Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

27. 06. 2017 17:30:52
Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

Nestejným krokem kráčeli tehdy lidé, kteří mne mlčky, beze slova omluvy, míjeli.

„To jsou obyvatelé jednopokojových bytů, těch těsných klícek na pomezí skutečných snů a mrákotné reality,“ poznal jsem brzy, o koho jde v této podivné hře na docela všední a obyčejný život, „vyšli si na špacír, opustili svoje nory. Ale nestejný krok je prozradil.

Nejsou ze svých garsonek uvyklí otevřenému prostoru.

Mají problém s rytmem, kadencí, tvarem svých kroků a konec konců, mají problém, to především, i se splácením hypotéky.“

Mé postřehy byly naprosto správné.

Napsal jsem o tom následně vcelku slušný esej, který byl otištěn v sobotní příloze jedněch novin.

Jmenoval se: „Obyvatelé garsonek vyšli si na špacír.“

„Název eseje plně vystihuje jeho obsah, tak to má být,“ chválili mne všichni ti, kteří si esej omylem, jsouce pod narkózou, přečetli, dodávajíce, „ne vždy se to takto podaří.

Byly časy, a není to tak dávno, kdy všeobecné pojmy vůbec reálně neexistovaly jako konkrétní věci.

Krušná doba!

Stačilo tehdy málo a člověk zešílel, skončil v blázinci.

,Schizofrenie,’ řekli mu tam a bylo dokonáno.

Ale tobě, tobě se to podařilo, dát konkrétnímu obecný pojem!

Zůstaň však na zemi, skromnost především!

Nezpychni!

To by byl tvůj konec!“

Bral jsem to varování příliš vážně.

Honoráře, který mi za esej obratem poslali, jsem se ani nedotkl.

Abych snad nezpychl!

Já!

Ležel si na účtu, kdežto mne mnohdy sužoval autentický hlad.

Rád bych si něco koupil k jídlu, možná i zašel do nekuřácké restaurace na oběd. Ale neměl jsem čím zaplatit než jen právě tím honorářem, mým jediným poctivým příjmem.

Ale pak se mne naštěstí v této svízelné životní situaci ujala jedna žena, samoživitelka.

Bydlela v garsonce i s kupou dětí, které sama živila.

„O jeden hladový krk víc nebo méně, na tom přece nezáleží,“ řekla srdečně, aby rozptýlila mé pochopitelné rozpaky, jakkoliv jsem nikdy nebýval, co se týče příživnictví, příliš úzkoprsý.

Takto jsem prožil deset let, živen ženou samoživitelkou, zatímco její děti odrůstaly.

Ale ani jednou, za celých těch deset let, jsem se nedotkl těch peněz z mého honoráře.

„Skromnost především. Hlavně nezpychnout, to by byl konec!“ povzbuzoval jsem se.

Po deseti letech se se mnou žena rozloučila, protože její nejstarší děti šly na vysokou.

„Je toho už příliš. Příliš na jednu ženu, která je na všechno sama. Kdyby mi otcové mých děti platili řádně a včas, nechala bych si vás klidně u sebe.

Ale vysoká škola, to je ta nejvyšší samoživitelská liga.

A taky, naše garsonka by už potřebovala znova vymalovat,“ řekla mi jednoho rána.

Můj život se tak vrátil do starých kolejí.

Je to jen lokální trať, zralá na zrušení, žádný vysokorychlostní koridor.

Tu a tam sednu si na lavičku v parku a zadumaně pozoruji špičky svých bot.

Ale moje boty jsou pořád stejné, nejeví žádné známky opotřebení.

„Ještě aby tak byly papírové!“ napadne mne vždy přitom a trochu se té myšlenky zděsím, i když vlastně není proč.

Pak se zase zvednu.

Čekám, že někdo na mne křikne: „Kam bys chodil, člověče blbá! Poseď ještě chvíli, nebuď blb! Kam tak spěcháš jako chuj! Nic ti přece, vole, neuteče! Nemá kam, do prdele, hehe!“

Ale zatím jsem se nedočkal.

Nikdo na mne nic takového nevykřikne a přitom je to jen pár nevinných slov.

Lidé jsou dnes opravdu divní.

Přestávám jim rozumět.

Nejsem sám, kdo to říká.

Všichni to říkají.

Kdo si dnes zatluče hřebík do hlavy bez zbytečných a hlavně hloupých řečí, že je taky zarytý liberální demokrat?

Nikdo!

Ostatně, jsme-li u toho, já jsem taky zarytý liberální demokrat. Člověk se, docela proti své vlastní vůli, tím plíživým hnusem stane, ani pořádně neví jak...

Autor: Karel Trčálek | úterý 27.6.2017 17:30 | karma článku: 12.76 | přečteno: 437x

Další články blogera

Karel Trčálek

Agentura na podporu a řízení sportu, nový Babišův penězovod

Politické garnitury přicházejí a odcházejí, ale penězovody zůstávají, maximálně mění svoje názvy. Jako například chystaná Agentura na podporu a řízení sportu, kterou bude ovládat Babiš, pardon hnutí ANO

21.11.2017 v 10:23 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 490 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 684 | Diskuse

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 20.03 | Přečteno: 800 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 848 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 543 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 1759 | Diskuse
VIP
Počet článků 530 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 955

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.