Udavačské hlášení o fenoménu dezolát v literatuře

Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill. Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém? Nejsou to dezoláti?

            V komunismu jsme se narodili a v komunismu i zemřeme. Vlastně v něm žijeme nepřetržitě pořád, protože listopad 89 byl podvod, čili žádná demokracie a svoboda u nás nikdy nebyla, a ani nikdy nebude, čehož důkazem je to, že se vládní klika snaží protlačit přes odpor nezblblého, to znamená neočkovaného obyvatelstva (protože jen blbci, třeba učitelky češtiny, se nechali očkovat proti Covidu) korespondenční volbu.

            Korespondenční volba = nová totalita!

            A žijeme-li v komunismu, pak i Soros je komunista, protože vládne prostřednictvím neziskovek, kdežto ti, kteří se vydávají za komunisty, tedy Konečná a spol., ve skutečnosti komunisty nejsou, protože jsou bojovníky proti bruselskému socialismu.

            Jo, milí zlatí, žijeme v komunismu, a kdo nevěří, ať se nechá zavřít, ostatně není dnes nic lehčího, protože Rakušanovo gestapo řádí jako divé.

            Stačí říct, že chcete levné energie a už sedíte v base.

            A sedíte v base mezi samými inteligenty, protože v komunismu končí v base především inteligenti jako nepřátelé v režimu. A tak každý, kdo se chce skutečně něco dozvědět, kdo se chce pohybovat mezi vzdělanými a inteligentními lidmi, ne-li rovnou génii, ten se nechá zabásnout, protože v v base se mu dostane toho nejlepšího vzdělání.

            Není proto divu, ježto žijeme v permanentním komunismu, že cela předběžného zadržení na jedné obvodní služebně Rakušanova gestapa byla napěchovaná tím nejlepším, co si člověk, žíznící po dobré společnosti, může přát, neboť všichni zde byli všichni zavřeni pro své desolátské názory.

            Slepý stařec, ležící na tvrdé pryčně, byl Oidipus a právě vzpomínal na své působení v Aspen Institutu: „Byli jsme v Aspenu, a taky v Trilaterální komisi, jakož i v Sorosově rodině, Gatesově WHO a v Black Rocku, což jsou, jak známo, instituce napojené na US Deep State a větovládné globalisty, dobrá parta, ještě lepší, než je parta v IVK. . Dělali jsme různá alotria, holt to se ví, když jsme naplňovali všechna proroctví z Hájkova protiproudu.

            Nejraději vzpomínám na Čechy. V Aspenu jich byla spousta, a byli náramně horliví. Dodnes mám v hlavě jejich seznam, dovedl bych jej odříkat, i kdyby mě vzbudili o půlnoci. Je to hodně dlouhý seznam, a tak budu jmenovat jen ty, kteří byli nejsnaživější. Karel Havlíček z ANO, Jan Zahradil z ODS, to byli fakt kabrňáci. Ale nikdy, to přísahám, nikdy nikdo nebyl v Aspenu z KSČM, nebo SPD, chraň bůh!“

            Je radost poslouchat moudré starce!

            A je radost poslouchat i filosofy.

Hned nad Oidipem ležel na rovněž na tvrdé pryčně taky jeden takový.

            Jmenoval se Sokrates a ten taky toho navyprávěl mnoho zajímavého: „Já vždy vykládal Platónovi, možná ho znáte, je to můj žák, taky filosof, že jediným ideálním státem je stát filosofů, tedy stát, ve kterém vládnou nikým nezvolené elity.

            Jenže lidi jsou blbci, to se ví, a tak jsem vypracoval projekt, jak takový stát filosofů vybudovat. Jmenuje se, můj projekt, Nový světový řád.

O co jde, přátelé?

Jde o přesunutí moci od suverénních států k nadnárodním orgánům do neměnného železobetonu, čímž vydláždí cestu antidemokratické (ne-li přímo diktátorské) a totalitní jedné světovládě filosofů. Ta bude ovládána WHO a WEF, přičemž státy zcela ztratí svoji suverenitu, protože jediným suverénním státem bude stát filosofů. A platit to samozřejmě budou Židé prostřednictvím MMF a ČNB.“

To je konečně rozumný nápad, stát filosofů!

Tedy pokud ovšem čeští vlastenci nedají na hodině literatury nebohému Sokratovi, humanitně vzdělanému nemakačenkovi, vypít pohár bolehlavu, aby zachránili český národ před jeho řízenou likvidací.

A čeští vlastenci a poctiví katolíci by nejspíše ukřižovali i Ježíše Krista, který ležel na pryčně hned u dveří.

I jeho bylo radost poslouchat: „Jaké mám pohlaví, to vám neřeknu. Jisté však je, že jsem nikdy nezaložil rodinu, jen odváděl ženaté muže od jejich rodin, svatý Petr dokonce udělal kvůli mně svůj coming-out, když nechal manželku a děti napospas bídě, a raději se potuloval se mnou všude možně.

Obránci tradičních hodnot, všichni ti farizejští Semínové a učitelky češtiny, mě samozřejmě nenáviděli. Přišel jsem zbořit všechno staré, přišel jsem zrušit starou smlouvu s Bohem, a proto jsem byl pro ně progresivita.

Dokonce jsem prohlásil, že manželství je blbost, protože v nebi se muži nežení a ženy nevdávají!

A proto mě taky ukřižovali, protože lpěli na všem tradiční a starém, nepochopili, že z toho, v co věří, nezůstane kámen na kameni, protože právě kvůli tomu jsem přišel na tento svět, hehe!

Abych v každém člověku viděl svého bližního, prostě typický dobroser!“

Ježíšův smích byl nádherně zvonivý.

I František z Assisi, který s Ježíšem sdílel jednu pryčnu, měl zvonivý smích.

„Já byl na tom úplně stejně, hehe!“ zasmál se a pokračoval, „i já jsem za dobrosera! Bydlel jsem ve squatech, povídal si s ptáčky a zvířátky a dokonce jsem založil neziskovku na žebrání, hehe! Prostě jsem typický levičák, neomarxista, klimaaktivista, zelený magor, libtard, hehe!“

Ale Ježíš s Františkem nebyli na své pryčně sami, ještě tam s nimi byli Villon a Shakespeare.

„To víte, jsme buzny! LGBT aktivisti! Chceme zničit tradiční rodinu, hehe!“ smáli se vesele ti kluci jako buci, aby taky ne, když Shakespeare má velmi blízko k tradičně největšímu semeništi sodomie v Evropě, ne-li na celém světě, k Vatikánu.

A tamhle u okna si upravoval svoji trnovou korunu Karel Havlíček Borovský.

„No, jo čeští vlastenci mi nikde nezapomenou, že jsem rusofob! Že prý nenávidím Rusko! Plivají na mě, hlavně pan Horner, že jsem chciválek, mají mě za bruselskou děvku. Doma není nikdo prorokem, že ano, Fjodore Michajloviči!“ usměje se Karel Havlíček Borovský a obrátí se na Fjodora Michajloviče Dostojevského.

„To se ví, že Rusko je Kristus národů! Jako byl Kristus bičován, nezná Rus nic jiného než jen knutu! Knuta, kterou se bez přestání navzájem bičujeme, je naše ruská spása a vodka, kterou pijeme, je naše ruská, Kristova krev!“ přikývne Dostojevskij vážně a prohrábne si svůj plnovous.

Tomu se zasmál tlustý veselý chlapík s doutníkem v ústech.

Ano, je to Winston Churchill, anglosaská loutka ovládána světovým židovstvem.

„My to vaše Rusko stejně porazíme a zmocníme se vaší surovinové základny! Nevyšlo nám to s Hitlerem, vyjde nám to se Zelenským. Ten šašek bude za trochu kokainu bojovat za naše zájmy do posledního Ukrajince, hehe!

Četl jste přece Dugina, víte, co jsme my Anglosasové zač, jsme vtělené Zlo, které chce zničit Rusko, hehe!“ smál se ten svobodný zednář, ačkoliv to byl Stalin a Veliké Rusko, kdo ve svaté válce porazil Žida Hitlera, kterého podporovali anglosaští plutokraté, a ačkoliv to byl on, Churchill, kdo oddělil Evropu od Krista, tj., Ruska, železnou oponou.

Buď, jak buď, nacházela se v cele předběžného zadržení opravdu veselá, a proto i vybraná společnost.

Jen v koutě seděl jakýsi zachmuřený muž, dle všeho největší český básník, který se hovoru nijak neúčastnil.

„Já nemám s nimi nic společného, já nejsem žádný desolát, já jsem jen komunistický práskač!“ vykřikl na každého, kdo by ho chtěl snad nějak spojovat s ostatními obyvateli této cely předběžného zadržení.

Tento můj referát, berte prosím, jen jako ukázku mé vědecké práce, na kterou dostávám pravidelně grant.

Od Sorose samozřejmě.