Masaryk, horší to už opravdu být nemohlo

17. 03. 2017 16:58:22
Viděli jste Masaryka? Myslím ten film, samozřejmě. Může být článek o špatném filmu jiný než špatný? Nemůže! Horší už to opravdu být nemohlo

Hned jak odbilo poledne, naladil se X. nanejvýš svátečně. Taky si stoupl před zrcadlo a oholil se, jak nejlépe to šlo. Chystal se totiž do kina. Včera podařilo se mu sehnat lístek na Masaryka. Před pokladnou stála obrovská fronta lidí. Všichni byli strašlivě nervózní, strkali jeden do druhého, vulgárně si nadávali, vzájemně se obviňovali z předbíhání.

I X. se dopustil malého podrazu, vcelku nevinné sviňárny.

Člověk, který stál před ním, se zničehonic na něj obrátil a řekl: „Pane, vypadáte jako čestný člověk. Musím si odskočit, podržel byste mi místo?“

X. přikývl: „Samozřejmě.“

Ten člověk se pak vrátil a řekl: „Tak jsem tady, stoupnu si zase před vás. Za hodinu bychom mohli být na řadě, snad ještě budou lístky aspoň do první řady. Slíbil jsem to dětem místo Anděla Páně II.“

A sotva to řekl, už se dral před X.

„Nebát se a nekrást!“ dodal si X. v duchu odvahy a nahlas se na toto člověka obořil, spravedlivě rozhněván, „kam se cpete? Co předbíháte, zmetku jeden?!“

Člověk se na něho udiveně podíval: „Stál jsem před vámi. Jenom jsem si odskočil. To se přece může!“

„To by mohl říct každý! Že si odskočil! To bych si mohl taky odskočit a pak jít rovnou k okénku! To mám rád, takové vychcánky! To opravdu miluji, takovou vychcanost! To jsme celí my, Češi.

Fuj, naplivat na tu naši svinskou národní povahu!“

X. si teatrálně odplivl.

„Ne, já jsem tady stál. Nemáte právo...!“ zalykal se vztekem onen člověk a vší mocí snažil se dostat před X.

„Tady máš právo!“ srazil X. pěstí toho člověka k zemi.

Tím to bylo vyřízeno. Ostatní, co stáli před X. mlčeli, nebo se dívali jinam. Hodilo se jim, že se posunou o jedno místo. Těm, co stáli před X., to bylo jedno, hlídali si svoje místa jako v oko hlavě, a na nic jiného nemysleli. Tak se X., i díky tomu, podařilo koupit lístek na Masaryka.

Kino začínalo ve tři. Ale už v jednu byl X. jako na jehlách. Přecházel po svém bytě sem a tam, často se díval z okna. Několikrát usedl i k pianu, otevřel jej, zahrál nějaký motiv. Ale pak toho nechal, klavír zase zaklapl a přecházel zase sem a tam. Nervozita X. byla pochopitelná.

Sám nevěděl, kdy byl v kině naposled a na čem vlastně. Čím víc napínal svoji paměť, tím více mu připadalo, že byl v kině naposled ještě jako dítě.

„Byl to Vinnetou nebo Fantomas?“ ptal se sám sebe, nejsa si vůbec jist, jaký film se tehdy promítal.

Snad by nešel do kina ani teď, ale všudypřítomná reklama ho k tomu donutila.

Předevčírem mu dokonce jedna známá řekla: „Člověk, a to i tehdy, je-li těhotnou ženou, by měl vědět o historii své země, své vlasti, co nejvíce!“

X. v tom rozpoznal jasnou narážku na Masaryka. Podlehl tedy i on dojmu, že musí Masaryka vidět, že bez zhlédnutí toho filmu bude jeho národní povědomí jaksi neúplné, že jeho sepětí s rodnou zemí, s historií vlastního národa bude cosi podstatného chybět, že mezeru, která vznikne v jeho hlavě neshlédnutím Masaryka, nezacelí ani sebelépe míněných deset plzní vypitých během jednoho večera.

„Málo platné, Masaryk je obecně sdíleným kulturním zážitkem, společnou zkušeností, jež je tmelem každého národa, to jest skupiny lidí, jež je definována právě těmito společnými zkušenostmi.

Němci mají svoje zkušenosti, Židé mají svoje zkušenosti, Syřané mají svoje zkušenosti a stejně tak třeba i Iráčané mají svoje, na jiný národ nepřenosné, zkušenosti.

A tak máme i my, Češi, svoje nepřenositelné zkušenosti, jež vymezují naše místo ve světě. A jednou z těchto zkušeností je i Masaryk,“ přemýšlel X., už stojící ve frontě na lístky, shodou okolností krátce před tím, než jej oslovil člověk, jenž se nacházel před ním a kterého pak poslal k zemi.

O půl druhé už to čekání na Masaryka X. nevydržel. Cítil, že musí ven, na vzduch, nebo se z toho vypětí zblázní.

„Třeba už bude kino otevřeno! Sednu si do něj a hned to bude zase o něco lepší!“ pomyslel si X. oblékaje si dlouhý balónový plášť, který si asi před půlrokem vyzvedl z čistírny.

Pak už si jen nasadil klobouk, popadl koženou aktovku, v níž měl lístek do kina a vyrazil ven.

Ale neušel venku ani pár kroků a vrazil do jedněch svých dobrých přátel.

„Snad nespěcháš na Masaryka?“ otázali se ho jeho známí v žertu.

„Právě tam!“ přikývl X. vážně, dodávaje, „včera jsem si koupil lístek. Mám ho do první řady. Ale co už? I v první řadě musí na Masarykovi někdo sedět.“

„Člověče, neblázni! Nikam nechoď!“ chytli přátelé X. za rameno, sami dodávajíce, „my na tom byli předevčírem. Ještě dnes se nám chce z toho zvracet.

Větší blbost jsme ještě neviděli!

Škoda času a rozumu!“

„Cože!?“ vytřeštil X. oči na své přátelé, jako by jim ani trochu nevěřil, „Masaryk je blbost?“

Přátelé vážně přikývli: „Horší už to být nemohlo. Představ si, že ten Masaryk nedělá nic jiného, než jen šňupe kokain. A když nešňupe, tak tančí. A když netančí, tak hraje na piano. A když nehraje na piano, tak se tahá s děvkama a chlastá. A když se netahá s děvkama a nechlastá, tak zase šňupe kokain.

A přitom jeho otec byl takový pracovitý a poctivý člověk, o dědovi ani nemluvě.

Jenže taky co mu zbývalo, když zahraniční politiku dělal Beneš?

A končí ti to tak, že skočí z okna.

Ale skočí tak, že to vypadá, jako by ho někdo shodil.

Prostě blbost.“

„Blbost,“ opakoval smutně X., dívaje se kamsi do dáli, sňav si z hlavy svůj klobouk a položiv si jej na hruď, „je to blbost. A já se nejvíc těšil na tu scénu, jak chce mladý zabít starého.

Je noc, do ložnice prezidenta vplíží se postava s nožem v ruce a tiše se krade k lůžku, na které leží stařičký tatíček prezident. Postava skutečně tiše přistoupí k lůžku, zvedne nůž, aby zasadila prezidentovi smrtící ránu, když v tom sám prezident rozsvítí lampu na nočním stole.

A tu se ukáže, že oním vrahem není nikdo jiný než prezidentův syn.

,To jsi ty, Jane?‘ ušklíbne se prezident a zase zhasne.

Mladému klesne ruka s nožem, stojí bezmocně u lůžka svého otce a, neschopen jej zabít, pláče: ,Proč jsi mě nenechal hrát na klavír? Mohl jsem tě milovat stejně jako Ježíš svého otce!‘

Ale v tom do pokoje vejde žena v nočním úboru.

Hned v ní rozpoznám Alici, dceru stařičkého prezidenta, a sestru nešťastného muže, jenž se nestal klavíristou.

,Co tady děláš?

Víš, přece, že je pátek, a to se otecko vrací od Čapka?

Proč ho nenecháš spát?“

Sestra vezme bratra za rameno a vyvádí ho ven z ložnice.

,Já nechci skončit v blázinci jako matka! Nechci!‘ naříká syn svého otce.

,Tiše! Ať nevzbudíš otecka!‘ napomíná ho sestra přísně, načež oba vyjdou z ložnice.

Na tu scénu se těším ze všeho nejvíc!“

Přátele však X. hned okamžitě zchladili: „Žádná taková scéna tam není, Masaryk není Bohéma.“

„Ne?“ trhl sebou X.

„Ne, není,“ odpověděli přátelé.

„A já se tolik těšil, že zas půjdu do kina. Na pěkný film. Co teď? Proboha, co teď?“ zaúpěl X. zoufale se rozhlížeje kolem sebe.

„Jestli chceš, můžeš jít s námi. Jdeme sbírat podběl,“ nabídli mu přátelé.

„Cože? Chcete říct, že už kvete podběl?“ nevěřil X.

„Jasně, že kvete. Už dva dny. Opravdu to nevíš?“ řekli přátelé.

„Nevím! Přísahám, že nevím! Pro samého Masaryka jsem si ani nevšiml, že už kvete podběl. Všichni o něm mluvili, a přitom, přitom už kvete podběl!“ chytil se X. za hlavu.

„Víš co? Skoč ke kinu, prodej tam lístek na Masaryka a přiběhni zpátky. Počkáme na tebe a pak půjdeme spolu sbírat podběl. Bude to mnohem lepší, než kdybys na Masaryka skutečně šel,“ navrhli přátelé X.

„Ano, tak to uděláme! Skočím ke kinu, prodám lístek, přiběhnu zpátky a půjdeme sbírat podběl,“ přikývl X. a rozběhl se ke kinu.

Ani ne za deset minut byl zpátky.

„Tak co? Prodal ́s?“ ptali se přátelé.

„Prodal! Ještě se ziskem!“ zářil X.

„Tak vidíš. Hlavně se neposrat!“ plácli jej přátelé po zádech a společně se vydali na podběl, který už kvetl jako o život.

Autor: Karel Trčálek | pátek 17.3.2017 16:58 | karma článku: 18.96 | přečteno: 1068x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 594 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 807 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.96 | Přečteno: 9586 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 257 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 440 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 110 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 594 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...