„Když vidím Zemana, vidím v něm Masaryka!“ říkal pan Petřík každému na potkání, padaje mu do náruče.
„Kamaráde, soudruhu, máš recht! Když vidíme Zemana, vidíme v něm Masaryka!“ objímal se každý s panem Petříkem, ať to byl muž či žena, důchodce či mladý člověk, dodávaje, „Masaryk bydlel v Lánech, a Zeman taky bydlí v Lánech. Jan Masaryk byl za války v Anglii a Kateřina Zemanová taky studuje v Anglii, Masaryk měl Čapka a Zeman má zase Ovčáčka!
Jako Masaryk doporučil za svého zástupce Beneše, který se zasloužil o stát, vyhnání Němců a vítězství komunistů, tak Zeman doporučí za svého nástupce Ringo Čecha, který se taky zaslouží o stát, vyhnání imigrantů a vítězství komunistů z SPO!
Jak bychom nemohli vidět Masaryka, když vidíme Zemana!“
„Máte recht, kamarádi, soudruzi, spoluagenti!“ jásal nadšeně pan Petřík, setrvávaje i nadále v náruči dotyčné osoby, „ale tím se podobnost zdaleka nekončí, ba právě naopak!
Jen si vzpomeňme na spor o Rukopisy.
Masaryk se nebál jít proti proudu a jeho, pro něj tak typická, neochvějná tvrdohlavost mu umožňovala pevně stát za svým názorem, že jde o falsifikát, jakkoliv to vždy spolehlivě rozzuřilo pražskou kavárnu.
A teď si, kamarádi, soudruzi, spoluagenti, vezměme spor o Peroutkův článek!
Není tvrdohlavost Zemanova v tomto případě stejná jako tvrdohlavost Masarykova při sporu o Rukopisy?
Jako stál Masaryk pevně za svým názorem, který přiváděl pražskou kavárnu k zuřivosti, tak i pevnost Miloše Zemana ve sporu o Peroutkův článek rozzuřila pražskou kavárnu, neboť není pochyb, že Peroutkův článek nesporně existuje, protože jej Miloš Zeman četl!
Ano, když vidíme Zemana, musíme v něm vidět Masaryka!“
„Ano, ano, ano! Tak jest!“ zvolala nadšeně dotyčná osoba, jež ve své náruči držela pana Petříka a její nadšení se vystupňovalo takřka až k nepříčetnosti, „ a co hilsneriáda!?
Nehájil Masaryk Žida Hilsnera proti mainstreamu, který ho účelově obvinil z rituální vraždy české dívky!?
Neopakoval pořád dokola, že rituální vražda je pověra a proto je Hilsner nevinný?
Nepsal mainstream: ,Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!‘?
Psal!
A teď to srovnejme s Babišiádou!
Neobvinil mainstream s matrixem účelově Babiše z dotačního podvodu?
A nehájí Zeman Babiše, jako hájil Masaryk Hilsnera?
Neříká Zeman, že Sobotka je svině a Babiš je nevinný?
Říká!
A kdyby jen říkal!
V den, kdy zemřel Masaryk, pozve Babiše na Hrad, aby jej povzbudil právě Masarykovými slovy: ,Náš humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavně,všude,ve všem a vždy odpírali zlému matrixu! Proč máme diskriminovat premiéra, tedy toho, koho já jmenuji premiérem, a ne hejtmana, tedy toho, koho zvolilo hejtmanem krajské zastupitelstvo?
To přece odporuje našemu humanitnímu ideálu!‘
A jak na to reagují mainstream a matrix?
Reagují na to nenávistnými urážkami, mediálně masírují dolních deset miliónů propagandou ve prospěch Zemanových protikandidátů, kteří nejsou nic jiného než jen, jak správně podotkl pan Větvička v rozhovoru pro Parlamantní hlísty, docela obyčejní šašci!
Šašci, hehe!“
Dotyčná osoba i pan Petřík se radostně rozesmáli a jejich duší se zmocnila opojná lehkost bytí.
Jen jednou, když padl komusi do náruče, řka, jako vždy, že když vidí Zemana, vidí v něm Masaryka, řekl dotyčný: „Masaryka? Já v něm vidím spíš Havla. Oba jsou stejní ochlastové, oba mají prohulený pajšl, oba sotva chodí a oba se derou tam, kde je nikdo nechce!“
Pan Petřík se zaraženě podíval na dotyčnou osobu, načež důrazně vykřikl: „Miloš Zeman je jasný favorit voleb!“
„To byl Havel přece taky!“ opáčil dotyčný a šel dál, nechávaje pana Petříka stát uprostřed ulice.
Ale pan Petřík měl pro strach uděláno.
Vůbec se neposral z toho, co mu dotyčný řekl, ba právě naopak.
Zvedl pěst, zahrozil pěstí směrem ke vzdalujícímu dotyčnému a zvolal tak hlasitě, až ho bylo slyšet až na Univerzitu Karlovu: „Naši občané si přece jen nenechají vymýt mozky masivní antizemanovskou propagandou ve veškerém našem mainstreamu!“
Kdoví, jak na to reagovalo osazenstvo zmíněné Univerzity, jisto však, že ptáci sedící v korunách okolních stromů unaveně zívli a dali si hlavy pod křídlo, i když zdaleka ještě nepadal soumrak tichý tak, že je trošku a uslyšíš tkát pavoučí nožku.