Osobní vzpomínka na zimní vojenské cvičení 1. armády VZO v roce 1987
Bylo to v roce ’87, v únoru, během zimního taktického cvičení 1. armády ZVO, kterého jsem se osobně účastnil jako velitel jedné z tankových divizí. Náročné bojové úkoly i drsné klimatické podmínky důkladně prověřovaly naši techniku a, koneckonců, i lidi.
Naše ztráty, materiální i lidské, byly však naštěstí minimální. Bojové úkoly se nám dařilo plnit na výtečnou, nevázlo ani zásobování.
V polních podmínkách si ovšem člověk nemůže moc vybírat, a tak jsem byl nucen sdílet v kasárnách, jež byly součástí výcvikového prostoru, jeden pokoj společně se zástupcem náčelníka politické správy 1. armády , člověkem i na můj vojácký kus přespříliš nekompromisním.
Únava po namáhavém dni plném taktických bojových manévrů byla ale tak velká, že jsem každého večera hned usínal, ušetřen tak lekcí z leninsko-marxistického katechismu, kterými armádní politruk nijak nešetřil, maje přitom nelidskou výdrž, jako by snad ani nepotřeboval spát.
Cvičení se blížilo ke svému konci, před námi byl již jen jeho poslední den. Hodil jsem sebou, jako vždy, do postele a okamžitě usnul. V noci jsem se však zničehonic probudil. Pokoj byl osvětlen jasným měsíčním světlem, před dvěma nebo tři dny byl úplněk. Viděl jsem tedy jasně postavu politruka, jež přecházela po pokoji sem a tam, rozhazujíc rukama.
„Nemůžeš spát, soudruhu?“ zeptal jsem se ho.
Politruk sebou trhl a, zastaviv se, řekl: „Říkal jsi něco, soudruhu plukovníku?“
„Ptal jsem se, proč nespíš. Je noc, zítra nás čeká náročný den. Měl bys sis odpočinout,“ odpověděl jsem.
Politruk rozhodil rukama: „Jak bych mohl spát, soudruhu plukovníku, když třídní nepřítel taky nespí?
Číhá na každou naši chybu. Čeká, až usneme, ztratíme bdělost, aby mohl zaútočit, vloupat se do našeho ovčince!“
„Moc si to bereš, soudruhu. Naše lidová armáda, to je přece pevná hráz. Lehni si a prospi se. Když budeš unavený, snadněji uděláš nějakou osudovou chybu v politické práci,“ snažil jsem se mu domluvit.
Ale bylo to marné.
Nebohý politruk divže nevykřikl: „Nemohu spát! Nemohu spát, když ideové uvědomění mužstva strašlivě upadá.“
„Nu, snad nebude tak zle,“ chlácholil jsem politruka.
„Bude ještě hůř!“ zalkal politruk a posadiv, se na pelest své postele, začal naříkat: „lidé už v nic nevěří, to je to! Už nemají víru ve vítězství pracujícího lidu, jejich láska ke straně ochabuje, v jejich srdcích už není žádná naděje!
Třídní nepřítel jim zatemnil rozum, zbavil je víry, lásky i naděje!
Místo citátů soudruha Lenina či Marxe, vykládají si na latríně politické vtipy. Soudruh generální tajemník je pro ně jen komický dědek!
Dělám, co můžu, snažím se posilovat v mužstvu víru, ale podvratné živly všechnu moji práci sabotují.“
Politruk se odmlčel. Vstal jsem ze své postele a přistoupil k němu, abych ho donutil lehnout si, nic víc mu nemohlo prospět než spánek.
„Lehni si, soudruhu, musíš si odpočinout. Je to rozkaz!“ chytil jsem nešťastníka za ramena.
Ale ten se v tu chvíli vymrštil z postele a pln zoufalství se chytil mého pyžama, sípavě pronášeje: „Co je to člověk?
Řekni mi, soudruhu, co je to člověk?
Proč už člověk nevěří ve vítězství pracujícího lidu nad kapitalismem?
Proč už člověk nemiluje stranu, která ho dělá lepším?
Proč v srdci člověka pohasla naděje, že se nám naše velké dílo podaří?
Proč člověk věří třídnímu nepříteli, proč jej miluje, proč v něj doufá, když jej třídní nepřítel tolikrát zradil, když jej třídní nepřítel vykořisťuje a zneužívá ke svým zištným cílům?
Děláme pro člověka první poslední. Obětujeme se pro něj, schůzujeme do noci, a on přece nakonec skočí na lep třídnímu nepříteli, dá se omámit pozlátkem jeho sladkých řečí!
To mi řekni, soudruhu plukovníku, co je člověk zač?!“
„Řeknu ti to. Ale až ráno. Teď musíš spát, soudruhu!“ řekl jsem rázně.
Politruk kupodivu poslechl. Nijak se už nevzpouzel, když jsem ho ukládal do postele. Kdoví, kolik nocí ten nešťastník nespal, užíraje se poklesem politické uvědomělosti mužstva, ze kterého se snad i obviňoval, trpě nelidsky tím, že nedokáže zabránit průniku třídního nepřítele do duše člověka, pro jehož dobro byl by schopen, kdyby na to přišlo, skočit i pod pásy nepřátelského tanku.
Uloživ politruka, lehl jsem si zpátky do své postele a záhy usnul. Ráno se ukázalo, že politruk má horečku, že je slabý tak, že se ani nedokáže zvednout z postele. Bylo vidět, jak ho mučí to vědomí, že třídní nepřítel okamžitě využije jeho bezmoci a vší silou zaútočí na duši mužstva, aby podvrátil jeho bojovou morálku.
Zavolal jsem samozřejmě k politrukovi lékaře. Ten nařídil okamžitý odvoz do nemocnice, jakkoliv se tomu politruk bránil, bylo to až komické vzhledem k jeho slabosti. Jinak se nám ovšem poslední den cvičení náramně dařilo. Odrazili jsme útok nepřítele a sami, v taktické součinnosti s letectvem, bitevními vrtulníky, uskutečnili obchvat a,překonavší vodní překážku, vpadli mu do týla (ten manévr se velmi líbil i přítomným sovětským generálům).
Politruk se už ke své politické práci, skončiv v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Ostatně i já sám jsem sotva půl roku tomto cvičení opustil divizi a přešel do štábu Západního vojenského okruhu, byv povýšen na generálmajora, bylo mi čtyřiačtyřicet let.
Tam mne taky potom zastihl listopad ’89. Ale to už jiná kapitola. A já, starý voják, generál ČSLA na penzi, chtěl jsem si jen dnes, když se další zima opět pomalu chýlí ke svému konci, zavzpomínat na cvičení v roce ´87, na ty časy, kdy naše armáda byla ještě bojeschopná, kdy patřila k nejlepším na světě...
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 24,97
- Průměrná čtenost 868x