Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Najíždějí dodávkou do muslimů taky psychopati?

19. 06. 2017 18:22:33
Důvodů, proč lidé najíždí do jiných lidí dodávkou, může být náramná spousta. O některých už víme, o některých už aspoň něco tušíme a některé teprve na své objevení trpělivě čekají

Všechno to začalo tím snem.

Ano, tím snem to začalo, do té doby byl jsem docela normální člověk.

Ale jak se ten sen ocitl v mé hlavě?

Nevím, prostě se mi najednou zdál...

Celý den jsem měl ovšem takovou divnou předtuchu. Ta předtucha se ale nevyplnila. Myslil jsem si totiž, že se mi bude zdát o Janu Křtiteli, ano, byl jsem s tím docela jist.

Ale když jsem usnul, neocitl jsem na břehu žádného jezera, ani přede mnou netančila Salome, hrajíc si se svou morbidní hračkou, hlavou nebohého světce.

Usnul jsem a namísto toho se ocitl v ráji.

Ale, u všech rohatých, v jakém ráji!?

Nemá smysl popisovat všechnu tu blaženost, jež v mne v jediném okamžiku bezezbytku zalila jako kapka řepkového medu. Stačí, když podtrhnu a zdůrazním jediný fakt, totiž že na mne v tomto ráji čekalo sto čtyřicet a čtyři panny.

Ano, sto čtyřicet a čtyři panny (když toto číslo odmocníme, dostane číslo dvanáct, tedy stejně tolik, kolik bylo apoštolů).

Tyto panny byly nejenže nepředstavitelně panenské a líbezné, ale taky i nepředstavitelně inteligentní.

„Chichichi!“ chichotaly se bez přestání tak inteligentně, jak jsem jaktěživo neslyšel inteligentně se chichotat žádnou ženu, dotýkajíce se mne přitom na nejrůznějších místech.

Nebudu ani popisovat, co se mnou všechno (zachovávajíce si však svoji nevinnost!) prováděly, stejně by mi to nikdo nevěřil. Řeknu pouze tolik, že tento sen se skončil nejen probuzením, ale taky výronem. Není se ovšem za co stydět, neboť něco takového stává se jistě i osobám mnohem duchovněji založeným než já, například katolickým biskupům a arcibiskupům.

Procitl jsem tedy, to druhé už nebudu více rozebírat, aby se i v mém případě potvrdilo to, že když se někdo ocitne, byť i jen na malý okamžik, v ráji, tak už netouží po ničem jiném než jen po návratu do něj.

I já, probuzen, netoužil jsem již po ničem, než jen po oněch pannách, po jejich něžném a přitom nadobyčej inteligentním laskání, po blaženosti, která mne tam zaplavila.

Jenže jak se tam zpátky dostat?

Pohlédl jsem z okna a v tu chvíli již beznadějně blednoucí východní obzor ukázal mi neomylně cestu zpět do ráje.

„Chci zpátky do ráje! A taky se tam dostanu!“ umínil jsem si, a od té chvíle už dělal vše jen proto, aby se moje slova naplnila.

Nemám řidičák, natož abych měl auto, notabene dodávku.

Ale štěstí mi přálo, protože jsem zrovna ten den měl dostat socku, celých tři tisíce čtyři sta korun v hotovosti. Na poště otvírali v osm. Vyzvedl jsem si peníze a okamžitě běžel do nejbližší půjčovny aut, kde otevírali v devět hodin.

„Dodávku!“ vysypal jsem okamžitě na týpka, který to tam měl na povel.

Týpek si mne změřil pohledem a tónem, jenž v něm prozrazoval odborníka na slovo vzatého, se mne zeptal: „Chcete spáchat atentát?“

„Jo! Dnes se mi zdálo o ráji! Sto čtyřicet a čtyři panny mě šimraly svým ochlupím na bradě. Nemám už tady stání,“ horečnatě jsem mu odpověděl.

„Chápu,“ odpověděl maník a vyplivl sirku, kterou žvýkal, „a chcete najet do muslimů, nebo naopak, chcete u toho hulákat Allahu akbar?“

„Nevím. Hlavně chci najet do lidí, dostat se do ráje,“ řekl jsem, ptaje, „záleží na tom nějak?“

„Jo, záleží. Na muslimy jsou nejlepší německá fára. Mercedes nebo Volkswagen. Allahu akbar se nejlíp zase křičí z francouzských dodávek.

Záleží jen na vás.“

„Mně je to jedno,“ pokrčil jsem rameny.

„Rozumím. Vy prostě potřebujete něco univerzálního. Máme tady jeden tranzit, ten by mohl být pro vás jako dělaný. Lidi, co jsou na tom stejně jako vy, si ho často půjčují. Zatím si ještě na něho nikdo nestěžoval. Pojďte, ukážu vám ho,“ řekl týpek a zavedl mě až úplně dozadu.

Tranzit, který mi nabízel, neměl vůbec žádná skla a jeho karosérie byla provrtána dírami po kulkách.

„Vypadá pěkně,“ řekl jsem.

„Jo, je to fešák. Ty díry jsou od hodných lidí, co měli u sebe zrovna zbraň a shodou okolností uměli i jakž takž střílet.

Vzhledem k účelu, k jakému si ho zákazníci půjčují, nemá ani skla, bylo by to zbytečné. Než vás policajti kvůli tomu zastaví, můžete vjet do nějakých lidí aspoň stokrát. Nehledě na to, že bez oken vás nějaký na místě atentátu přítomný ozbrojený člověk snadněji zlikviduje, takže nemusíte čekat, než přijede policie.

Jde vám přece hlavně o to?“

Týpek se na mě zkoumavě pohlédl.

„Ano, jde mi hlavně o to,“ přikývl jsem.

„Fajn,“ přikývl týpek a usmál se, zasvěceně mrkaje přitom levým okem, „pokud jste ovšem ekologicky založený, jistě víte, o čem mluvím, zelená, ne modrá planeta, atd., mohl bych vám nabídnout i elektromobil. Najdou se i tací, co přitom berou ohled na životní prostředí.

Zrovna minulý týden si ho jeden takový půjčil. Běžel se zrovna nějaký maratón, bylo to myslím pak i večer v televizi, jako že ta dodávka byla elektromobil.

Je to ovšem za dvojnásobnou taxu, to víte, každý špás něco stojí.“

„Mám tři tisíce čtyři sta. Je to celá moje socka,“ řekl jsem.

„Hm, tak to vám stačit nebude. V půjčovném je samozřejmě zahrnuto i pojištění. Ale ani ten tranzit, jak říkám, není špatný, i když je to diesel. Ale nebojte, emisní limity splňuje. To si hlídáme, jsme seriózní podnik.

Tak co?“ chtěl vědět týpek.

„Dejte mi ten tranzit,“ přikývl jsem a za pět minut už opatrně vyjížděl z půjčovny, abych předčasně nenaboural do kandelábru.

Ale brzy jsem naštěstí uviděl před sebou zčernalý shluk lidí. Někdo se nejspíše vyvrátil na chodníku a lidé se kolem něj okamžitě shlukli. Moje řidičské umění stačilo právě na to, abych dodávku navedl tím směrem a šlápl na plyn...

...

To bylo v ráji radosti, když jsem se tam opět objevil. Všechny sto čtyřicet a čtyři panny se na mě vrhly tak vášnivě, že mě vmžiku roztrhaly na kusy. Slast, kterou jsem přitom pociťoval byla vskutku rajská....

Autor: Karel Trčálek | pondělí 19.6.2017 18:22 | karma článku: 14.99 | přečteno: 1165x

Další články blogera

Karel Trčálek

Agentura na podporu a řízení sportu, nový Babišův penězovod

Politické garnitury přicházejí a odcházejí, ale penězovody zůstávají, maximálně mění svoje názvy. Jako například chystaná Agentura na podporu a řízení sportu, kterou bude ovládat Babiš, pardon hnutí ANO

21.11.2017 v 10:23 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 490 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 684 | Diskuse

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 20.03 | Přečteno: 801 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 848 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 545 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 1763 | Diskuse
VIP
Počet článků 530 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 955

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.