I tady na tomto blogu, se, bohužel, objevuje blud, že existuje jen jeden jediný bůh, a tedy existuje jen jedno jediné náboženství tímto bohem zjevené, které jsou lidé povinní přijmout. Tímto článkem tento blud spolehlivě vyvracím
Přijde trojjediný bůh z práce domů.
Ale jaképak „přijde trojjediný bůh z práce domů“, když bůh je doma všude a v práci je rovněž pořád.
Pracuje bez přestání, protože je nehybným hybatelem, a domů se nepodívá jak, je věčnost dlouhá.
Ale ne, zase se to popletlo!
Bůh pracuje doma, neboť pracuje, žije a bez přestání se nalézá ve svém vlastním, to jest, v božím království.
Správně je tedy bůh v práci jako doma.
„Ten je v práci doma jako bůh,“ říká se přece o lidech, kteří ze svého zaměstnání nevytáhnou paty.
Jednou sice bůh, ve formě svého vlastního syna, paty z božího království vytáhl, ale dopadlo to, jak to dopadlo.
Zjevil lidem pravdu, ale nakonec ještě musel vstávat z mrtvých, aby se vůbec dostal zpátky domů, tedy do božího království a usedl tam opět na nebeský trůn.
Problém je ale v tom, že není jen jediný trojjediný bůh (a tedy i jediný Syn a jediný Duch svatý), ale že jsou přinejmenším dva trojjediní bohové (a tedy i, zcela logicky, dva Synové a dva Duchové svatí).
Přijde tedy trojjediný bůh z práce domů, respektive z ní vůbec nepřijde, protože bůh je v práci jako doma.
„Já jsem bůh, alfa i omega!“ řekne tento trojjediný bůh.
„Já jsem bůh, alfa i omega,“ řekne bůh, který je taky trojjediný bůh.
„Moji existenci se pokoušel dokázat svatý Tomáš Akvinský.
Bože, co ten o mně napsal nesmyslů a snědl přitom telecích párků!“ řekne trojjediný bůh, co je alfa i omega.
„Moji existenci se pokoušel dokázat svatý (rozuměj svatý, u mě, u boha) prof. Tomáš Halík.
Bože, co ten o mně napsal nesmyslů a snědl přitom uzených vepřových kolen!“ řekne bůh, který je taky trojjediný bůh, alfa i omega.
„Kdo to tady mluví, když já mlčím? Někdo tady mluví! Nemohu se mýlit!“ řekne trojjediný bůh.
Kdo to tady mluví, když já mlčím? Někdo tady mluví! Nemohu se mýlit!“ řekne bůh, který je taky trojjediný bůh.
Jeden i druhý trojjediný bůh se otočí a spatří se navzájem.
„Já jsem bůh! Alfa i omega!“ řekne jeden ze dvou trojjediných bohů.
„Já jsem taky bůh! Taky alfa i omega!“ řekne druhý ze dvou trojjediných bohů, čímž je existence minimálně dvou trojjediných bohů spolehlivě dokázána.
Jestliže existují minimálně dva trojjediní bozi, jak bylo právě bezpečně dokázáno, mohou pak hypoteticky existovat tito trojjediní bozi i tři, čtyři,atd., až n, kde se n rovná nekonečnu (nekonečno ovšem není číslo).
Zbývá nám už jen zodpovědět otázku, jak je to možné?
Óm, není nic jednoduššího než odpovědět na tuto otázku!
Je to možné, protože u boha je všechno možné. A je tedy možné, ba dokonce je to velmi vysoce pravděpodobné, že existuje nekonečně mnoho trojjediných bohů (a tedy i nekonečně mnoho Synů a nekonečně mnoho Duchů svatých).
Myslím, že nic nemůže upokojit lidskou duši žíznící po spáse než právě toto zjištění. I kdyby byl nějaký trojjediný bůh nějakou náhodou mrtev, je tady pořád ještě nekonečně mnoho dalších trojjediných bohů, kteří se o spásu člověka (ovšemže tolika za předpokladu, že je jeho víra absolutní) postarají, zaručí mu věčně blaho v podobě slastných vibrací, kterou budou v božím království prostupovat (ve vší počestnosti) jeho duši.
V tomto ohledu není a nemůže být na poznání pravdy, že neexistuje jen jediný trojjediný bůh nic kacířského, ba právě naopak.
Čím víc trojjediných bohů, tím pochopitelně lépe.
Každý bůh by měl proto nyní vystoupit s jasným stanoviskem ohledně svého božství.
Každý bůh je povinen vystoupit z řady a říct: „Já jsem bůh, alfa i omega!“
Ne, vážený bože, vyskytující se v mnoha nekonečných entitách, už není na co čekat, je nutné přiznat barvu.
My ti za to hlavu neutrhneme.
Jednoduše trochu popravíme svoje dogmata a bude to, našich dogmat se opravdu bát nemusíš!
Z naší, to jest, lidské strany, je tímto zásadní Slovo vyřčeno.
Uvidíme, co to všichni ti trojjediní bohové.
Zachovají se jako skuteční chlapi a přiznají barvu?
To jsem opravdu moc a moc zvědavý, zvědavý jako papež!
