Uprchlíci jsou jako zvířata
„Člověk se snadno vyplaší, přecení nebezpečí, které mu hrozí. Podlehne strachu, myslí si, že kdo uteče ze svého domova, ten vyhraje, dá se proto na bezhlavý útěk, aby si zachránil život, stane se, prchaje, vykořeněným, věčně bloudícím.
Anebo prostě neopustí svůj domov, ať je nebezpečí, které mu hrozí sebevětší, protože je příliš zakořeněný. Jeho hrdost mu nedovolí stát se uprchlíkem, nechce se stát vykořeněným, vydaný napospas cizotě a nesmyslnosti svého bludného života.
Prožije spoustu plodných let na jednom místě, a kdyby měl toto místo opustit, byla by to jeho smrt, takový má aspoň pocit.
Blíží se katastrofa, všichni kolem balí kufry, nasedají do aut a prchají po ucpaných silnicích do bezpečí, chvatně se odřezávají od svých kořenů, opouštějí všechno, co mají, jen aby si zachránili holý život.
Ale k čemu je holý život?
Není holý život jen živořením?
Jistě někdo může začít žít znova na jiném, zcela novém místě, zapustit tam kořeny, stát se zase zakořeněným, ovšemže jen mělce, aby v případě potřeby a nutnosti opět zvedl kotvy, opět prchal, protože, kdo je jednou uprchlíkem, je jím už navždy.
Ale mohou tak existovat všichni, mohou se tam, kam uprchli, stát opět lidmi, kterým byli před svým útěkem?
Kolik lidí, ač si zachránilo svůj holý život tím, že opustilo své domovy, netrpí pocitem zmaru a beznaděje a kolik lidí, kteří sami nikdy nic nezažili, dívá se na takové uprchlíky skrz prsty, považujíce je za zbabělce, ne-li rovnou vyděrače, kteří utekli ze svých domovů jen proto, aby se jim mohli pověsit na krk, kteří se domáhají soucitu a solidarity způsobem, který hraničí s vydíráním?
Co si, například, myslet o ženě, která pořád před vás strká svých pět dětí a ječí, že jí jakási katastrofa připravila o všechno, o manžela, o dům, o prosperující firmu, a ona teď nemůže své děti nakrmit, utišit jejich hlad a děti taky přece dovedou mít zběsilý hlad?
Nepomyslí si snad devadesát devět lidí ze sta: ,Tak proč máš tolik děcek, když je nedokážeš uživit? Máme je snad živit my, máme se s nimi dělit o to málo, co máme, máme snad kvůli tvým dětem šidit své děti?‘
Narážejíc na odmítavé pohledy snad žena posléze pochopí, že bylo lepší zůstat doma, tam, kde ji ona katastrofa připravila o všechno, ale kde by přece jen nebyla uprchlíkem, protože takto přišla ještě navíc o vlastní důstojnost, stala se poběhlicí, fenou, která jen rodí děcka, o která se nedokáže postarat, řvoucí a odporná děcka, která každého jen obtěžují svým pláčem a taháním za rukáv s prosbou o pomoc.
Ne, lepší je nikam neutíkat, zůstat tam, kde je člověk doma, ať už je nebezpečí sebevětší. Jistě, je v tom kus bláhovosti a naivity, jež jsou vždy spjaty s nadějí, nejzákeřnější ze všech drog, že snad nebude tak zle, že se nenaplní ty nejhorší scénáře, že se přese všechno, zůstane-li člověk doma navzdory varování, podaří něco zachránit, že se nakonec všechny hrozby ukážou být planými.
Ano, člověk rád uvěří tomu, že jej tato naděje spasí a zachrání, že cosi, co je nad ním, se přece jen slituje, zatímco se na něj valí katastrofa nedozírných rozměrů.
Ti, co před ní utekli, měli strach.
Ale člověk zachvácený strachem přestává být člověkem, stává se zvířetem a zvířata nemají duši.
Člověk zachvácený strachem přestává být vládcem světa, tím, kdo má vše pod kontrolou, přestává být hybatelem, tím kdo uvádí vše v pohyb, a sám se stává nepatrnou a zcela pasívní částečkou, jež je hnána slepými silami z místa na místo tak dlouho, dokud neklesne svým obličejem k zemi a nevydechne naposled.
Utéct, to znamená ztratit duši.
Proto se lidé dívají tak nevraživě na uprchlíky, kteří se jednoho krásného dne objeví u nich doma, tam, kde vždy vládl pokoj a mír, kde nehrozí, ovšem jen domněle, žádné nebezpečí.
,Proč jste utíkali? Jistě jen proto, abyste nás o vše připravili! Ale vy, vy nejste nic než jen zvířata!‘ myslí si lidé o uprchlících a nic jiného si o nich myslet ani nemohou, když jejich zemi zaplavují stáda těchto zvířecích tvorů, kteří připomínají lidské bytosti toliko svým vnějškem, protože to základní a podstatné, co dělá člověka člověkem, totiž lidská duše, jim chybí, protože tu nechali doma.
Nikdy nebudu uprchlíkem!
Nikdy nepřetrhnu své kořeny, neztratím svou duši, nebudu terčem nevraživých lidských pohledů, nebudu na stejné úrovni jako matka žebrající na ulici chléb pro svých pět vyhublých dětí!“ usmyslil jsem si, že neuteču ze svého domova před blížícím se hurikánem gigantické síly.
Byl jsem jediným, kdo tak v našem městečku smýšlel. Všichni se sbalili a prchli do bezpečí, bez ohledu na věk či pohlaví, zaměstnaní i nezaměstnaní, přizpůsobiví i nepřizpůsobiví, všichni se dali do zoufalého pohybu, aby si zachránili svoje životy.
Zachránili životy, hehe, a přitom utíkali jen z jednoho pekla do druhého, protože pro uprchlíky není život, který si zachránili, ničím než peklem!
Procházel jsem se prázdným a opuštěným městem, zatímco na obzoru kupila se již těžká, zlověstně vypadající mračna. Byl jsem zrovna na náměstí, podivuhodně prostorném, protože jako z města zmizeli lidé, zmizela z něho všechna jen trochu pojízdná auta, když vítr začal sílit.
Jeden jeho prudký náraz mě srazil rozverně k zemi.
Vstal jsem, chtěje větru vzdorovat vší silou svého lidského těla. Ale už to nešlo, ba právě naopak, vítr hnal mě bezmocného ke zdem domů, na které mě přimáčkl, jeho hukot zesílil tak, že neslyšel jsem vlastní chechot.
Smál jsem se totiž, protože se mne zmocnila šílená euforie, kterou měli na svědomí nejspíše endofirny.
Vůbec to nebylo tak hrozné, ba právě naopak.
Vítr už strhával střechy, jejichž kusy padaly vedle mne, i mariánský sloup uprostřed náměstí zlomil se ve své půli a stejně tak i stromy, jež byly na náměstí vysazeny před deseti lety při jeho rekonstrukci za peníze z eurofondů, byly vyvráceny do jednoho ze svých kořenů.
Vítr stále bez přestání sílil, až mne vzdušný vír prudce uchopil a napřed vymrštil do výše a pak se mnou udeřil o zem tak prudce, že mohl jsem to přežít jen, kdybych nebyl z masa a kostí, ale z nějaké amorfní, extrémně tvárné hmoty, třeba hrnčířské hlíny.
„Dobře, že jsem nikam neutekl, hehe!“ byla moje poslední myšlenka, zatímco mne hurikán zasypával vším možným, co mu přišlo pod ruku, tím, co bylo ještě před několika minutami naším městečkem, v němž jsem prožil všechen svůj život, a které se teď ocitlo kdoví na jak dlouho bez elektrického proudu, než budou jeho dodávky obnoveny, budou-li vůbec obnoveny.
Karel Trčálek
Mistr a Markétka
Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...
Karel Trčálek
Minuty pro Hitlera z Institutu Václava Klause
Majitelé jediných pravd, např. ti z IVK, jsou-li přitlačeni ke zdi důkazy, že zadupávají svobodu slova, že destruují voltairovský princip a že umlčují a zastrašují své oponenty, vytáhnou obvykle svůj poslední zoufalý argument...
Karel Trčálek
Zrádce Beneš zachránil republiku, málo platné!
Západní spojenci měli naštěstí dost rozumu, na rozdíl od tehdejších našich domácích chciválků, aby zabránili v Mnichově masakru českého národa, takže Edvard Beneš mohl v klidu vyvěsit bílou fangli, abychom přežili
Karel Trčálek
Cos to porobil, Pavelenko Pavle?
Tuto píseň si dost možná prozpěvovali někteří učitelé na Slovácku, když na obličeji pana prezidenta viděli malou, asi půlmetrovou řeznou ránu
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 2949
- Celková karma 25,16
- Průměrná čtenost 866x