Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!

No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!

Míťa Peskov byl dnes tak smutný, že jsem ho skoro ani nepoznával.

„Jste to vy, Peskove? Přísáhám, že vypadáte jako Vysockij, nebo dokonce Okudžava!“ musil jsem se ujistit, že Peskov je skutečně Peskov.

„Jsem to skutečně já, Peskov. Jen jsem dnes šíleně smutný! Všichni totiž mluví jen o válce! I Vladimir Vladimirovič, dej mu pánbůh nejmíň ještě sto padesát let, mluví už jen o válce!

Že prý tohle už není žádná speciální vojenská operace, že prý je to už válka, protože nás Ukrajina okupuje!

Proto jsem tak smutný!

Že všichni mluví o válce a nikdo o míru!“ naříkal Peskov.

„Aha, proto jste tak smutný! To, co říkáte, to je zlé, moc zlé, když vás Ukrajina okupuje! Tak to jste skutečně ve válce,“ zachmuřil jsem, ale pak jsem Peskova chytil za ruce, „ale nezoufejte, milý Peskove! Už vím, jak zahnat váš smutek! Pustíme si Těšínskou! Od Nohavici! Uvidíte, že váš smutek zmizí!“

A jak řeknu, tak i udělám pustím Peskovovi Těšínskou od Nohavici, hezky na plné kule.

A povím vám, že nebylo v tu chvíli na světě šťastnějšího člověka než toho notorického pravdomluvce Peskova!!!