-li, bude svět zase o něco méně svobodný!“

            Ale ekonomka s úsměvem zavrtěla hlavou: „Musím z tohoto světa odejít. Jednak jsem individualistka, a proto nemůžu brát ohledy na to, že tento svět bude po mém odchodu zase o něco svobodnější. To je problém někoho jiného. Máme sice svobodné volby, ale ne všichni kandidáti jsou ve skutečnosti demokraté. A v tom vidím problém. No a z mateřské školky postupujeme přímo do základní školy. A to je taky problém, protože tam jsme známkováni. Když nezlobíme, tak máme dobré známky. Ale když zlobíme, tak se propadáme tak dlouho, dokud nebudeme převychováni. Tenhle svět už pro mě přestal být k žití.“       

„Rozumím vám. Kdybych taky dokázal, jako vy, předělat kuchyňský robot na mezihvězdný koráb, taky bych odtud taky vypadl. Vyřiďte, prosím, na Měsíci, vyřiďte mezi hvězdami, co chceme všichni dneska říci, že přijdeme brzy za vámi, paní ekonomko, protože jak lvové bijeme o mříže a my je rozbijeme!“ rozloučil jsem se paní ekonomkou, která pak zmizela ve svém mezihvězdném korábu, v němž se ke hvězdám vydávala i celá strana Svobodných.

            Tiše a bez hluku se mezihvězdnými koráb se vzácným nákladem odlepil o země a zamířil si to k nebi.

A já mu mával na rozloučenou tak dlouho, dokud ho před mými zraky neukryla velká a masitá oblaka…