Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem na tom stejně jako B. Sobotka, odloučen od stolu i lože

12. 06. 2017 18:13:52
Asi byste to měli vědět jako první. Ano, bude lepší, když se to dozvíte ode mne než kdoví z kolikáté ruky. Před několika málo okamžiky jsem prodělal odluku od stolu i od lože

Když se naše kopulace, tentokrát velmi, až nadobyčej důkladná, skončila, řekl jsem: „Rád bych ti něco řekl. Už delší dobu. Myslím, že je na to teď ta nejvhodnější chvíle.

Co mi na to řekneš?“

Chvíli, přibližně za, bez několika, v tento okamžik ne zase až tak důležitých setin (které by jindy třeba rozhodovaly o osudu celého lidstva, např. měla-li by se naše planeta srazit s nějakým asteroidem, jak to někteří somnabulní jedinci předpovídají) celou sekundu, řekla: „Taky bych ti ráda něco řekla. Už delší dobu. Čekala jsem jen na vhodný okamžik.“

„Výborně! Můžeme si to říct navzájem!“ zajásal jsem, ale nejspíše tím i lehkovážně předčasně vystřílel všechnu naši konverzační munici.

Najednou mlčela, docela se do svého mlčení zahalila tak, že z ní zpod toho příkrovu nevyčuhoval ani kousek, a já jsem taky najednou mlčel.

„Proč mlčí? Tak najednou! Chtěla mi přece něco říct!“ myslel jsem si pořád dokola, aniž bych to ovšem dokázal říct nahlas, aniž bych dokázal dát těmto svým myšlenkám podobu zvuku, to jest, mechanického vlnění, jež by rozvibrovalo naše ušní bubínky.

Zdálo se, že se do tohoto mlčení propadáme stále hlouběji. Jako by onen nadějný začátek našeho rozhoru, bez vší pochybnosti vcelku vážného (na naše poměry určitě) byl jen obsahem snu, ze kterého jsme náhle, bez jakéhokoliv předchozího varování, surově procitli.

A skutečně mě napadlo: „Snad se mi to jen nezdálo! Snad to nebyl všechno jen chorobný, skrz naskrz delirický sen!“

A jen co mě to napadlo, řekla: „Nechtěl jsi mi něco říct? Proč mlčíme, jako bychom právě procitli z nějakého snu a nevěděli docela, kde jsme?

Jestli ještě tam, nebo už tady?“

„Ale stejně tak docela dobře jsme mohli mlčet i proto, že jsme se zničehonic ocitli ve snu a nevěděli, jestli jsme už tam, nebo ještě tady,“ řekl jsem to, co mi náhle naskočilo v hlavě jako taky možné vysvětlení, proč jsme mlčeli, ačkoliv jsme si chtěli něco říct.

Nebděli jsme, ale snili, jak už se to po kopulaci, jestli je tato skutečná, nezřídka stává.

„Ano, i to je možné. Mlčeli jsme, protože snili. Vše proměnilo se v sen, jehož konec je v nedohlednu. Ubíráme se snovou krajinou, přitom však stále ležíme na místě a mlčíme, mrtví to taky dělají,“ řekla.

„Ano, mrtví to taky dělají.

Nevíme sice s naprostou jistotou, zda to mrtví tak dělají vždy a zda to tak dělají bez výjimky všichni mrtví. Ale podle toho, co o tom všem víme, máme právo se domnívat, že mrtví nic jiného nedělají, než jen leží na místě a mlčí,“ souhlasil jsem se a tak se automaticky, neboť zcela evidentně podvědomě, přiblížil k tématu našeho rozhovoru, který již nebylo lze odkládat, jak se nyní, byť oklikou, ukázalo v plné nahotě.

Však taky řekla: „To jsem chtěla říct.“

„Co jsi chtěla říct?“ řekl jsem, ačkoliv mi bylo zcela jasné, co chtěla říct.

„Jsem mrtvá,“ vypadlo z ní vůbec ne jak z chlupaté deky.

„Duchovně?“ zeptal jsem se čistě formálně, jen proto, aby byl dodržen požadovaný scénář.

„Ano, duchovně,“ přikývla.

„Já jsem chtěl říct totéž,“ řekl jsem a co možná nejvážnějším tónem dodal, „i já jsem mrtvý.“

„Duchovně?“ zeptala se rovněž čistě formálně.

„Duchovně!“ stačil jsem ze sebe vysypat snad ještě dřív, než stihla dokončit svou kratičkou otázku, a pak, už na nic nečekaje, ze sebe vychrlil, „je toho už na mě moc! Ten tlak, vnitřní i vnější, je už nesnesitelný. Drtí mě to na prach, rozežírá zevnitř. Bránil jsem se tomu soucitem se všemi, kdo trpí mnohem víc než já. Ale nejde to dělat do nekonečna, nejde!“

„I na mě je už toho moc. Ten tlak vnitřní i vnější. I mě to drtí na prach, rozežírá zevnitř. Bránila jsem se tomu soucitem se všemi, kteří se nedostali tak daleko jako, já, kteří zůstali nepoznaní. Ale ani to nejde dělat do nekonečna!“

„Duchovní smrt je pro nás vysvobozením,“ konstatoval jsem holý fakt, zjevný a nepopiratelný.

„Odloučíme se?“ zeptala se.

„Je to jediné rozumné řešení,“ přikývl jsem a dodal, „od stolu a od lože.“

„Od stolu a od lože,“ opakovala po mně jako ozvěna.

„Na půl roku, to je ideální doba,“ upřesnil jsem.

„Na půl roku,“ opakovala po mně jako ozvěna.

„Souhlasíš se vším?“ zeptal jsem se.

„Souhlasím se vším,“ souhlasila se vším.

V tu chvíli pocítil jsem strašlivou úlevu. Jako bych vstal z mrtvých, pokud je ovšem skutečné zmrtvýchvstání skutečnou výhrou a ne naopak. V každém případě se mi lehčeji dýchalo. Rovněž jsem si všiml, že se jí do obličeje rychle vrátila zdravá barva, už nebyla tak bledá jako několik posledních týdnů.

Už nebylo na co čekat, vstal jsem.

„Kam jdeš?“ zeptala se klidný a vyrovnaným hlasem.

„Vařit čaj. Dáš si taky?“ řekl jsem.

„Ano, taky si dám,“ řekla.

V kuchyni jsem vzal rychlovarnou konvici, nabral do ní vodu a zapnul. Voda se rozhučela.

„Všechno vypadá úplně stejně jako dřív, když jsme nebyli ještě odloučení. Ale to je jen pouhé zdání, ve skutečnosti je to už docela jiné,“ uvědomil jsem si a zavolal do ložnice, „čaj je hotový!“

Ale v ložnici bylo ticho.

Neozvalo se vrzání postele, ze které někdo vstává, neozvalo se šustění hedvábného županu, které si někdo navléká na své nahé tělo, neozvaly se ani šouravé kroky jako pokaždé v tento čas, v tuto denní hodinu.

Autor: Karel Trčálek | pondělí 12.6.2017 18:13 | karma článku: 13.97 | přečteno: 745x

Další články blogera

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 450 | Diskuse

Karel Trčálek

Humanitární neziskovky jsou tlusté pijavice

Neříkejte, že jste to už dávno nevěděli. A neříkejte, že vás to pořádně nehněte, že byste ze všeho nejraději dělali tu humanitární pomoc sami. Třeba v Kosovu

18.10.2017 v 17:09 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 467 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše?

Chcete slyšet, proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše? Pokud ano, tak vám to řeknu, jenom musíte pořádně našpicovat svoje ušiska

18.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 410 | Diskuse

Karel Trčálek

GEN o Mašínech, taky vás to tak vytočilo?

Tahleta Galerie elity národa není vůbec Galerií elity národa, což jen GEN o bratrech Mašínech potvrdil

17.10.2017 v 17:46 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 1884 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 22.55 | Přečteno: 522 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 224 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 438 | Diskuse

Vladimír Aim

Zase osudová kampaň - a zas mám pocit, že jsem za blbce

Česká volební kampaň je svérázně nudná; opakují se patetické výkřiky o „osudovosti“ (jako vždy), znovu kandidují strany a osoby nehodící se ani na ponocné a opět slyšíme jen o něco o zemských škůdcích a nesvéprávné konkurenci.

19.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 334 | Diskuse
VIP
Počet článků 491 Celková karma 14.82 Průměrná čtenost 966

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.