Jsou živnostníci nedotknutelná kasta?

Stačí jen říct, že by živnostníci měli odvádět stejně jako zaměstnanci a hned je z toho náramný poprask na ropné laguně. Ale proč by vlastně nemohli živnostníci odvádět stejně jako zaměstnanci?

            Sejdou se zaměstnanec s živnostníkem a dojde mezi nimi k následujícímu rozhovoru.

            „Ó, jak tě nenávidím, ty parazite!“ vmete zaměstnanec hned na úvod živnostníkovi do tváře, hněvivě si odplivuje, „já dřu až do úmoru na tři směny, a ty jen s nákladovými paušály čachruješ!

            Já odvádím ze svého platu bohu vše, co jeho jest, a ty skoro nic, nebo jen tak málo, že nebýt mne, zhroutí se důchodový systém jak domeček z kreditních karet!

            Ta do nebe volající nespravedlnost musí být potrestána!“

            Živnostník se tomu však jen směje.

            „Dřeš do úmoru, protože jsi duše rabská, otrocká!

            Zaprodal ses za stravenky, za pět týdnů dovolené, za bonusy, nezasloužíš si být než jen otrokem.

            Má duše je však svobodná. Učinila to, k čemu ty se nikdy neodvážíš, odhodila vše, co ji tíží, na vlastní nohy se postavila.

            Nebýt mne, živnostníka, nebylo by ani svobody, zeptej se koho chceš.

            A že odvádím míň než ty?

            Když vadí ti to, tak přetrhni své okovy a dělej na živnosťák jako já.

            Máš-li z toho strach, pak sebe za to proklínej, ne mne, hehe!“ dí živnostník.

            Ta slova, ten smích však zaměstnance rozběsní.

            Zalykaje se svými slovy, křičí: „Stát by tě měl ještě víc dusit, svině jedna!

            Zdanit tě, až zčernáš!

            Dostat po kontrolu tu tvoji svobodnou duši.

            A když to nepůjde jinak, tak i ve jménu spravedlnosti zlikvidovat!“

            Slyše to živnostník, rozesměje se ještě víc: „Hehe, jen ať to stát zkusí!

            Ta politická strana, která to udělá, je okamžitě dcerou smrti!

            Ano, jen ať to zkusí, víc mě zdanit!

            Hned začne křičet Kalousek, bránit mě zuby nehty. Hned povstane jako jeden muž a jedna žena poslanecký klub ODS a začne se za mne bít do svého posledního dechu, ba i ten celoživotní poslanec Benda ochotně položí za mne svůj mizerný život, za obyčejného živnostníka!

            Jen ať někdo zkusí byť jen pomyslet na mé vyšší zdanění a preference mu začnou okamžitě klesat.

A lid, vytržený ze své letargie, začne se bouřit a vezme se to všechno jedním šmahem, EET, zákaz kouření i mé větší zdanění.

            ,Pryč s elitami, pryč s totalitou, pryč s Bruselem, pryč s Babišem!’ bude lid křičet, protože boj o živnostníky je bojem o vše.

            Kde nejsou živnostníci, tam není ani svoboda, hehe!“

            „Jsi prevít, nic než prevít! Prevít zneužívající systém, který je příliš benevolentní k takovým prevítům, jak jsi ty!“ vydere se z hrdla zaměstnancova, jenž sotva lapá po dechu.

            Živnostník je však na koni.

            „Došly ti argumenty, že prevíty se oháníš, hehe?

            Jsi v koncích ze vší svoji blbou logikou, hehe?“, chechtá se na celé kolo, chechtá se zaměstnanci do jeho tváře, „neboj však brzy se i ty dočkáš, hehe!

            Čtvrtá průmyslová revoluce připraví tě o vše. A pak mi budeš blahořečit, že odvádím aspoň to málo, že i na tvůj důchod dřu od nevidím do nevidím, neznaje svátků, ani dovolených.

Jak ke svému Spasiteli budeš ke mně vzhlížet, a ve svých modlitbách mě prosit, abych vydržel, abych nepadl hubou na zem, a stát, jenž mi věčně hází klacky pod nohy, sám budeš proklínat, snad ochoten i můj kříž chvíli nést jen proto, aby i tobě bylo z čeho důchod vyplácet.

            To všechno přijde, neměj strach, přijde, než se naděješ.

            Jednoho rána se vzbudíš a spousta věcí bude jinak a já, živnostník, budu pánem i nad tvým osudem.

            Proto ti radím: ,Cti mě jako boha a dobře se ti povede, hehe!“

            To už je ale na zaměstnance příliš.

            „Cože, tebe parazita ctít jako boha?“ vykřikne zaměstnanec a celý nepříčetný se vrhne na živnostníka a začne ho tlouct svými pěstmi.

            Jde zrovna kolem předseda senátu.

„Hle, konečně živnostník dostává přes dršťku!“ zvolá a rozpláče se dojetím.

            Pláče a pláče, a pláče a přitom běží do Lidového domu. Slova nemůže ze sebe dostat, jen za sebe pořád ukazuje.

            „To se zase určitě někde ožral a přitom se mu, v záchvatu jasnozřivosti, zjevil volební výsledek sociální demokracie!“ hrkne ve volebním lídrovi jak ve starých pícháčkách, když spatří plačícího předsedu senátu tak, že nadobro ztratí řeč.

Načež díky tomu následně vyhraje volby a prezident ho, chtě nechtě, štěch neštěch, pověří sestavením nové vlády.

Finis coronat opus!