Kde a jak v pražských ulicích močí (urinuje) protestující zemědělská chudina?

Ze svých vlastních zkušeností určitě dobře víte, jak je někdy opravdu složité najít v Praze místo, kde se člověk může v klidu na ulici vymočit, nevystaven dotěrným pohledům kolemjdoucích... 

            Agrobaron Jandejsek se chystal právě ke spánku, když vstoupil do jeho ložnice lokaj v umouněných montérkách a pravil, podávaje panu agrobaronu navštívenku: „Někdo chce s vámi mluvit, Vaše blahorodí.“

            „Takto pozdě?“ podivil se agrobaron Jandejsek, ale když se podíval na navštívenku, nařídil lokajovi, „ať jde dál!“

            Lokaj se uklonil a odešel z ložnice. Neuplynula ani minuta a do ložnice agrobarona vešel předseda SPD Tomio Okamura.

            „Promiňte, pane agrobarone, že přicházím takto pozdě, ale zdržel jsem se v posilovně,“ omluvil se Tomio a sedl na pelest agrobaronovy postele, „ale chci vám vyjádřit svou plnou podporu ve vašich protestech, mně taky není levná ukrajinská pšenice dvakrát po chuti.

            A nejen to, rád bych přispěl i svojí odbornou radost, aby byl váš protest co nejvíce snesitelný právě pro vás, samotné protestující.

            Mohu mluvit dál, pane agrobarone?“

            „Mluvte, uvidíme, co z vás vypadne, pane Pitomio,“ nechal agrobaron návštěvníka, aby pokračoval.

            „Nejdříve chci říct, že váš protest proti vládě plně podporuji, pane agrobarone,“ uklonil se zdvořile Tomio Okamura a pokračoval, „jde o to, že při své práci poslance jsem se naučil dokonale ovládat svůj močový měchýř. Dokážu nemočit nepřetržitě třeba i dvanáct hodin, když na to přijde.

            Napadlo mne, že by se vám něco takového mohlo při protestu proti vládě docela dobře hodit. Zásluhou neschopnosti této vlády nejsou ulice Malé strany přizpůsobeny k tomu, aby se v nich dalo chodit na malou stranu, a vy je budete blokovat přinejmenším celý den.

            Chcete-li, nabízím vám v tomto směru svou odbornou pomoc a dávám vám zcela k dispozici svou revoluční metodu zadržování moči, všechno co povede ke svržení nynější vlády je správné!“

            Agrobaron, vyslechnuv Okamurova slova, se usmál.

            „Velice si vážím vaší nabídky,“ řekl a položil Okamurovi na rameno svůj knírek, „ale je vidět, že zemědělství příliš nerozumíte, protože tento problém máme už dávno vyřešen, protože my zemědělci dobře víme, že kdo má obilí, má i moč, jak říká veliký Lenin, který dej mu panbůh věčnou slávu, zlikvidoval všechny kulaky, scelil lány a  rozoral celiny.

            Ptáte se, jak jsme to vyřešili?

            Docela jednoduše!

Jak zemědělec docela často ořu, nebo aspoň vláčím, to se ví, jinak to v branži nejde. Zapřáhnu své tři voly a vyjedu na pole. Má pole jsou rozsáhlá a tak na nich ořu s voly mnohdy celý den. Samozřejmě, že se mi chce po nějakém čase močit.

            Ale kde se mám vymočit, když všude kolem mě je jen pole, zčásti zorané a nikde žádný remízek?

            Proto si vždy beru, když vyjíždím s voly na pole, hliněný džbán z Krumlovského zámku, a do toho při polních pracích všeho druhu močím. A ne jinak tomu bude i při protestu v Praze. Každý protestující zemědělec bude mít u sebe hliněný džbán na močení zrovna tak, jako kdyby oral, nebo vláčel svá pole, protože je tak naučený.“

            „Hliněný džbán! Vidíte, to není vůbec špatný nápad, to mě vůbec nenapadlo, že bych mohl i u řečnického pultu během svého projevu…! Ta vidina mě přímo láká!“ zvolal nadšeně Okamura.

            „Mohu vám jeden věnovat. Tu máte,“ vytáhl odněkud agrobaron hliněný džbán a podal ho Okamurovi.

            Byl to tentýž džbán, jeden z těch mnohých, do kterých dnes močí i protestující zemědělci, prostě klasický cibulák, který máte doma dost možná i vy, neříkejte, že ne…