Karel Trčálek

Proč u nás stojí máslo víc než v Německu plném nelegálních imigrantů?

13. 07. 2017 17:34:59
Máslo je drahé jako čert, který se právě žení. Koho si bere? Nu, přece tu, která hodila srp do žita! Tak jsme s tím máslem dopadli! Jak družstevní rolníci u Chlumce!

Máslo přes noc zase zdražilo.

Zatímco lidé spali, ztěžka oddechujíce, neklidně se převalujíce jako nechtěné, věčně zasedající sousto v ústech žebrákových, cena másla nelítostně poskočila, jako by trh, jenž tuto cenu určoval, mstil se lidem co nejdůkladněji za své zrůdné mrzačení různými dotacemi, subvencemi, celními barierámi a kdoví čím vším, jakými svinstvy, ještě.

Když pak lidi ráno procitli, přestali chorobně snít a mátožně si protřeli své oči, tvrdá realita je opět dostihla v plné své krutosti.

„Čtyřicet sedm korun za kostku másla!“ lomili lidé zoufale rukama, vydáni zcela napospas nemilosrdnému zdražování.

Pamatuji si na tu dobu docela dobře, byť mi tehdy bylo sotva pět let.

Ale už jsem chápal, že doba a svět, ve kterém žiji já, i mí rodiče, jsou nadevše složité, že visí cosi strašného a nevyslovitelného ve vzduchu, že stojíme na prahu jakési nové epochy, jež nebude než finální fází vývoje našeho lidského rodu před soudným dnem.

Měl jsem jít toho dne do školky jako každého rána, neboť i na mne vztahovala se ona povinnost, jež měla mne dokonale socializovat a zestádnit před nástupem do školy.

Bylo již sedm hodin. Rodiče však pořád bezmocně seděli za stolem, zdrceni cenou másla, které přes noc zase zdražilo.

„47,- Kč, to je už je luxus, který si nemůžeme dovolit. Nedá se nic dělat, budeme muset přejít na margaríny. Říká se, že prý jsou lehce roztíratelné. Ano, to je jediná možnost jak si zachovat aspoň nějakou tvář, když je máslo tak drahé,“ řekl otec.

„Bože, vždyť v margarínech je palmový tuk! Budeme se podílet na zločinné devastaci naší planety!“ zalkala matka.

„Něčím si chleba, jakož i jiné pečivo, mazat musíme. Není to naše vina, že poptávka po mléčném tuku celosvětově roste. Když roste poptávka, tak roste i, při omezené nabídce, cena,“ řekl vážně otec.

„Když ale roste cena, tak přece poptávka u zbytných statků klesá! A máslo přesto zdražuje! To si jistě obchodní řetězce zase přirážejí víc, než je zdrávo!“ namítla matka.

Otec chvíli mlčel, aby pak řekl: „Snad. Ale říká se, že lidé v Číně jsou ochotni připlatit si za kvalitní mléčný tuk. Kdyby však se nyní všichni spotřebitelé celosvětově domluvili prostřednictvím sociálních sítí, kdyby uzavřeli tajný kartel, kdyby se krátkodobě spokojili s margaríny, cena másla by jistě následně klesla a bylo by zase lépe.

Jenže je teď ke všemu ještě léto. V létě obsahuje kravské mléko méně tuku, což celou situaci náramně komplikuje. Ne, zdá se, že není cesty ven!“

„Měla by se zvýšit dojivost krav! Vyšlechtit nová, výkonnější plemena. A než se vyšlechtí, nezbývá než zařazovat do chovu jen ty nejvýkonnější dojnice a ty krmit kvalitním jádrem.

Všechno ostatní, nevýkonné, neproduktivní musí nekompromisně na jatka!

Když si představím, kolik se zase kvůli nám vykácí deštného pralesa!

A proč? Jen proto, abychom si měli co mazat na chleba!“ chytla se matka za hlavu.

„Co máme dělat?

Co nám zbývá?

I my jsem součástí potravního řetězce, musíme živit svá těla, jakkoliv jsou snad naše duše nesmrtelné.

Ale o duších tady není řeč.

Když jsem byl malý, to bylo ještě za Havla, měl jsem každý den chléb s máslem!

Ano, nebylo dne, kdy by mi rodiče nenamazali na chléb máslo!

Máslo patří neodmyslitelně k našemu životu!

Snad jsou lidé, kteří se bez něj obejdou, kteří prohlašují, že pití mléka je zločin páchaný na kravách, ale já si svůj život bez másla představit nedokážu.

Jenže dnes v noci zase zdražilo!“

„Měli bychom si pořídit vlastní krávu. Dřív měla spousta lidí krávu. V každém lepším vesnickém hospodářství byla kráva! Dojila se třikrát denně.

A toho hnoje, co od ní bývalo!

Každý podzim se hnůj vyvezl na pole a zaoral. Půda tak byla prokypřená, lépe vsakovala vodu!“ zvolala matka a obrátila se ke mně, horečnatě mne líbajíc, „chtěl bys pást krávu? Řekni, že ano, že by se ti to líbilo!“

V tu chvíli jsem vytušil, že se matka zbláznila, že s jejím rozumem není něco v pořádku.

Rozplakal jsem se.

Matka, vskutku zcela již šílená, mne utěšovala: „Neplač, budeš pást kravičku! Stlučeme si sami máslo v biokvalitě!“

Opravdu ji tři dny na to odvezli do blázince, byla další z mnoha obětí zdražování másla.

„Tak jsme zůstali sami s lehce roztíratelným margarínem,“ říkal mi pak otec, mazaje mi na chleba margarín.

Zdálo se, že úhelnou vzpomínkou na mé dětství bude tak chuť margarínu.

Ale pak přišlo naše vystoupení z EU, přišlo jako blesk z čistého nebe, a po něm i to ostatní. Všechno bylo najednou jiné, jako by nepoznané, jako by znovu objevované. Všeobecné třeštění a blouznění proměnilo se v setrvalý stav, kdo by se byl staral o to, že vyrůstá na margarínu?

Teď, když na to vzpomínám, nacházeje se daleko od míst, kde jsem vyrůstal, nemohu se ubránit dojmu, že i tato vzpomínka, jakkoliv jasná a zřetelná, je jen produktem blouznění, jež se mne zmocňuje vždy v tuto hodinu, kdy slunce přesně v nadhlavníku nesnesitelně praží a okolní polopouštní krajina, jež tak nápadně připomíná jakousi dávnou svatou zemi, zdá se být dokonale mrtvá.

„Měli bychom se odtud odstěhovat někam dál. Prsy mám vyschlé, není v nich ani kapka mléka pro naše děti, vypadají jako kostry potažené kůži a my taky,“ říká mi vždy žena v tento umrtvující čas.

„Copak jsme nějací pitomí postapokalyptičtí kočovníci? Copak jsme nějací ekonomičtí migranti? Buďme rádi, že jsme rádi, děkujme bohu, že jsme došli až sem, všichni neměli to štěstí!“ tvrdě ji odbudu a pro jistotu i seřežu potěhem, abych jí z hlavy vytloukl ty hloupé nápady na migraci.

Žena při tom výprasku mlčí. Byť do toho dávám všechnu svoji chabou sílu, ani nezasténá.

Podezřívám ji někdy, že je taky jen produktem mého blouznění, stejně jako ona vzpomínka na máslo, jehož kostka stála kdysi -47,- Kč, a které, když se vytáhlo z lednice, nešlo někdy dlouho rozetřít, takže bylo nakonec nejlepší (a taky nejrychlejší) rozprostřít jej na skývu čerstvého chleba v tlustých plátech, které vypadaly jako skutečné, právě odlomené ledové kry...

Autor: Karel Trčálek | karma: 31.02 | přečteno: 6464 ×
Poslední články autora