Podle našeho předního pivního experta pana Jakla, byl plzeňský prazdroj vždy jen odporným havlovským patokem, dobrým leda tak na to, aby se vylil do kanálu...
Olympijská myšlenka je velká a vznešená.
Existuje na světě, jen pramálo větších a vznešenějších myšlenek a vlastně i v Platonově jeskyni, která je de facto vězením, sotva najdeme větší a vznešenější přelud.
A proto se lidé každé čtyři roky těší na olympiádu, aby si tuto myšlenku připomněli, aby ji, jak se říká, implantovali do své životní praxe.
A z celé olympiády se lidé těší nejvíce na zapálení olympijského ohně, toho ohně, který lidem přinesl sám Prométheus a po něm i hlavní postava jedné z povídek velikého spisovatele Maxima Gorkého (přesněji povídky Legenda o hořícím srdci).
I teď se lidé těšili na zapálení olympijského ohně.
„Ale kdo jej zapálí? Kdo nám přinese světlo do naší jeskyně?“ ptali se všichni.
Do nejposlednější chvilky bylo jméno toho, komu se dostane oné cti, zažehnout olympijský oheň, pečlivě tajeno.
A když ta chvíle konečně nadešla, dozvěděli se všichni, kdo zapálí olympijský oheň.
Nad tichou zemí vrčeli už netopýři, když na olympijský stadion vběhl, v nátělníku a trenýrkách, Vladimir Vladimirovič Putin a s planoucím srdcem ve své ruce coby olympijskou pochodní v ruce přiběhl k obrovské rouře, aby zapálil olympijský oheň.
V tu chvíli k němu přistoupil předseda mezinárodní olympijského výboru, aby pronesl děkovnou řeč: „Velmi si vážíme, pane prezidente, že jste nám pro olympijský oheň poskytl svůj zemní plyn a to zcela zdarma. Tím jste beze zbytku naplnil olympijskou myšlenku, jejímž cílem je sport, tj. především ruský sport. zapojený do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti v ruském světě.
Na důkaz díků mi nyní dovolte, abych Vám osobně předal Cenu Antonína Himla, jejímž jste jediným držitelem, vyjma Václava Klause, na celém světě. Nikdo se nemůže, vyjma Václava Klause, tímto nejvyšším olympijským ocením pyšnit!“
Po těchto slovech dekoroval předseda MOV Vladimira Vladimiroviče Putina Cenou Antonína Himla.
„Děkuji, je to pro mě velká čest. Vzpomínám, jak jsem před 40 lety coby mladý důstojník KGB bojoval za uskutečnění veliké olympijské myšlenky. A dnes je tady se mnou. A nejen ona, olympijská myšlenka, ale taky všichni ruští sportovci, všichni ruští lidé.
Co říct?
Když s někým čestně bojuješ o olympijské prvenství, kdy někoho porazíš v čestném sportovním boji, stává se on, tvůj protivník, součástí tvé ruské duše, nebude už tvým nepřítelem. Děkuji!“
Vladimir Vladimirovič Putin se uklonil, zatímco na zem padali netopýři s křídly sežehnutými od olympijského ohně, který tryskal výš a výš, div ne, až ke hvězdám, načež předseda MOV prohlásil olympiádu za zahájenou.
A skutečně, netrvalo to dlouho a ve vzduchu už nebyli žádní netopýři, kteří by ještě vrčeli…
Člověk, to zní hrdě!
