„Čím míň králíků, tím méně hnoje!!!“ Jednoduché, výstižné a přitom tak pravdivé. Řekněte mně, pane Trčálku, vy se s ním znáte, chodíte k němu domů, kam na to ten mladej Klaus chodí? To by přece nevymyslela ani Šichtařová, a ta už má kolik publikací. Snad možná Hana Greta Lipovská, ta by to mohla dát, ale ta teď nemá čas, musí řešit Českou televizi.

Když už jsme u toho hnoje, prosím Vás, pošlete mně to Klausovo číslo, potřeboval bych taky trochu. Kdepak celou fůru, bydlíce s ženou a dvěma dětmi v panelákovém 3+1 se dvěma balkony, stačila by nám jenom nůše. Máme oba balkony osázené pelargoniemi, a nevěřil byste, po králíčím hnoji rostou jako z vody. Nůši dám ženě pod stromeček, ale odkud ji mám, to jí neřeknu, víte ona je dost zásadová, Klause a tu jeho Trikoloru by nevolila ani za fůru hnoje, jedno, jestli králíčího, natož za nůši. To já zas klidně jo, mně na republice nějak zvlášť nezáleží, tak proč bych nevolil třeba Klause nebo Okamuru. Tak nezapomeňte na to číslo, prosím. Vánoce jsou už za dveřmi.

Zasmála jsem se! Ale mně nevadí, že si z farmy nenakoupím. Já tam stejně nenakupuji, protože nevěřím příliš ani té farmě. Nedivte se mi, já totiž byla odchovaná na masu, které pobíhalo po stejném dvoře jako já. A takovou slepičí polévku, jakou jsem jedla v dětství a mládí, tu bych Vám přála. A přála bych ji všem, kteří se třeba nemohou vzpamatovat z covidu - poctivá polévka z domácí slepice by je hned postavila na nohy! Dvůr již sice není, ale jsou zaplať pánbů ještě nějací příbuzní, kteří stále chovají drůbež, i ty králíky chovají - ale na králíky chuť nemám, v dětství jsem se jich přejedla!

Dost! - Králíka jsem nejedl několik desetiletí, asi naposledy v době totality, byly v něm broky...Kuře nejím, jsou čím dál hnusnější, chudáci z koncentráků. Na farmáře nemám peníze.

Broky v kralikovi?